top of page
  • Marta Dušková

Karolína Dutková: Chtěla jsem primárně pracovat na interně…

Když člověk odmaturuje, všichni mu říkají, že je konec svobody a přichází skutečný život. Ale je to tak opravdu? Jaký je život po maturitě? Já jsem tedy ten pocit neměla, necítila jsem se při studiu střední školy vůbec svobodně. Naopak svobodný pocit jsem zažívala až po maturitě, i když jsem dále pokračovala ve studiu. Život na střední byl trochu sešněrovaný a plný zákazů a příkazů, ale pravda je to už dávno a možná je to dnes jinak. Jaké pocity zažívá po maturitě Karolína Dutková, nyní zdravotní sestra se dozvíte v dnešním rozhovoru.

Karolínko, Vy jste letos odmaturovala na zdravotní škole v Mělníku. Já na úvod hovořím o svobodě, setkala jste se s tím, že Vám všichni říkali, že končí svoboda a začíná normální život?

Tak ty starší, rodiče a prarodiče to brali podle sebe a když jim skončila škola, začala jim jenom práce. Tenkrát tolik nepokračovali ve studiu na vysoké škole, protože se nedostali nebo třeba ani nemohli. Ale sestra mi říkala, že až po maturitě začne ten svobodný život, ale samozřejmě střední škola je prima a mám si to užít. Teď když se zpátky ohlédnu, mám pocit, že jsem si to mohla ještě víc užívat, ale zasáhl i covid. Teď je to pro mě všechno nové.

Já se vrátím na úplný začátek. Proč rozhodnutí zdravotní škola? Člověk se rozhoduje ve věku, kdy úplně neví, co by vlastně chtěl. A zrovna jste si vybrala docela těžké povolání, není to zaměstnání. Zdravotní sestra není úplně pro každého. Tak co Vás vedlo k tomu prvotnímu rozhodnutí?

Maminka je zdravotní sestřička, babička pracovala na hygieně, tak jsem to asi viděla u nich, chodila jsem se i do práce jako dítě koukat, co se tam všechno dělá. Ale chtěla jsem vždycky pomáhat lidem, ať už to byly malinké děti nebo starší lidé. Vždycky se mi to líbilo a chtěla jsem být člověk, který bude pomáhat, který bude nějak užitečný. Chtěla jsem jít nejvíc na internu, kde jsou většinou starší lidé, protože jsem měla pocit, že jim mohu trochu vrátit, co udělali oni pro společnost, nějak pomoct. Nakonec jsem skončila u malých dětí a je to krásný. A taky si říkám, že až budu mít jednou svoje děti, budu připravená.


Takže po maturitě jste nastoupila do nemocnice Mělník, a to kam půjdete, jste si mohla vybrat?

Mohla jsem si vybrat. Už od druháku jsem si říkala, že už bych měla pomalu vědět, kam chci jít a co chci dělat. Přemýšlela jsem hlavně o interně nebo dětském oddělení. Pak už jsem to zúžila jen na ty děti a rozhodovala jsem se mezi školkovým věkem nebo neonatologií, což jsou miminka po porodu. Byla to i shoda náhod, že zrovna u miminek bylo volné místo, a tak jsem to hned vzala. Teď jsem tam vlastně už měsíc.


Jaký byl první den v práci či vlastně vstup do nového života?

Já už jsem u miminek v nemocnici vlastně pracovala na praxi, takže jsem to tam znala včetně kolektivu. A první zážitek? Porod.


A byl to hezký zážitek nebo naopak?

Byl to přirozený porod s hladkým průběhem, takže hezký zážitek, ale víc prozrazovat nemohu.


Takže jste rovnou měla možnost vidět, jak se rodí miminečko. Dnes je velký nedostatek zdravotních sester. Doporučila byste tento obor vzdělání dalším? Je studium zajímavé?

