Fotograf Tomáš Lorenz: Chci zachytit střípek života. Moment, který se navždy spojí se vzpomínkou

I když fotografování není hlavním zaměstnáním Tomáše Lorenze, neodmyslitelně se zapsalo do jeho života už před několika lety. Podle něj musí mít každá fotografie, když se na ni člověk podívá svůj příběh, musí pozorovatele vtáhnout do děje a upoutat svou kompozicí. Snímek musí vystihnout pomocí světla moment, který ve fantazii pozorovatele sám takový příběh rozehraje. I když jeho poslední projekt hatí současný nouzový stav, nehodlá se vzdát a chce ho dokončit za každou cenu.

Jak jste se vůbec k fotografování dostal? Kde vznikla ta první myšlenka tvořit takové povedené obrázky?

K focení jsem se dostal v době, kdy jsem řešil zdravotní problémy a nemohl se věnovat sportu, který byl do té doby jedním z mých největších koníčků. Na myšlenku věnovat se focení mě přivedl kamarád. Přišel a řekl „Pořiď si foťák, máš umělecké cítění“. Řekl jsem si, proč to nezkusit, fotografie mě vždy bavila. Nejprve jsem se věnoval sportovní fotografii, protože tahle tématika byla mému srdci nejbližší. Později jsem se začal věnovat i focení dalších žánrů – svatební fotografie, portrétní fotografie s produkcí, produktová fotografie nebo ateliérové focení. Mou snahou je vždy zachytit životní momenty, které se navždy spojí se vzpomínkou.

Co vás na focení nejvíc přitahuje?

Baví mě to v podstatě celé od začátku až do konce. Za každým snímkem se skrývá nějaký příběh. Nejdříve musím vymyslet, jak by měla fotka vypadat. Najít lokaci, kam bude ten okamžik příběhu zasazen. V průběhu toho vytvořím storyboard, což znamená načrtnout si, jak bude snímek vypadat. Na tohle všechno jsem sám, teprve potom se sejdu s týmem na místě a může začít poměrně zdlouhavé focení. Někdy se dokonce stane, že zjistím, že moje původní představa je nerealizovatelná a musíme improvizovat. A pak už jen snad stokrát zmáčknout spoušť. Tohle všechno mě vlastně hrozně baví.

Focení je vaším koníčkem, není to trvalé zaměstnání. Jak je to časově náročné?

Věnuji se tomu vlastně neustále. Sleduji fotografie nejen profesionálů, ale i amatérů. Přemýšlím nad jednotlivými snímky a pořád se učím. Sleduji, jaké jsou zrovna trendy a učím se o technice. Hledám zajímavé lokace nejen na Mělníku, ale i v okolí, které mě inspirují pro nové záběry. Nebaví mě využívat stále stejná místa, potřebuji pořád nějaký nový impulz. Mám rád focení v přirozeném prostředí, ne nic umělého, ale zároveň umím i ateliérové svícení, které se hodí například při reklamní fotografii. Nejraději mám ale akční záběry, což je někdy doopravdy velmi náročné. Když se konečně vhodný snímek podaří zachytit, práce nekončí. Spousty hodin pak ještě trávím s postprodukcí, tedy úpravou kompozice a expozice snímků, kolorováním fotky a retuší, aby vypadala tak jak jsem si ji vysnil.

Co považujete za svůj nejlepší kousek?

V tuto chvíli je to asi kalendář Bezpečný Mělník pro rok 2020. Ve finále to bylo třináct fotografií, které jsme ovšem dělali celý rok. Fotil jsem to ve spolupráci s Městskou policií Mělník a Policií ČR. Jednotlivé snímky v podstatě mají zachytit jejich vzájemnou spolupráci. Ke každé fotce se váže vlastní příběh, který by měl pomoci alespoň trochu našemu městu, aby bylo bezpečnější. Kalendář měl na konci roku 2019 vernisáž a výstavu v muzeu, kde jsme návštěvníkům ukázali i fotografie ze zákulisí, které fotil Martin Moták.

A chystáte něco podobné i v blízké době?

V podstatě chystám, ale bohužel nám v současné době háže klacky pod nohy současná situace se světovou pandemií. Plán to byl skvělý, ale teď vůbec nevím, jak to všechno dopadne. Rozhodl jsem se nafotit do podobného kalendáře mělnické sporty. Několik fotek už je hotových, ale teď stojíme na mrtvém bodě. Původní plán byl, že to bude kalendář pro rok 2022 a že i tomu uděláme vernisáž a výstavu, ale vůbec si netroufám odhadovat, jak to nakonec dopadne. Stihli jsme nafotit jen tři sporty, víc nic. Přitom podle původního plánu už jsme měli být s focením skoro v polovině. Rozhodně se ale tohoto nápadu nehodlám vzdát, mám k sobě skvělý tým lidí a věřím, že to nakonec všechno dobře dopadne.

Co tedy fotografujete nejčastěji?

Hlavním směrem jsou asi svatební fotografie. Snažím se, aby byly snímky neotřelé, originální, aby se na ně manželé i po letech mohli dívat se zalíbením. Svatba je přece jen den, který patří výhradně novomanželům. Měli by na ni mít krásné vzpomínky a já se jim snažím pomoci tím obrazovým materiálem. Pro mě je důležité i to, že fotím například reklamní či propagační fotografie pro velké mělnické firmy. Někde dokonce i produktové snímky, což je taky poměrně zásadní práce, která netrvá deset minut. Nafotit menu pro místní restauraci Dobrý Kanec byl docela oříšek.

Zažil jste už nějaké nebezpečné focení? Šlo vám někdy o fotoaparát nebo třeba dokonce i o krk?

Chvíle strachu jsem prožíval na motorkářských závodech a to jsem se vůbec nebál o foťák, ale sám o sebe. V některých zatáčkách jsem byl tak blízko, že jsem si skoro na závodníky mohl sáhnout a kdyby na blátě motorka ustřelila, asi by došlo k pořádnému neštěstí.

Když jsme dělali kalendář Bezpečný Mělník byla v ohrožení pouze technika. Několikrát jsem málem utopil foťák. Musel jsem vlézt do Labe ve vysokých rybářských kalhotách a kolem sebe jsem měl přivázaný nafukovací člun.

Určitě máte podporu i v rodině?

Samozřejmě, bez toho by to ani nešlo. Moje žena stojí vždycky na mé straně. Když se dlouho rozhodují, jestli si tu novou techniku mám koupit nebo ne, nakonec přijde a řekne: Tak si to kup, vždyť na to už tak dlouho šetříš!

Říká se, že kovářova kobyla chodí bosa. Děláte tak krásné fotografie i své vlastní rodině nebo si třeba babičky stěžují, že nemají vnučky na fotkách?

Obě své dcerky samozřejmě fotím, jak mi to čas dovolí. Z některých potom tiskneme velké obrazy a samozřejmě i pro babičky a dědečky vyrábím kalendáře k Vánocům a různé dárečky s mými fotkami. Je to vlastně jediná možnost, jak zachytit vzpomínky, protože děti rostou opravdu strašně rychle.

Máte i jiné záliby než jen fotografování?

Teď je pro mě na prvním místě rodina, protože dcerky jsou v podstatě ještě malé a není tolik volného času. Dřív jsem i sám jezdil na motorce, ale už dlouho jsem ji nevytáhl z garáže. Rád chodím do fitness a sportuji. Líbí se mi horolezení, kolo, snowboard a lyžování.

Barbora Walterová Benešová, tisková mluvčí MÚ Mělník, Mělnická radnice duben 2021.

Foto: ukázka fotografií z tvorby Tomáše Lorenze