top of page
  • Marta Dušková

Jitka Králová: Chtěla bych být větším pánem svého času

S Jitkou Královou jsem si povídala v muzejní kavárně naposledy před rokem. Tehdy jsem se sešla ještě se zástupkyní ředitelky Regionálního muzea Mělník. Po roce se setkávám s ředitelkou muzea. Jitka Králová byla jmenována do této funkce na základě výběrového řízení v červenci 2022. První moje otázka tedy nebude nijak překvapivá.



Paní ředitelko, předpokládám, že nová funkce je určitě velikou změnou a agenda je obrovská. Zeptám se, co Vás na práci nejvíc baví?

Ano, máte pravdu, změna je to velká. Baví mě především možnost navázat na dobrou tradici muzea a vést to muzeum dál, věnovat se revitalizaci prostor, možnost navázat spolupráci s dalšími zajímavými osobnostmi, institucemi, zajímavá jsou i setkávání s ostatními řediteli muzeí a vyměňování zkušeností a názorů. A taky se od nich učit. Baví mě s mojí zástupkyní Marcelou Holubovou posouvat naše muzeum dál. V příštím roce se chystáme spolupracovat s ateliérem architekta profesora Hlaváčka a jeho studenty na návrzích řešení vstupních prostor muzea. Studenti se tady byli už podívat, aby mohli s tématem pracovat. Určitě mě baví dál vymýšlet spolu s kolektivem, čemu se budeme v budoucnu věnovat, jakým tématům, na co se mohou naši návštěvníci těšit. Baví mě setkávat se se spoustou zajímavých lidí a propagovat dobrou práci mělnického muzea. Zatím se mi daří i najít si, byť jen minimální čas a věnovat se edukaci, přípravě programů a projektů. Právě teď se nám rozběhly programy pro školy v rámci vánoční výstavy, kterou v muzeu máme. Programy vede moje kolegyně edukátorka a povedlo se nám získat dotační prostředky, takže nám pomáhají i dvě externistky, hudebnice, které se zapojují do projektu. Některé programy, pokud mi to čas dovolí, se snažím vést s nimi.


Chápu, že se nedá opustit jen tak několikaletá edukační práce.

Ne, nemohu. V průběhu týdne se snažím aspoň dvakrát věnovat edukačním programům. V poslední době mě hodně potěšilo, že příští rok by se měla v Mělníku uskutečnit edukační konference, možná mezinárodní a měli by se zúčastnit edukátoři z celé země. Změna je v tom, že dosud se tyto konference pořádaly jen ve velkých krajských městech, byly vázány na prostředí větších muzeí, ale řada edukátorů je z menších muzeí, vznikla potřeba výměny zkušeností a od příštího roku bude věnována pozornost menším muzeím a začíná se u nás v mělnickém muzeu. Je to veliká výzva a úspěch, ale cítím i pokoru, aby se vše podařilo.


Co je pro Vás náročné v roli ředitelky?

Náročné? Chtěla bych být větším pánem svého času. Kdysi jsem měla na studiích moc ráda předmět time management, a teď z něj těžím. Musím se naučit operovat s časem a den předem si stanovit časovou osu, abych všechno poskládala do sebe, aby byl čas a prostor na komunikaci, vyřizování agendy, na telefonáty, plánování, odpovědi na dotazy a třeba taky, aby byl čas vymyslet předvánoční jarmark, který nás čeká už příští sobotu. Patřím k prvním příchozím, chodím mnohem dřív do práce, než v předchozích letech a zároveň opouštím „bojiště“ jako poslední. Ale zatím se vše daří stíhat.


Všimla jsem si, že po covidové přestávce se vracíte v muzeu k projektům, které jste měli předtím. Teď jste například navštívili Centrum seniorů a myslím, že to je velmi záslužná činnost.

