• kanalemmelnik

"Díky hospicu jsme byli schopni být s manželem až do poslední chvíle," říká paní Katarína z Mělníka

Rádi bychom vám představili HOSPIC TEMPUS, z.s., kterýje nestátní neziskovou organizací a jehož posláním je šířit a rozvíjet myšlenku umírání v přirozeném sociálním prostředí, v péči rodiny a za pomoci kvalifikovaného terénního hospicového týmu. Na území dvou okresů – Mělník a Praha-východ provozujeme domácí hospic již čtvrtým rokem. Zdravotní služby poskytujeme 24 hodin denně 7 dní v týdnu nevyléčitelně nemocným umírajícím v jejich domácím prostředí. Zajišťujeme také odlehčovací služby včetně odborné sociální poradny. Součástí služeb pro naše klienty je i zajištění zdravotních a kompenzačních pomůcek. Provozujeme odbornou paliativní ambulanci. Náš tým je složen z lékaře s odborností z paliativní medicíny, zdravotních sester, psycholožky, sociální pracovnice, pečovatelek a duchovního. Sídlíme na adrese Pražská 530/21, Mělník, telefonní kontakt +420 720 557 554 (Po–Pá 8:00–17:00 hod.)


Pro přiblížení naší činnosti jsme oslovili paní Katarínu z Mělníka, se kterou jsme v minulosti spolupracovali a doprovázeli jejího manžela pana Jaromíra. Rádi bychom vám formou rozhovoru představili, jak naše služba funguje a jak může být prospěšná umírajícím i jejich doprovázejícím rodinám.


Pan Jaromír strávil poslední dny doma, v kruhu svých blízkých a naše služba tak napomohla splnění jednoho z jeho posledních přání.


Paní Kataríno, můžete prosím popsat svůj příběh?

Manžel byl opakovaně nemocný, některé nemoci jsme zvládli, ale v listopadu 2019 jsme manžela po zhoršení zdravotního stavu odvezli do nemocnice. Nález byl bohužel onkologický a jeho zdravotní stav se rychle zhoršoval. V nemocnici mi sdělili, že veškerá možná léčba již byla vyčerpána.


Odkud jste se dozvěděla o naší službě?

Hospic nám byl doporučen přímo z nemocnice. Upřednostňovali jsme službu, při které mohl být manžel s námi do poslední chvíle doma. Měli jsme obavy, aby manžel nezemřel v nemocnici osamocen. Proto jsme telefonicky oslovili paní Brezovákovou a v tu chvíli jsme měli jasno. Nikdy v minulosti jsem se o podobné služby nezajímala, netušila jsem, že takovéto možnosti existují.


Jaká pro Vás byla spolupráce s naší organizací? Jak byste tuto spolupráci popsala?

Se službou domácího hospice jsem byla moc spokojená, dokonce jsem ji sama opakovaně doporučila svým známým, kteří ji potřebovali. Dodnes mám blízký vztah k sestřičkám hospice, které nám pomáhaly zajistit péči o manžela a byly nápomocny i v jiných oblastech. Byla jsem šťastná, že jsem tohle všechno mohla pro manžela udělat a díky hospici jsme vše důstojně zvládli.


Jak dlouho naše spolupráce probíhala a v čem konkrétně spočívala?

Naše spolupráce byla krátkodobá, trvala přibližně 14 dní. Začala kontaktem pracovnice hospice, která nám představila jejich službu a vysvětlila proces přijetí do péče. Následujícího dne k nám sestřička přijela s paliativní lékařkou. Provedly tzv. příjem, paní doktorka manžela prohlédla a nastavila zdravotní plán včetně léčby bolesti.


