S Annou Moudrou, autorkou zajímavých obrazů jsem se poprvé setkala v květnu 2021 na její výstavě s názvem Malování s radostí v Kulturním domě Vltava v Kralupech nad Vltavou a povídaly jsme si především o výstavě do článku, který vyšel později v deníku. Tentokrát jsme se sešly v kavárně v Kralupech nad Vltavou a povídaly jsme si o malování a životě. Anna Moudrá je kralupská rodačka, žije v Kralupech nad Vltavou celý svůj život. Malování je její koníček, kterým vyplňuje volný čas. Téma její tvorby je především krajina a vodopády. Krajina česká, ale i cizokrajná z Nového Zélandu, z Číny, z Finska či Ameriky.
Paní Moudrá, poprvé jsme se setkaly v roce 2021 na vaší výstavě Malování s radostí. Teď se setkáváme opět. Já se Vás zeptám, malujete pořád každý den? Nebo jak to máte teď?
Maluju pořád, denně jeden až dva obrazy.
Kolik jich máte doma?
Takové asi dvě stovky, a to už jsem jich spoustu rozdala. Já ještě občas chodím sem tam do práce, když dcera s vnučkou zavolají na výpomoc. Ale jinak jsem doma, tak si odpoledne vyndám barvy a pochopitelně všechno nářadí a pustím se do toho. Láká mě hlavně příroda.
A víte hned, co budete malovat? Nebo chvíli hledáte námět?
No já si, když mám čas, třeba sednu k televizi, a to není moc často a můj muž se kouká na nějaké filmy o přírodě a já tam teď vidím nějaký hezký záběr, tak si okamžitě beru tužku a papír a jen si to slabounce načrtnu, udělám si trochu skicu. Abych věděla, do čeho se pustím. Nebo mě inspirují nějaké hezké záběry v časopisech, takže někdy maluju i podle těchto fotek. Pokud je to z televize a udělám si skicu, tak si hned vezmu všechny výtvarné potřeby a začnu.
Jak dlouho malujete jeden obraz?
Za hodinu namaluju jeden.
Kdy jste začala malovat?
Po škole jsem dělala přijímačky na uměleckou školu, ale bylo mi sděleno, že nemám absolutně talent. Tak jsem se už o nic potom nepokoušela. Pokračovala jsem v těch svých pokusech. Já jsem naprostý amatér, první výkres jsem vytvořila asi v deseti letech podle fotografie Prahy, a tak od dvaceti pěti let maluji. Jsem schopná si namalovat rychle skicu, když vidím nějakou krajinu, co mě zaujme třeba v televizi, trochu zachytím myšlenku, a pak si namaluju obraz
Co jste studovala místo umělecké školy?
Vystudovala jsem chemickou školu, ale záliba v malování mě nikdy neopustila. Jednou jsem se setkala s odmítnutím mých obrazů z důvodu, že nemám umělecké vzdělání. Bylo to v kralupském muzeu, kam jsem se vypravila se svými obrazy s tím, proč by nebylo možné ukázat formou výstavy, co dělají kralupští důchodci. Třeba by se někdo i k výstavě se mnou přidal a mohli bychom ukázat, co děláme už v pokročilém věku. Neumíte si představit, jak bylo toto setkání pro mě nepříjemné. První otázka byla, zda mám umělecké vzdělání. A přiznám se, že jsem to zkoušela dvakrát. Jednou před výstavou, kterou jsem měla v Kulturním domě Vltava a podruhé po výstavě. Jo ještě musím poznamenat, že tam jsem neměla žádný problém a výstava podle ohlasů byla úspěšná a i jsem nějaké obrazy prodala.
K tomu bych chtěla jen poznamenat, že znám spoustu úspěšných a známých malířů, kteří žádnou uměleckou školu nestudovali nebo ji případně nedostudovali. Dál asi nemá smysl to rozebírat.
Já si říkám, že jsem asi nějaký cvok nebo co. Já si lehnu do postele…
A přemýšlíte o obrazech, ne?
Přesně přemýšlím, co budu malovat.
Já tedy myslím, že to je normální. Zeptám se, kde malujete?
Já mám s mužem takový malý byteček. Mám malinkou kuchyňku a malinký pultík a tam maluju. Malířský stojan by se mi totiž nikam nevešel.
Co používáte k malování? Jaké barvy?
Já používám klasicky akryl a tempery. A maluju na sololitové desky. Zkouším i perokresbu a v průběhu tvorby jsem malovala i portréty, ale začínala jsem pastelem.
Ještě se zeptám, malovala jste už v dětství? Máte tento talent v rodině?
Ne, to nemáme. My jsme byli tři děti a byli jsme v jednom malém pokoji. A malovala jsem a rodiče mě zaháněli v deset hodin večer „co tady ještě děláš?!“ To byly takové jen náznaky malování v dětství. Opravdu jsem začala malovat před takovými třiceti lety.
Co byl impuls či prvotní podnět začít malovat?
Já ani nevím. Když jsem měla nějakou chvilku, kdy jsem najednou nevěděla co dělat, tak jsem si vzala tužku a papír a začala něco kreslit. Abych řekla pravdu, já většinou makám od rána do večera, protože mám i zahradu, já si moc neodpočinu, ale na malování si vždycky tu hodinu udělám.
Malovala jste vždycky na sololit nebo jste zkoušela třeba i plátno?
Já jsem malovala i na plátno, ale zjistila jsem, že mi víc vyhovuje sololit. Občas se mi pod malbou plátno zkroutilo a na tenhle pevný podklad se mi prostě maluje líp. Mám větší jistotu, že se mi ta malba neznehodnotí. Se sololitem jsem si padla do noty a už maluju jen na něj.
Vím, že obrazy většinou rozdáváte. Máte nějaký obraz, který byste nikam nedala? Obraz, který milujete natolik, že si jej musíte nechat?
Nevím, o tom jsem nepřemýšlela. Možná že bych takový nějaký našla. Ale asi je mi to jedno, protože i kdybych ho dala pryč, namaluju si jiný.
A nevadí vám malovat dvakrát stejný obraz? Baví Vás to stejné téma?
Ne to mi nevadí. Snad jedině, kdyby to byl obraz nějaký složitý a pracný na malování, pak by se mi do toho asi nechtělo. Znovu všechno vypracovat všechny detaily…
Děkuji moc za rozhovor a přeji další zajímavé náměty pro tvorbu.
Anna Moudrá celých 30 let pracovala v podniku Vitana, zpočátku jako účetní a pak personalistka. Malování je její koníček, kterým vyplňuje volný čas. Má dvě vnoučata ve věku 28 a 30 let. Je jí 73 let, ale ty by jí nikdo nehádal. Je člověk, který se pořád směje a pozitivní jsou i její obrazy.
Fotografie obrazů v galerii u článku jsou z archivu Anny Moudré.