Je to tak. My jsme se před covidovou pauzou věnovali naší třetí generaci a navštěvovali jsme mělnické Centrum seniorů s programem a teď jsme se k tomu mohli znovu vrátit. Máme připraven program celoroční spolupráce a aspoň jednou měsíčně pro klienty centra něco chystáme. Buď je to přednáška, výstava nebo nějaký komponovaný program. A k výstavě ještě děláme malou vernisáž.


A jaká výstava tam byla v poslední době nebo ještě je?

V centru jsme otevřeli výstavu, která je spojena s našimi pověstmi Mělnicko, Mšensko a Podbezdězí. Tato výstava putovala na více místech regionu v létě i na podzim a nám přišlo líto, že naši senioři nemohli výstavu vidět. Tu naši krajinu moc dobře znají, a i pověsti se často váží k místům, kde strávili roky svého života a místa, která rádi navštěvovali. Takže jsme pro ně připravili na toto téma komornější výstavu, instalovali panely s fotografiemi a příběhy, a aby to nebylo jen o té výstavě, připravili jsme s kolegyní Kristýnou Frelichovou v kostýmech malý úvod, malou vernisáž. Povídali jsme si o knihách pověstí, které vyšly a také jsme některé vybrané pověsti četli. Senioři si tak připomněli některá místa z Kokořínska a Podbezdězí.


Výstava je v domově na delší dobu?

Ano, je instalována na měsíc a senioři mají možnost si ji prohlédnout a přečíst si příběhy přímo ve svém současném domově. A věnovali jsme jim i jednu knihu pověstí, aby se třeba začetli, případně si popovídali o pověstech. Celý program měl velký ohlas a zpětná vazba, které se nám dostalo, nás velmi těší. A oslovilo nás i další centrum, které rovněž navštívíme se stejným programem.

Není to náhodou Senlife?

Ano, je. Budeme navazovat spolupráci. A pojedeme tam nejen s pověstmi, ale i s programem Kuchyně našich prababiček, které klientům prostřednictvím dobových předmětů, nádobí, formiček připomene dobu minulou, na kterou si jistě rádi zavzpomínají.


A další krásné muzejní akce jsou ještě letos před vámi.

Těšíme se na Předvánoční řemeslný jarmark, který bude po dvou letech opět v plném rozsahu s ukázkami řemesel a dárečky a připravena je i dílnička, kde bude možné si i nějaký dárek vyrobit. Otevřena bude samozřejmě i vánoční výstava, kterou máme ve velkém sále v muzeu. V těchto dnech tady probíhají k výstavě i programy pro školy, kde se děti dozvědí příběh betlému a v dílničce si vyrábí papírový betlém. Podporujeme tradici stavění betlémů, protože k našim tradicím prostě betlém patří. Pro rodiny s dětmi budeme mít 21. prosince zážitkový program, takže Vánoce v muzeu budou zajímavé. A samozřejmě již připravujeme plán akcí na příští rok a myslím, že se návštěvníci budou mít na co těšit.


Musím ještě dodat, že radost jsem měla z velmi úspěšné výstavy o vlcích, která nedávno skončila. Myslím, že jsme pomohli veřejnosti s pozitivnějším vnímáním vlků, kteří nemají u nás dobrou pověst. Měli jsme dobrou zpětnou vazbu od veřejnosti, škol a dětí, bylo to zajímavé téma a velmi prospěšné.


Jitka Králová žije ve Lhotce u Mělníka. Vystudovala sociální pedagogiku v Hradci Králové a učila 7 let na druhém stupni základní školy. Jako muzejní pedagožka pracovala od roku 2008. Lidé ji znají v roli kocoura Švarce, tetičky Míny, vodníka či čerta. Nyní ke svým rolím přidala i tu hlavní a od července 2022 je ředitelkou Regionálního muzea Mělník.


V galerii jsou použité fotografie z archivu muzea.


Rozhovor s Jitkou Královou z loňského roku je možné si přečíst v článku Jitka Králová: Proč nemáme v muzeu dinosaury... (kanalem.com).



125 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page