Na začátku k nám sestřičky dle domluvy docházely 1x za tři dny, případně dle potřeb. Zajistily nám potřebné pomůcky – polohovací postel, WC mísu a v posledních dnech i pleny. Využila jsem také 24hodinovou pohotovost, kdykoliv jsem potřebovala, telefonovala jsem a sestřička mi poradila buď telefonicky, nebo přijela a věc vyřešila osobně. Ocenila jsem rovněž pravidelné hovory se mnou i s manželem. Často se vracím ke všem těmto okolnostem, které mi pomohly se s celou situací lépe vyrovnat. Ojediněle jsem využila i nabídku odlehčovací služby péče o manžela, abych mohla zajistit nutné potřeby mimo domov.


Dokážete popsat, co pro Vás bylo v tuto dobu nejdůležitější?

Nejdůležitější za mne určitě vstřícnost a otevřenost, kdy mi byl podrobně vysvětlen průběh, abychom vše dobře zvládli. Obávala jsem se, že to nedokážu, ale nakonec jsem zvládla úplně všechno. Už jsem neměla takový strach, věděla jsem, co bude následovat a byla jsem na to připravená.


Manžel zemřel brzy ráno, klidně, netrpěl a já byla s ním. Následně jsem zavolala sestřičku, která během krátké chvíle přijela. Společně jsme manžela připravily na poslední cestu. Zapálily jsme svíčku a otevřely okno. Sestřička zavolala koronera a předem vybranou pohřební službu a odjela až po jeho odjezdu, když už nebylo možné udělat více. Neumím si představit, jak bych vše bez pomoci pracovníků hospice zvládla. Bylo toho na mě tolik, možná i nad mé možnosti.


Napadá Vás nějaké poselství pro rodiny, které jsou aktuálně v podobné situaci?

Za mne určitě neváhat, nebát se, nemyslet si, že je to ostuda a tuto službu využít. Dodnes vnímám sestřičky téměř za členy naší rodiny a zároveň se i já cítím jako součást velké hospicové rodiny. Jsem ráda, že jsem na hospic získala doporučení, díky čemuž jsme byli schopni být s manželem až do poslední chvíle.


Jaké je to pro Vás nyní? Co Vám pomáhalo nebo bylo naopak složité pro přijetí ztráty vašeho manžela?

Často na to vzpomínám a všechny tyhle okolnosti mi pomohly se s celou situací vyrovnat. Dodnes jsem v kontaktu se sestřičkou, která mě také několikrát navštívila v rámci pozůstalostní návštěvy. Myslím si, že jsem se do dnešního dne se smrtí manžela zcela nevyrovnala, pouze jsem to zatím přijala jako nezměnitelnou skutečnost. Bylo to pro mne hodně těžké, ale život je takový a samozřejmě se snažím jít dál. Často na manžela vzpomínám, byl moje velká opora. Žili jsme spolu spokojeně dlouhých 36 let.

Hodně mi také pomáhá hovořit s někým, kdo má stejnou zkušenost, dříve jsem se scházela s jednou paní, také vdovou, nyní si hodně telefonujeme a poskytujeme si vzájemnou oporu. V hospici jsem si také půjčila úžasnou Knížku pro vdovy – na prvních pět let, kterou jsem si průběžně pročítala a nacházela v ní odpovědi na některé otázky.


Vlastně i tímto rozhovorem se s manželovou smrtí vyrovnávám. Chtěla jsem sama napsat pro hospic poděkování do novin, ale nakonec jsem to s ohledem na současnou situaci nestihla. Chtěla bych tedy využít této příležitosti k poděkování všem pracovníkům domácího Hospice Tempus, kteří odvádějí úžasnou práci.


V závěru bychom chtěli paní Kataríně poděkovat, že souhlasila s realizací rozhovoru. Jsme si vědomi, že se jedná o velmi niterné a bolestivé téma. Věříme, že sdílený příběh může přinést cenné informace a také naději těm, kteří se nacházejí v podobné situaci. Doufáme také, že přispěje k osvětě a rozvoji domácí hospicové péče.


Mgr. Jiřina Kudrnová - sociální pracovnice HOSPICE TEMPUS, z.s.





7 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše