• kanalemmelnik

"Bez domácího hospice bychom to nezvládli a manžel by zemřel sám v nemocnici," říká paní Alena

Rádi bychom vám představili HOSPIC TEMPUS, z.s., který je nestátní neziskovou organizací a jehož posláním je šířit a rozvíjet myšlenku umírání v přirozeném sociálním prostředí, v péči rodiny a za pomoci kvalifikovaného terénního hospicového týmu. Na území dvou okresů – Mělník a Praha-východ provozujeme domácí hospic již čtvrtým rokem. Zdravotní služby poskytujeme 24 hodin denně 7 dní v týdnu nevyléčitelně nemocným umírajícím v jejich domácím prostředí. Zajišťujeme také odlehčovací služby včetně odborné sociální poradny. Součástí služeb pro naše klienty je i zajištění zdravotních a kompenzačních pomůcek. Provozujeme odbornou paliativní ambulanci. Náš tým je složen z lékaře s odborností z paliativní medicíny, zdravotních sester, psycholožky, sociální pracovnice, pečovatelek a duchovního. Sídlíme na adrese Pražská 530/21, Mělník, telefonní kontakt +420 720 557 554 (Po–Pá 8:00–17:00 hod.)

Pro přiblížení naší činnosti jsme oslovili paní Alenu z Hovorčovic, se kterou jsme v minulosti spolupracovali a společně doprovázeli jejího manžela. Rádi bychom vám formou rozhovoru představili, jak naše služba funguje a jak může být prospěšná umírajícím i jejich doprovázejícím rodinám.


Manžel paní Aleny strávil poslední dny doma, v kruhu svých blízkých a naše služba tak napomohla splnění jednoho z jeho posledních přání.


Paní Aleno, můžete prosím popsat svůj příběh?

Před několika lety manželovi lékaři zjistili nádor na oku, léčba začala operací, kdy mu bylo oko odoperováno a jeho stav se načas stabilizoval. Cca po 2–3 letech se jeho zdravotní stav začal zhoršovat, v těle mu byly zjištěny metastázy. Nejdříve to vypadalo na operaci, pak se ale bohužel zjistilo, že operace již není možná, následně byla vyloučena i možnost chemoterapie a byla aplikována také první dávka biologické léčby, nejspíš už ale bylo pozdě. Poté nám paní doktorka sdělila, že všechny možnosti léčby byly již vyčerpány a léčba skončila.


Odkud jste se dozvěděla o naší službě?

Znala jsem hospic jako takový, informace jsem hledala v literatuře a na internetu. Dcera potom vyhledala službu domácího Hospice Tempus.


Jaká pro Vás byla spolupráce s naší organizací? Jak byste tuto spolupráci popsala?

Byl to celý balíček služeb, který jsem si do té doby neuměla představit. Vše bylo nafázované přesně podle potřeb manžela. Naše spolupráce netrvala dlouho, probíhala cca tři týdny, ale i tak to bylo mé nejlepší rozhodnutí. Bez domácího hospice bychom to nezvládli a manžel by zemřel sám v nemocnici, a to by bylo pro mé smíření daleko horší. Na duši mi ulehčil pocit, že vždy, když budu potřebovat, můžu zavolat a sestřička přijede, to bylo k nezaplacení. Takové služby jsme od nemocnice nemohli čekat. Také všechny hospicem zapůjčené pomůcky mně hodně ulehčily péči o manžela.


První kontakt proběhl telefonicky se zdravotní sestřičkou, kdy jsem získala prvotní informace o tom, jak bude služba probíhat. Pracovnice hospice přijela k nám domu, aby zjistila podmínky pro péči v domácím prostředí. Následně přijela paní doktorka, manžela prohlédla a nastavila medikaci, aby mohl spát a netrpěl bolestmi. Podepsali jsme smlouvu. S manželem vedly pracovnice hospice rozhovory a on byl po jejich odjezdu vždy spokojený a smířený.


Byla jsem zaskočená, že nemoc bude tak rychle postupovat a konec mého manžela přijde tak brzy. Služby průběžně reagovaly na měnící se stav manžela. Půjčené jsme měli postupně chodítko, mobilní toaletní křeslo, polohovací postel. Důležité také bylo zajištění koncentrátoru kyslíku, který manžel často využíval a po kterém se cítil lépe.


Konec byl absolutně klidný, byli jsme pospolu, manžela jsme s dcerami držely za ruku. Poté jsme zavolaly sestřičku, která zařídila příjezd koronera a nasměrovala nás na pohřební službu. Manžela jsme společně připravily na poslední cestu. Sestřička s námi byla po celou dobu, dokud pohřební služba manžela neodvezla. Nikdy jsem nezažila takovou službu, která by se postarala až do úplného konce. Vše bylo důstojné, jestli se to dá říct, perfektní. A proto si taky myslím, že jsem to zvládla.


Nedovedu si představit, že by můj manžel musel zemřít v nemocnici, sám a my třeba vůbec neměli možnost se s ním rozloučit. Já jsem poté byla v takovém klidu, že se to podařilo a že to dopadlo tak, jak jsem chtěla, moc dobře i pro manžela, který netrpěl, a všichni jsme se s ním rozloučili.


Náklady na službu jsem vnímala jako úplně minimální (za den, kdy byla vykonána návštěva sestry, činí 250 Kč/den) v porovnání s tím, co všechno mi bylo hospicem poskytnuto, nemyslím tím jen materiální nápomoc, ale především tu nehmotnou, která je neocenitelná.


Dokážete popsat, co pro Vás bylo v tuto dobu nejdůležitější?

Pro mě bylo nejdůležitější si přiznat, že v dané chvíli již jiné možnosti pro nás nejsou, a rozhodnout se domácí hospic kontaktovat.


Napadá Vás nějaké poselství pro rodiny, které jsou aktuálně v podobné situaci?

Domácí hospic bych doporučila všem lidem, kteří chtějí být se svým blízkým až do nevyhnutelného konce doma. Doporučila bych jim obrátit se na vaše služby, to je to nejlepší, co třeba nás na konci mohlo potkat.


Jaké je to pro Vás nyní? Co Vám pomáhalo nebo bylo naopak složité pro přijetí ztráty vašeho manžela?

Období po smrti manžela si vlastně ani moc nepamatuji, nevím, co se se mnou dělo. Vše jsem zařizovala a fungovala jsem v podstatě jak na klíček. Byla jsem dlouho na dně, ale snažila jsem se to zvládnout. Povídala jsem si o manželovi s blízkými, pomáhala mi rodina, dcery, vnouček.


Pro smíření byl pro mne důležitý pocit, že jsem udělala v dané situaci pro důstojný odchod manžela maximum. Také byl pro mne důležitý pohřeb, kde jsem se s manželem rozloučila, pro rodinu uspořádala hostinu a pak se mi vnitřně hrozně ulevilo. S pracovníky hospice jsem i nadále v občasném kontaktu, vstoupili do mé rodiny a často si na ně vzpomenu.


V závěru bychom chtěli paní Aleně poděkovat, že souhlasila s realizací rozhovoru. Jsme si vědomi, že se jedná o velmi niterné a bolestivé téma. Věříme, že sdílený příběh může přinést cenné informace a také naději těm, kteří se nacházejí v podobné situaci. Doufáme také, že přispěje k osvětě a rozvoji domácí hospicové péče.


Mgr. Jiřina Kudrnová - sociální pracovnice HOSPICE TEMPUS, z.s.




10 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše