Regionální spisovatelce Barboře Walterové Benešové vychází letos její sedmá kniha. Povídaly jsme si u kávy o obsahu, proč byla kniha napsána, čím je inspirována. S Bárou se známe delší dobu, jsme kamarádky a scházíme se často nejen za účelem rozhovoru. Možná tedy to bude trochu jiný rozhovor a budu pokládat otázky, na které většinou odpověď už znám.
V březnu ti vyjde tvoje sedmá kniha, třetí ze života, předtím jsi psala hlavně sci-fi. Jak se jmenuje nová kniha?
Úřednice z vigvamu z cyklu Příběhy moderních neandertálců a pilotním projektem vlastně byl příběh Od mamuta k modelce, který ale do pentalogie nespadá. Úřednice z vigvamu je první kniha z cyklu, z plánované pentalogie, ale nevím, jak to nakonec dopadne, nejspíš každý díl vyjde samostatně. Tento příběh je inspirován mým pracovním životem. V knize popisuji, jak jsem prošla médii jako novinářka, bulvárními časopisy a skončila jsem jako úřednice na městském úřadu a tisková mluvčí. Je to další pokus o humoristický román, takže doufám, že to budou čtenáři brát jako oddech nebo jako útěk před normálními běžnými starostmi, které zažívají.
Co tě inspirovalo k napsání téhle knihy?
Před třemi lety jsem začala pracovat na městském úřadu, kam jsem se dostala spíš asi náhodou. Dostala jsem nabídku dočasně na zástup jako tisková mluvčí a jako redaktorka zpravodaje Mělnická radnice. To mě zaujalo, to jsem chtěla dělat. Jenomže k tomu byla přidružena ještě funkce vedoucí kanceláře vedení úřadu, což je vyloženě úřednická funkce a já jsem nikdy nebyla úředník a asi nikdy nebudu. Tak jsem před těmi třemi lety měla pocit, že jsem vystoupila z vesmírné lodi na jiné planetě. Měla jsem dojem, že ta úřednická „rasa“ je úplně něco jiného, než na co jsem byla zvyklá ze soukromých sektorů, obzvlášť z novin. Na úřadu funguje všechno jinak, má to přesně daná a striktní pravidla, otázka je, co je lepší.
To jsou samé směrnice, metodiky, nařízení, vyhlášky, tak to byl pro mě úplně jiný svět. Nicméně zjistila jsem, že úředník je taky jenom člověk a nejsou všichni takoví, jak na většinu z nás někdy působí. Nejsou zkrátka úplně oblíbení a z některých se vyklubali neuvěřitelní lidé, a především mají velkou výhodu, jsou mnohdy pracovitější, schopnější, zodpovědnější, mají větší rozhled než ti, kteří prošli jen soukromým sektorem. Ti lidé jsou prostě jiní. Tak jako se lidé dívají jinak na učitele, je to na nich v tom životě vidět, tak se i jinak dívají na úředníky.
Takže nový život v zaměstnání tě inspiroval k psaní. Možná si to měla trochu i jako ventil, ne?
Určitě. Byla jsem opravdu ze začátku z toho dost nesvá. A na úřadě nebyli určitě zvyklí na můj způsob jednání, protože všechno je hodně komisní, dávají si pozor, aby neřekli něco navíc. Já mluvím, tak jak myslím, tak jak mi huba narostla, většinou dřív mluvím, než myslím, jak tady podotýkáš, tak mě překvapilo, že lidé okolo taky umí žít. Byť je ta práce v soukromém životě hodně ovlivňuje, ostatně jako každého z nás, nakonec mě překvapili.
Takže píšeš o nich?
Píšu víceméně svoje zážitky z úřadu, je to inspirováno tím, co jsem prožila na úřadu, dá se to brát jako vyprávění o jiném světě, ať už jsou to noviny nebo úřednická práce.
Kdy jsi začala psát tuhle knihu a jak dlouho jsi ji psala?
Začala jsem tohle téma psát tak před dvěma lety, a když jsem knihu dopsala a odeslala do nakladatelství a začala se připravovat k vydání, tak teprve to začalo mít grády. Odehrála se spousta věcí, humorných situací. Nerozebírám rozhodně politické zákulisí, o kterém toho ani stejně moc nevím. To není mým cílem. Mým cílem je pobavit, takže spousta věcí se odehrála i po odevzdání knihy, možná že by stálo za to napsat i druhý díl.
