Mezi tradiční vánoční zvyky, které se udržují snad v každé rodině, patří pečení vánočního cukroví, zdobení stromečku, dárky, ryba a bramborový salát.
Ale někde dodržují více vánočních zvyků a možná i rodinné vánoční tradice. U nás na Štědrý večer pouštíme od dětství našich dětí lodičky, a to i teď, kdy jsme doma dva. Lodičky se pouští i za domácí mazlíčky a naše Sára (kočka) má svoji lodičku. Na Štědrý večer zapalujeme františky a pálí se jen na vánoční svátky. Kdysi jsem dětem dávala na štědrovečerní stůl exotické ovoce, každý rok jiné. Dnes už to není vzácnost jako tenkrát.
Každý rok zapalujeme jiný adventní svícen, ve váze máme barborku a čekáme, až rozkvete, což je téměř vždy. Děláme adventní výzdobu, i když nás to, přiznávám, vůbec nebaví, ale líbí se nám. Na venkovní dveře věšíme začátkem adventu věnec. Vánoční rodinnou tradicí je i setkávání celé rodiny vždy 25. prosince, kdy máme nejen společný oběd, ale zazvoní zvoneček, jde se ke stromečku a rozbalují se dárky a při tom množství lidí je pokaždé chaos, taková malá Itálie, ale mám to ráda.
Každý jsme jiný a každý to máme jinak. A jak je to jinde, si můžete přečíst v malé anketě. Všem účastníkům ankety moc děkuji za ochotu odpovídat.
A jaké vánoční tradice či zvyky se udržují u vás?
Karel Lojka, Velký Borek: „Aby štědrovečerní bramborový salát nebyl jen tak daný do salátové mísy, tak jsem dělával tak zvaný žabí koncert. Na oválný zdobený tác jsem po obvodu navršil hráz ze salátu, uprostřed jsem udělal oválné jezírko ze želatiny obarvené na modro, plavaly tam labutě a lekníny vytvarované z másla, listy leknínů byly z plátků nakládaných okurek. Na salátu seděly stylizované žáby z půlek natvrdo uvařených vajíček. Oči měly z hrášku a tlamičku z měsíčku citronu a na hlavě půlky rajských jablíček, na které bylo možno udělat bílé puntíky z majonézy, jako jsou na muchomůrkách. Někdy jsem do želatinového jezírka dal malé rybičky šproty. Pak jsem ještě ozdobil majonézou a petrželkou břehy a bylo hotovo. Zabralo mně několik hodin času. Po rybí polévce jsem obložený tác přinesl, rodina a příbuzní z toho byli úplně "paf". Dokonce mně zatleskali. A prý je to škoda načínat. Ale já jsem nekompromisně začal přidělovat porce s vajíčkovou žábou na talíře. Vím, jak by to dopadlo, nakonec by se měly dobře naše slepice“.
Lenka Nováková, Želízy: „Já myslím, že všechny naše zvyky jsou tradiční. Snad jen na Štědrý večer máme na stole prostřený jeden talíř navíc, pouštíme skořápkové lodičky, máme andělské zvonění. Ale jiné netradiční zvyky nemáme“.
Ira Lea Oppitzová, Mělník: „My neděláme na Vánoce vůbec nic. Vánoce úplně nesnáším...Štědrý den max kapr a bramborový salát, a to není nic zvláštního...“
Petr Pátra, Mělník: „Vánoce jsou u nás těmi nejoslavovanějšími svátky. Pravděpodobně k tomu přispívají naše děti Petr Eduard 13 let a Magdalena Martina 7 let. Mimo klasické tradiční zvyky, jako je společné zdobení stromečku, cukrátek a bramborového salátu, je i proslov a přípitek nejstaršího přítomného u štědrovečerní večeře. Jeho přípitek většinou nese vzpomínku na ty, kteří s námi u stolu nejsou, a především na ty, kteří již ani nemohou, protože náš svět již opustili. Další tradicí je servírování jídla na starobylý porcelánový servis z doby první republiky a nápojů do sklenek a číší z druhé poloviny 19. století. Jsou to jen tyto tři dny v roce (24. - 26. prosinec), kdy je používáme, ale vždy nám připomenou naše předky, z nichž jsme vzešli“.
Zuzana Kořenářová, muzeum Mělník: „Mám doma zděděný betlém z roku 1927 ze sádry po dědečkovi a babičce. S rodiči jsme u něj zpívali „Nesem Vám noviny“ a poslouchali panem Felixem le Breux namluvené „Evangelium podle Lukáše“. Na hod Boží 25.12. chodíme do kostela na „Českou mši vánoční“ Jakuba Jana Ryby a pouštíme lodičky ze skořápek se svíčkami v lavorku“.
Lucie Horáčková, Cítov: „Ještě donedávna jsme dodržovali, že se celá rodina sešla u štědrovečerního stolu. Jsme tři sestry a jedna žije v Itálii a druhá v Austrálii, dřív žila v Londýně a tenkrát obě sestry přijížděly do Čech. Pak už to bylo komplikované, když přišly děti, pak se sestra odstěhovala do Austrálie, tak už na Vánoce nejezdí vůbec, navíc už je nás hodně, tak bychom se ani k rodičům do bytu nevešli. Tak už jezdíme na Vánoce k rodičům jen my s dětmi, sestra z Itálie jezdí až v lednu. Trochu netradiční u nás je, že táta k obědu dělá chlebíčky, takže se úplně nepostíme, abychom viděli zlaté prasátko. K večeři nemáme kapra, ale máme dva chody – kubu a klobásu a druhý chod řízky vepřové a kuřecí a bramborový salát. Dříve jsme házeli pantoflem, dnes už ne, už víme, kde máme svoje místo, krájíme jablíčko, další tradice jako lití olova či pouštění lodiček neděláme. Ale říkala jsem si, že už bychom lodičky letos mohli zkusit, že jsme to vlastně ještě nikdy nedělali a dětem by se to mohlo líbit. Jednou jsme byli na půlnoční v Mostě, protože naši v Mostě bydlí, ale to se nám moc nelíbilo, takže jsme přestali chodit. Jinak tradičně po večeři jdeme vyhlížet Ježíška, až zazvoní zvoneček, tak se všichni hrnou do obyváku, jestli tam Ježíšek po stromečkem něco nechal. Po rozbalení dárků posloucháme české vánoční koledy. Nám se to takhle líbí, jak to máme, je to fajn a do budoucna bychom chtěli s dětmi zpívat koledy“.
Michaela Slánská, Mělník: "Když slavíme svátky s babičkou, tak na Štědrý den zapalujeme prskavky, vždy jednu za někoho, kdo už tu není. Někdo z rodiny, přátel, našich pejsků… To je taková naše malá tradice na Vánoce."
Mně na závěr zbývá jen popřát pohodový čas a samá příjemná setkání všem, ať už máte svátky rádi či neradi, ať je slavíte či neslavíte.
Comments