Nové Divadlo Mělník uvádí novou autorskou hru s názvem Tajemství zámku Scheiβburgů. Premiéra představení se uskuteční v úterý 15. listopadu v 19 hodin.
Na prknech divadelního sálu Masarykova kulturního domu v Mělníku rozehraje divadelní soubor trochu ztřeštěnou komedii s několika zádrhely. A jaké je tajemství zámku? Na to odpoví premiéra režiséra Martina Beníška, autor hudby a textu je Radek Šlangal. Choreografie se ujala Adéla Líbalová.
Jak vznikala tato autorská komedie? Co bylo inspirací či námětem?
Milada Hluštíková (principálka divadla): „Původně to měla být duchařská komedie. Ale při stavbě kostry hry, kterou jsem společně s Radkem vymýšleli, se to poněkud zvrtlo na komedii“.
Radek Šlangal (autor hry): „Miládka mi představila svou vizi, cosi prvorepublikového, ovšem bez přesnějšího konceptu či děje. Chtěla použít dobové písně, já chtěl příběh. Snaha poskládat zajímavý příběh na základě starých písní se záhy ukázala jako naprosto marná. Nezbývalo tedy než vymyslet příběh i s novou hudbou. Představil jsem Miládce strukturu hry, postavy, zápletky a rozuzlení, a když jsme se na všem shodli, pustil jsem se do psaní. Oproti ostatním mým hudebním projektům jsem si stanovil jedno kritérium, a to použít jen neelektronické nástroje, tedy vesměs takové, které mohly zaznít v době před sto a více lety“.
Je děj zasazen do nějakého časového rámce?
Milada Hluštíková: „Děj je zasazen do doby, kdy tu ještě žila šlechta na svých majetcích 20.- 30. léta dvacátého století. Jinak se děj odehrává od odpoledne jednoho dne až do snídaně dne druhého“.
Radek Šlangal: „Spojil jsem dvě příběhové roviny. První republiku a konec 19. století. V příběhu se tak objeví slavná babička, Barunka, myslivec, ale také dva elegáni z let třicátých. Tento prvek – kombinaci dvou časových rovin používám neustále“.
Režisér Martin Beníšek podotýká, že choreografie ve hře je pojatá vzhledem ke komediálnímu žánru s nadsázkou a lehkostí. Choreografem představení je Adéla Líbalová, která upřesňuje: „Co se choreografie týče, snažíme se s každým představením jít výš a výš, stejně jako u scénografie apod. Já, jako choreograf, se s každou další zkušeností snažím více propojovat divadelní pohyb a tanec a balancovat na pomezí vykreslení scény i charakteristiky postav. Choreografie vždy pracuje ruku v ruce s režií, aby celkový obrázek splňoval oba pohledy a propojil celkovou vizáž každé postavy. V konkrétně této hře myslím, že nám spolupráce s Martinem Beníškem šla velmi dobře“.
Hra byla původně napsaná k 70. výročí divadelního souboru Nové Divadlo Mělník, které se slavilo vloni na podzim a zároveň jako narozeninový dárek principálce Miladě Hluštíkové. A jak říká autor hry, kdyby nepřišel tento námět, určitě by napsal něco s vesnickou tématikou 19. století v Čechách.
Na závěr slovo režiséra Martina Beníška: „Režie tohoto autorského kusu pro mě osobně byla úplně novou zkušeností. Doposud jsem režíroval pouze menší scénky a vystoupení k různým příležitostem, kde naše divadlo figurovalo. V této hře se kromě činohry přidaly pro mě nové režijní prvky tanec a zpěv. Musím přiznat, že bez podpory choreografky, “dvorního skladatele”, ale i starších kolegů režisérů, by pro mě tato hra byla větší oříšek. Patří jim za to můj velký dík“.
V dnešní nejisté době přichází bláznivá komedie jako na zavolanou. Je potřeba na chvíli zapomenout na starosti a strasti světa a jen tak si odpočinout, zasmát se a ocenit práci účinkujících. A komedie zábavu slibuje.
Tak jen na závěr zbývá popřát divadelnímu souboru Zlomte vaz!