Dezinformacemi spojenými s pandemií se zabývá článek Kamila Kopeckého z Univerzity Palackého v Olomouci, který byl zpracován pro web E-Bezpečí Anatomie dezinformací v kontextu pandemie Covid-19 - E-Bezpečí (e-bezpeci.cz).
Výňatek z článku, plné znění na odkaze výše:
Dezinformace spojené s pandemií Covid-19 masivně zasáhly a stále zasahují celý svět již více než rok a zásadně ovlivnily lidskou společnost. V dnešním textu si shrneme klíčové poznatky o dezinformacích a jejich šíření v době pandemie Covid-19. Zaměříme se na to, jak mohou dezinformace ovlivnit vnímání reality, proč lidé dezinformacím věří, v čem je nebezpečná polarizace společnosti, kdo dezinformace aktivně šíří a jaký je vlastně výhled do budoucna.
Jak mohou dezinformace ovlivnit vnímání reality?
Základem dezinformací je především efektivní práce s emocemi - jinými slovy, dezinformace dokáží u běžného člověka vyvolat silné emoce (strach, nenávist, frustraci...), pomocí kterých se s ním dá dobře manipulovat a potlačovat racionální přístup k problému. Velmi často byl dezinformační obsah doprovázen sugestivními fotografiemi či videi, která měla dokazovat, že je pandemie podvod, velké spiknutí elit, že ve skutečnosti dochází k implantování nanočipů, cílené redukci populace, sterilizaci apod. Vzpomeňme např. na fotografie “nanočipů”, které si měli testovaní vytahovat z nosů, fotografie špinavých roušek, které měly demonstrovat jejich škodlivost apod.
Racionální přístup k pandemii ovlivňovala celá řada faktorů:
1. Velké množství informací o pandemii se šířilo zcela nekontrolovaně, především sociálními sítěmi. Informace nebyly cíleně ověřovány, stát na dezinformace zareagoval velmi pozdě.
2. Hlas expertů nebyl jednotný, lékaři prezentovali v médiích velmi rozdílné pohledy na věc, což způsobovalo a stále způsobuje u laické populace nejistotu a zmatek.
3. Do českého mediálního prostoru pronikaly názory “zahraničních odborníků” (v době cizojazyčných videí s titulky), kteří měli odhalovat, že je pandemie podvod. Tato videa byla otitulkována a masivně šířena sociálními sítěmi a dezinformačními či tzv. alternativními weby.
4. K pandemii se vyjadřovala řada celebrit z řad zpěváků, expolitiků apod. s velkým dosahem - ti pak velmi často šířili dezinformace a konspirace, či účelově zkreslené informace. To vše samozřejmě mělo na běžnou populaci - jejich fanoušky a příznivce - dopad.
5. Do objasňování důležitosti pandemických opatření se (téměř) vůbec nezapojoval prezident jako vrcholný představitel země.
6. Mnoho dezinformací se šířilo v uzavřených sociálních bublinách (např. na sociálních sítích), do kterých nepronikaly relevantní informace.
7. V průběhu pandemie docházelo k zesilování tzv. kognitivních zkreslení (viz dále v textu).
Proč lidé věří dezinformacím?
Lidé věří především tomu, čemu chtějí věřit, tomu, co odpovídá jejich pohledu na svět. Velmi často pak na různé typy dezinformací reagují podvědomě, nesnaží se problém kriticky posoudit.
Velmi často podléhají např. tzv. konfirmačnímu zkreslení - soustředí se na informace, které potvrzují jejich existující názory, a ostatní informace, které by byly v rozporu s jejich tvrzením, vytěsňují, potlačují či zcela ignorují. Příkladem bylo např. tvrzení, že koronavirus je jen chřipečka - přitom zcela ignorují daleko vyšší nakažlivost onemocnění, dlouhodobé dopady po prodělání onemocnění, razanci nárůstu vážných případů s nutnou hospitalizací apod.
Lidé také velmi často podléhají tzv. heuristice dostupnosti, důraz kladou na informace, které jsou jednoduché, dostupné, snadno zapamatovatelné, které si snadno vybaví. Pokud tedy např. lékař vysvětluje problematiku příliš složitě, běžný posluchač si informace nezapamatuje a vybaví si ty, které si přečetl na internetu (bez jakéhokoli ověření). Jednoduše je nutné krátkých jasných stručných hesel, nikoli komplikovaných vědeckých analýz. S tím se pojí také tzv. kotvení - důraz klademe na první dostupnou informaci, např. si pamatujeme dezinformaci a věříme jí, přestože byla později vyvrácena.
Samozřejmě se uplatnil i tzv. pštrosí efekt, tj. nepříjemné (či nebezpečné) informace mnoho lidí zcela ignorovalo. Bohužel v mnoha případech popírači onemocnění COVID-19 nakonec skončili v nemocnici ve vážném stavu a řada z nich zemřela.
Nesmíme zapomenout také na tzv. stádový efekt (tzv. bandwagon effect), kdy snadněji přijímáme myšlenky a názory, které zastávají i ostatní (třeba členové stejné sociální bubliny). Jinými slovy, pokud většina našich kolegů věří, že COVID-19 neexistuje, je pro nás snadnější přidat se k nim a uvěřit. Zde se uplatňuje dynamika a tlak sociální skupiny. Samozřejmě opět zmíním vliv tzv. autority bias, čili zkreslení, které v nás vyvolává názor nějaké autority. Vzpomeňme na medializované názory exprezidentů, zubařů či např. kardiochirurgů, kteří v době pandemie prohlašovali, že COVID není tak hrozný, jak nám říkají, a že karanténní opatření nemají opodstatnění. Když běžnému průměrnému člověku elita řekne, že COVID není problém, samozřejmě jí bude s vysokou pravděpodobností věřit…
Svůj vliv samozřejmě měla i dezinformační/alternativní média, ať již v podobě dezinformačních webových stránek či televizních kanálů. Ta často sdílela právě zahraniční videa bez vysvětlení kontextu, kdo jsou účinkující apod.
To vše a mnoho dalšího přispělo k tomu, že velká část populace věřila dezinformacím spojeným s COVID-19 a také je dále aktivně šířila.
Kdo dezinformacím věří a kdo je šíří, jak velký vliv měly a mají v době covidu a současného očkování, odpovědi na tyto i další otázky jsou v článku Anatomie dezinformací v kontextu pandemie Covid-19 - E-Bezpečí (e-bezpeci.cz).