Karla Lojku, mělnického patriota a fotografa, určitě není třeba představovat. Zabývá se dlouhodobě historií Mělníka a okolí a proslul mimo jiné svými časosběrnými fotografiemi mizejících objektů, pořizováním srovnávacích snímků a jejich publikací na sociálních sítích.
Mezi jeho aktivity patří i sbírka betlémů, a dokonce tvoří vlastní betlémy. Některé z betlémů Karla Lojky je možné právě teď vidět v Regionálním muzeu Mělník na výstavě Betlémy letí už osm století. Je jich zapůjčeno 18 nejrůznějších druhů. Jsou zde k vidění i dva mělnické betlémy, do kterých byly použity modely mělnických pamětihodností, jejichž autorem je Martin Klihavec. Jeden je umístěn pod skleněným šturcem a svatá rodina je umístěna do Pražské brány, druhý je v zasklené skříňce a betlémská scéna je umístěna do vinného sklepa v podhradí mělnického chrámu.
„Během let jsem navštívil mnoho výstav betlémů, kde jsem žasl nad nekonečnou tvořivostí a rozmanitostí tvorby betlémářů z dob minulých a současných. Docela mně zaujaly betlémy, které jsou umístěny do reálných míst měst i vesnic. Rozhodl jsem se, že si udělám betlém, který by byl umístěn do našeho města Mělníka. To znamená vytvořit krajinu a reálné domečky typické pro Mělník. Inspiroval mě papírový vystřihovací betlém s Mělníkem, který vytvořila moje kamarádka výtvarnice Aida Legnerová Líhová“, podotýká k tvorbě betlémů Karel Lojka.
Karel Lojka má ve své sbírce 50 nejrůznějších betlémů, většinou papírových, vystřihovaných a rozkládacích. Dva nejstarší betlémy pochází z druhé poloviny 19. století.
„Poprvé jsem se setkal s betlémem ve třech letech u mojí babičky v Podkrkonoší v roce 1947. Na komodě stál velký betlém umístěný v biblické krajině s dřevěnými králickými figurkami. Ve světnici stál na štokrdleti vánoční smrček ozdobený foukanými skleněnými ozdobami. Když se spustil strojek v podstavci, tak se zazněla melodie „Narodil se Kristus pán ...“ z hracího strojku a stromek se pomalu otáčel. Byl jsem jako u vytržení, ten první ohromující dojem si pamatuji dodnes a tam někde začalo mé budoucí sběratelství. V dospělosti se mně podařilo koupit od překupníka krásný betlém z konce 19. století, umístěný v zasklené skříňce, téměř podobný tomu, jaký měla moje babička. Ovšem, byl velice poničený, některým figurkách chyběly ruce a nohy, polychromie byla opadaná, krajina zborcená, malované pozadí z větší části chybělo. Naštěstí jsem se již tehdy vedle hlavní profese věnoval restaurování, tak se mně podařilo po určitém čase vše zrenovovat, snažil jsem se zachovat tradiční řemeslné postupy. Jak se mně to podařilo, můžete posoudit na výstavě betlémů v mělnickém Regionálním muzeu“, vysvětluje Karel Lojka.
K tvorbě betlémů využívá Karel Lojka kopií figurek z umělé hmoty, které si sám vytvořil podle zakoupené sady miniaturních stříbrných betlémových figurek.
„Miniaturní figurky svaté rodiny jsem umístil do vlašského ořechu, jehož část je otevírací. Povedlo se, ale myslím, že své nervy a trpělivost více zkoušet nebudu. Pak jsem sestavil papírový prostorový betlém do zaskleného obrázku z ražených reliéfních drobných papírových částí z konce 19. století, které jsem před časem koupil v antikvariátu.
Nejsložitější je restaurování voskových figurek, trvalo dlouho, než jsem si práci s voskem osvojil. Aby se nepoškodily, bývají vždy umístěny pod vzduchotěsným skleněným šturcem (poklopem). Na výstavě je vystaven malý betlém z vosku“, dodává Karel Lojka.
V muzeu je také k vidění hrací prostorový obraz pocházející z konce 19. století s novogotickým dekorem, který Karel Lojka zrestauroval a doplnil porcelánovými postavičkami. Podobné obrazy se daly koupit na církevních poutích. V obrazu je umístěn hrací válečkový strojek, který rovněž prošel opravou.
Na závěr ještě příběh jednoho betlému: „Nakonec jsem zhotovil velký skříňový betlém (který na výstavě není) zasazený do idealizované podkrkonošské krajiny. Vyrobil jsem reálný dřevěný model roubené chalupy mé milé babičky v měřítku 1:20, doplnil modelem vesnické barokní kapličky a modelem brány Dlaskova statku v Přepeřích u Turnova. Na pozadí jsou Trosky a zámeček Humprecht u Sobotky. V chalupě je světnice, kterou jsem vybavil miniaturním malovaným nábytkem, kachlovými kamny, kolovratem. Tak jak jsem si to pamatoval, když tam žila babička. Pan František Purš mně kdysi věnoval soubor starých dřevěných betlémových králických figurek, kterými jsem mohl krajinu oživit. Jen s opravou figurek jsem strávil mnoho času. Svatá rodina spočívá ve světnici nad kolébkou. Přední stěna chalupy je otevírací, aby bylo vše vidět. Přípravě a realizaci jsem věnoval několik let, mohl jsem to dělat jen po chvílích. Moje maminka říkala, Bože, toho já se už nedožiji. Bohužel měla pravdu, dožila se třiadevadesáti let, betlém jsem dokončil teprve nedávno“.
Použité foto archiv Karla Lojky