Další z malých online rozhovorů na téma, jak jde život. Dnes si povídám s Jaroslavem Vrbou, starostou obce Hořín o životě s pandemií, o návratu k normálu a trochu o osobním životě.
Všichni v mělnickém regionu jsme sledovali rekonstrukci plavebního kanálu Hořín - Vraňany a s tím spojenou opravu plavební komory. Já mám tuhle stavbu vlastně spojenou s obcí Hořín, což samozřejmě není úplně pravda. Pane starosto, moje první otázka směřuje právě k této stavbě. Zasahovala stavba nějak výrazně do života obce? Přinášela nějaká výrazná omezení pro obyvatele?
Tak samozřejmě platí, že zdymadla Hořín jsou s Hořínem spojena. Bereme je jako jednu z dominant, to bezpochyby ano, ač samozřejmě Obci "de iure" nepatří. Ale Povodí Vltavy nám velkoryse promíjí, že si je tak trochu přisvojujeme. Zásah do života obce stavbou nebyl fatální, ale jako u každé větší stavby bylo znát, že se "něco děje". Asi hlavní bylo uzavření komunikace přes Komory jak pro pěší, tak ale i pro cyklisty. A to citelné omezení bylo - přes Komory vede mezinárodní cyklostezka č. 7. V případě Komor se ale sluší složit poklonu zhotoviteli, firmě Metrostav - korektní působení na místě, "nedrastická" dopravní obsluha stavby, vstřícné jednání o třecích plochách, pokud byly atd. To jsem zažil jiné "stavitele", co se uměli po katastru obce chovat jako na dobitém území.
Přinese či přinesla stavba obci nějaký výrazný užitek či změnu kromě nové plavební komory?
Určitě zatraktivní celou lokalitu. Přeci jen pohled na zvedající se víko vrat komory (moc nemusím terminus technicus "ohlaví") je opravdu perfektní a je to bezesporu velmi široko daleko rarita. Takže to hlavně v sezóně přiláká spoustu návštěvníků, včetně cyklistů na cyklostezce. Do jaké míry to bude jen pozitivní či nikoli, ukáže čas.
Život se po dlouhé době začíná vracet do normálních kolejích. Všimla jsem si, že pořádáte pro děti dětskou olympiádu na hřišti, i když pořád je nutné dodržovat určitá omezení. Plánujete na letošní rok i tradiční Hořínfest nebo případně jinou menší akci? Je to pořád dost těžké něco plánovat v této nejisté době.
Budeme se určitě snažit. Kulturní komise je velmi nápaditá a snaží se, seč může, vymyslet akce hlavně pro děti tak, abychom se do pout opatření maximálně vešli. Hořínfest chceme. Kapely jsou připraveny. Pokud se povede, mohl by být takovou symbolickou známkou opravdového začátku normality. Uvidíme. Zatím s ostrou propagací ale čekáme. Problém máme i s místem konání, ale poradíme si. Určitě ale zkusíme i do termínu festu ještě nějakou akci.
Sice už nejsme v nouzovém stavu, ale já se do něj ještě vrátím, protože pořád ještě nežijeme běžným životem tak, jak jsme ho znali. Čím navíc kromě běžné agendy jste se museli na úřadu zabývat poslední rok, kdy se život všem podstatně změnil?
Jako relativně malá obec jsme opravdu znatelný nárůst covidové agendy nepocítili. Nemáme žádné sociální zařízení, dům s pečovatelskou službou, atd. Čili v podstatě jen ztížení podmínek pro běžnou agendu - ochranné pomůcky, úprava "ordinačních" hodin úřadu, koordinace opatření ve škole, ve školce ... i tady musím všem poděkovat, jak to období perfektně zvládli. Ať už kolegyně přímo na úřadě, "venkovní tým" Obce, vedení i personál školy a školky, ale ve finále i všichni občané ... Dlužil bych jim to, pokud bych to neřekl.
Změnily se nějak výrazně dotazy či problémy lidí, kteří se na úřad obracejí?
Dotazy hlavně ze začátku, než se alespoň trochu usadily informační šumy. Byla to daň za opravdu do nebe volající chaotičnost a zmatenost v opatřeních, kdy rozhodovací levá ruka nevěděla, co dělá pravá a stát jel stylem "odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil". Co platilo večer, neplatilo ráno a obráceně. Pak to ale polevilo. Lidi to vesměs vzdali a mávli nad tím rukou. Nemělo smysl se ptát, co platí "teď", neb to bylo za pár hodin jinak. Problémy byly i v době vrcholící covid krize obecně stejné. Stavělo se, žádalo se, atd ... i když s problémy a pomaleji.
Bylo třeba nutné i řešit dodržování vládních nařízení v obci či něco jiného v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu?
Tak stejně jako všude i my v obci máme hrdé, tvrdé "rebely bez příčiny", stojící proti komukoli a čemukoli, co zavání byť legitimní autoritou. Kdyby někdo vydal nařízení, že občané jsou povinni dýchat, tak se sami udusí, prominete-li mi nadsázku. Ale je pravda, že žádné zásadní incidenty, nebo excesy nebyly. Ač to tak možná nevypadá, tak já osobně nemám rád někoho do něčeho nutit, "lámat" ho, pokud se nenechá přesvědčit a cítil by se nesvobodně. Představa, že v souladu se zákonem o obcích požádám o součinnost a zákrok PČR proti někomu, kdo sedí někde na lavičce s krabicovým vínem a nemá roušku ... to fakt ne.
Jak změnila pandemie život Vám osobně? Co Vám chybělo nejvíc?
Vyloženě osobně nijak zvlášť, pokud nepočítám (a to velmi počítám), že mě moje nejstarší dcera povýšila do stavu dědečků .... A co mi chybělo nejvíc? Asi všechny ty normální věci, kdy jsem se mohl rozhodnout, jestli "ano, nebo ne". Nejsem vymetač večírků a akcí, ale jednou za čas si zajít na pivo, když chci, tak se na domácím hřišti podívat na AFK Hořín, zajít s nejmladší dcerou do kina, Kupodivu i např. projít si knihkupectví, .. atd. Plus i agendy obce, které se konat nemohly - setkání seniorů, vítání občánků, atd.
Na závěr si dovolím velmi osobní otázku. Jak se dělají krásné dcery? Máte tři a všechny jsou moc hezké. A evidentně se předávají nějaké úžasné geny dál, máte i nádhernou malinkou vnučku.
(úsměv) ... No jako od přírody stydlivýmu mi dlouho trvalo, než jsem na to přišel (smích), ale zjistil jsem, že se dělají úplně normálně. Podle návodu v té brožuře (smích) ... Ale díky za kompliment, samozřejmě je hlavně pro jejich maminku.
Děkuji za rozhovor a všem nám přeji klidné dny.
Comments