Dny evropského kulturního dědictví 2021, jejichž letošním tématem je Památky pro všechny, opět otevřely v sobotu 11. září památky, které nejsou běžně veřejnosti dostupné. Dny evropského dědictví pokračují až do neděle 19. září.
Zájemci se mohli v sobotu zúčastnit mimo jiné komentovaných prohlídek v kostele Čtrnácti sv. Pomocníků, který se nachází vedle bývalého kapucínského hospicu, kde dnes sídlí Regionální muzeum Mělník, lokální garant této tradiční akce.
Kostelem provázela a poutavě vyprávěla o historii objektu Anežka Mikulcová z Národního památkového ústavu v Praze, která s muzeem spolupracuje už od dob studií na mělnickém gymnáziu a po té vystudovala dějiny umění. Za úžasně nahlédnutí do historie kostela jí patří velké poděkování:
"Nacházíme se v klášterním kostele, který vznikl vedle klášterního hospicu, což je takový drobný klášter. Kostel je spojený s řádem kapucínů, který byl založen roku 1525 a koncem tohoto století už vznikl u nás první kapucínský klášter. Do Mělníka dorazili kapucíni v roce 1750 a podnětem příchodu bylo, že mělnická měšťanka Barbora Terezie Čebišová odkázala parcelu vedle kostela kapucínům a ti zde začali budovat konvent a špitál pro nemocné. Chtěli vybudovat i církevní stavbu, ale ta se na parcelu nevešla a později se uvolnila vedlejší parcela, na které právě dnes kostel stojí".
Kapucínské kostely jsou si navzájem velmi podobné, kapucíni se na začátku dohodli na jednotné koncepci staveb svých kostelů. Jsou to jednoduché stavby, trojúhelník, nejsou nějak zvlášť přezdobené, nemají žádné boční lodě, ale mívají boční kapli jako i v kostele Čtrnácti sv. pomocníků, která je zasvěcená sv. Františkovi, protože kapucíni vychází z řehole sv. Františka z Asisi. Kostely mívají dlouhé kněžiště, kde jsou i lavice pro kapucíny, kteří byli odděleni zvlášť, pokud byla mše veřejná.
"Specifická v tomto kostele je kazatelna, která vychází z propojení obou objektů, takže z dnešního muzea se vstupovalo na kazatelnu přímo. Hlavní oltářní obraz je věnován čtrnácti sv. pomocníkům a zasvěcení kostela Čtrnácti sv. pomocníků zas tak časté u nás není. Kult čtrnácti pomocníků vznikl ve středověku v Německu a byli to mučedníci, kteří žili v prvním až třetím století našeho letopočtu, křesťanství tehdy nebylo přijato a byli mučeni právě pro svoji víru", vysvětluje Anežka Mikulcová.
Na hlavním oltářním obraze je vyobrazen svatý Vít v kotli, který byl mučen v kotli s horkým olejem, svatý Pantaleon má na obraze ruce přibité na hlavu, a právě potom se věřící obraceli na těchto čtrnáct svatých například s bolestí hlavy, na sv. Blažeje s bolestí v krku, sv. Markéta je patronka žen při porodu, Erasmus, protože mu vytahovali střeva při mučení, je spojen s bolestmi břicha.
Na otázku, jak vlastně vzniklo společenství Čtrnácti sv. pomocníků, odpovídá Anežka Mikulcová: "Není mezi nimi skutečné spojení, žili i v různých částech světa. Církev si je druhotně takto seskupila později na základě tří zjevení klášternímu pastýři. Uprostřed hlavního oltářního obrazu je sv. Kryštof, tomu Marie nandává na ramena Ježíška, i jméno Kryštof znamená ten, který nese Ježíška, je ochránce poutníků a lidí na cestách, dále mezi čtrnáct pomocníků patří tři svatořečení biskupové sv. Diviš, sv. Blažej a sv. Eustach, sv. Iljí byl poustevník a je patronem kojících žen, podle pověsti jej laň krmila mlékem, v červeném plášti je sv. Achát, což byl římský voják, a protože jsou to počátky křesťanství, nejdříve křesťany utlačoval a sám pak přestoupil na víru, za což byl rovněž mučen, dále sv. Jiří s drakem, vpravo dole na obraze je v loveckém obleku a s jelenem sv. Erasmus, je patronem lovců a myslivců, ale u nás je spíše známý sv. Hubert, takže dnes jsou myslivci spojováni právě s ním, dále Jáhen Cyriak, který dokázal vymítat ďábla a poslední na obraze je trojice sv. panen Barbora s kalichem, sv. Markéta a sv. Kateřina. Obraz maloval barokní malíř oltářních obrazů Josef Stern, pocházel z Kroměříže. Napravo a nalevo oltářního obrazu už nejsou jeho malby, je tam tedy trochu znát rozdílnost kvality. Napravo je sv. Ludmila a sv. Václav a nalevo sochy sv. Anna, jak vyučuje malou pannu Marii, a sv. Josef s Ježíškem".
Další zajímavostí kostela jsou na bočních oltářích vyobrazeni kapucíni, kteří byli prohlášeni za svaté, napravo je kopie Paládia země české, na ten se váže legenda.
Reliéf Madonky je prý vytvořen z bůžků, které uctívala Ludmila, než přijala křest. Reliéf pak předala sv. Václavovi, a když byl Václav zavražděn ve Staré Boleslavi, jeho sluha tam reliéf ukryl před vrahy. Další zajímavostí je kopie Pražského Jezulátka, které spolu s pozemkem měšťanka Čebišová věnovala kapucínům a kapucíni si ho zvolili za svůj ochranný předmětem a měnili mu i šatičky. Kapucíni se Čebišové za dar odvděčili tím, že je pohřbena v kryptě pod kostelem jako jediná civilní osoba. Jinak v kryptách byli pohřbíváni jen církevní hodnostáři. Je tady i pochovaný páter Serafín, který pomáhal mělnickým kapucínům v začátcích.
Průvodkyně z Národního památkového ústavu v průběhu své procházky kostelem upozorňuje: "Zajímavé jsou i vitráže v oknech, to je zase ukázka donací (pozn. redakce hmotný dar) soukromých osob za 2. světové války. Například na jedné je nápis památce syna Jaroslava Čumpelíka věnoval František Čumpelík. Jméno syna je spojeno s Heydrichiádou, kdy pracoval na městském úřadě a při hlášení v rozhlase o spáchání atentátu na Heydricha prohlásil: dobře mu tak! Slyšel ho jeho kolega, který donášel Němcům a Jaroslav Čumpelík byl za tuto jedinou krátkou větu popraven v Kobylisích.
Další vitráže vyobrazují sv. Františka, jak káže ptáčkům, sv. Anežku, sv. Terezii, která byla označena za učitelku církve. Další vitráž je věnována sv. Ludmile, jak vyučuje sv. Václava, což je mělnický motiv, a ještě tady máme sv. Cecílii, jak hraje na varhany, protože je patronkou hudebníků a zase to souvisí s jejím hrozným mučením. Po stranách kostela jsou ikony, to je spojeno s tím, že tady bývají i bohoslužby řeckokatolické církve nejen římskokatolické. Vitráže vytvořila firma pana Jiřičky, což byla a dosud je proslavená firma na vitráže do chrámu sv. Víta".
To bylo malé nahlédnutí do historie objektu kapucínského kostela Čtrnácti sv. pomocníků, za které náleží ještě jednou velké poděkování průvodkyni sobotní prohlídkou kostela Anežce Mikulcové.