Ale ty máš rozepsané ještě další knihy, které si původně plánovala do pentalogie, ale ty už se netýkají tvojí práce.
Ty už se netýkají práce, ale každá ta kniha je zaměřená tematicky, všechny mají společný humor, nic vážného, žádné drama. Pokus o humoristický román a další díl, který už je také v nakladatelství a je v přípravě na pozdější vydání, jsem věnovala svému manželovi, protože to je taky mimozemšťan, ten je také z jiné planety, potom jsem další knihu věnovala svému dětství a dětství svých dětí. Jeden díl matka a dcera. Další díl je věnován mojí tchyni, která už není mezi námi. A samozřejmě i svoji farmářskou éru jsem se rozhodla zvěčnit, ale tam jsem teprve na začátku.
Já jsem si myslela, že ti vychází jedna kniha ročně. Je to tak?
Zatím ano. Ale mým cílem po domluvě s nakladatelstvím je vydání dvou knih ročně. Což se mi možná letos poprvé splní. Možná, není to jisté.
Kdy píšeš? Kdysi jsme se spolu bavily, že sis musela určit na psaní přesný čas, prostě pravidelný režim, protože jinak by ses k tomu psaní vůbec nedostala.
Určila jsem si půl hodiny denně, který budu věnovat knihám ve všední den, což se samozřejmě načítá. Ale poslední dobou se přiznám, posledních pár měsíců jsem neměla čas na psaní vůbec. Víceméně jsem nenapsala vůbec nic. Pracovně jsem toho měla hodně. Ale teď se mi snad zase podaří do toho vklouznout a začít se psaní věnovat pravidelně.
Lepší je pro tebe ranní psaní nebo píšeš raději večer?
Rozhodně ráno mi to víc myslí.
Ještě bych chtěla dodat, že z právě vycházejí knihy už jsem nějaké úryvky zveřejnila a někteří čtenáři mají pocit, že se snažím úředníky urážet. Já bych chtěla zdůraznit, že v žádném případě není mým cílem někoho zesměšnit nebo dokonce urážet, ale dělám si z nich legraci, protože je mám ráda, ostatně tak jako si dělám legraci sama ze sebe. Nemá to jiný účel, než pobavit a ukázat ten úřednický svět trochu jinak, než jej známe při běžném pohledu.
Takže teď dopisuješ poslední díl pentalogie?
Ne, já je píšu na přeskáčku. Většinou je to tak, že se něco stane a mám pocit, že je potřeba si toto zaznamenat, takže do které té knihy to tematicky zapadá, tam dopisuju.
Kolik máš tedy v tomto okamžiku rozepsaných knih?
Celkem? Dejme tomu asi pět. Víš co, já mám nápad na knihu, který mi přijde skvělý, tak ho rozepíšu, napíšu prvních deset stránek a zjistím, že mě to vůbec nebaví, že je to blbý, ale nevyhodím to. Třeba někdy budu mít chuť se k tomu vrátit. Takže mám třeba některé knihy rozepsané roky.
Baru, děkuji za rozhovor a přeji ti, ať máš čas na psaní.
A sejdeme se možná ještě letos u další tvojí knihy.
Anotace z knihy Úřednice z vigvamu
Čím si indiánská rodina v jednom zapadlém vigvamu vysloužila, že je terorizuje mladičký Splašený kojot? Proč by měl ranní budíček troubit zrovna Velký medvěd? Co všechno se ještě musí náčelník Poslední mohykán naučit, aby dokázal uspět při lovu za potravou? Proč se Rozbité koleno provdala zrovna za mimozemšťana? Kolik zaklepání na okno dokáže ještě vydržet Odbojná liška? K čemu jsou dobrá tygří lejna? Kdo obdržel nevoňavý balíček? A jaká místa radnice v sobě skrývají děsivá tajemství? Veselý román, jehož jedinou úlohou je vytrhnout čtenáře ze všedních dní a vykouzlit jim úsměv na tváři. S humorem jde totiž všechno lépe a smích nám všem prodlužuje život.