V něčem je zajímavé a v něčem ne asi jako u každého studia v jiných oborech. Zajímavější byly odborné předměty, které nám vyučující předkládali i se svými zážitky, takže to bylo zajímavější. Občas to bylo i vtipné, takže si to člověk líp zapamatoval. Určitě bych to doporučila tomu, kdo už je rozhodnutý tu profesi dělat, protože to není jednoduché jak studium, tak samotná práce.


Vy už dnes i pokračujete dál ve studiu.

Ano, pokračuju. Studuju v Kolíně na vyšší a střední odborné škole obor všeobecná diplomovaná sestra na tři a půl roku. Dřív to bylo trochu jinak. Po studiu zdravotní školy vyšla všeobecná zdravotní sestra. Teď vlastně rok před mým nástupem do školy v roce 2018 vycházeli po studiu zdravotní asistenti, po mém nástupu už bylo studium zaměřeno na obor praktická sestra, ale ta nemůže provádět žádné invazivní úkony, jako napichovat kanylu nebo cévkování, není možné dělat odborné zdravotní úkony. Musím mít s sebou někoho, kdo bude na mě dohlížet. Přiznám se, že jsem původně nechtěla studovat dál. Nejsem vůbec studijní typ, ale nakonec jsem si řekla, že to zkusím. Ale mám raději praxi. Den předtím, než jsem měla nastoupit na další studium, jsem se zasekla a radila jsem se s tátou, co mám dělat, když mám takový zásek. Táta mi řekl, abych tam aspoň jela, že uvidím, jaké to tam je. A nakonec studuju dál a říkám si, že to vzdělání mi přinese v povolání větší svobodu a budu moci provádět i ty zdravotní úkony, které dnes mohu jen pod dozorem.


A školu studujete večerně nebo dálkově?

Je to kombinovaná forma studia a do školy jezdím dvakrát týdně.


No při práci je to složitější. Je na škole i praxe, jako byla na střední škole?

Máme praxi, ale my jsme ve škole rozdělení do dvou skupin na zdravotníky, to jsem já po absolvování střední školy, a na nezdravotníky, kteří se učí vše od začátku a součástí studia je i praxe. Zdravotníci, tedy i já, mají od září do listopadu školu a od půlky listopadu do vánočních svátků je praxe, kterou si mohou zdravotníci plnit již ve své práci. Pro mě je to složitější, protože praxe se má provádět na interně a já ji tedy budu plnit na interně, a ne na oddělení, kde teď pracuju.


Tak si nakonec zkusíte, po čem jste toužila.

Ano, jsem ráda, že si nakonec vyzkouším i tu internu.


Moc volného času Vám tedy nezbývá. Máte čas na nějaké jiné zájmy?

Ráda čtu a hodně času trávím se svým přítelem. Občas si zajdu do fitka, ale ne nějak pravidelně. Žiju s tátou, takže se částečně starám o domácnost a snažím se dohnat ve volnu, co jinak nestíhám. Od jara do podzimu mám brigádu a jezdím po velkých festivalech se stánkem s občerstvením. Od začátku roku až do Velikonoc se ještě podílím na přípravě velikonočních pomlázek, které zdobím a vážu a ty se pak rozváží do různých marketů.


Jaké plány máte po studiu? Zůstanete na dětském oddělení?

Určitě. Já jsem měla možnost si vybrat obor dětská sestra, ale studuji obor všeobecná zdravotní sestra, kde budu mít po studiu větší možnosti uplatnění. Nevím, co mi život přichystá dál, tak jsem si nechtěla zavřít dveře tím, že bych se upnula jenom na děti, proto jsem si zvolila všeobecný obor, abych v případě nutnosti mohla přejít kamkoliv, na jakékoliv oddělení.


Někdy s námi život zatočí a přichystá nám příležitosti, které nás dnes vůbec nenapadnou a je dobré být připraven.

Karolínko, moc děkuji za rozhovor, který jsme dnes věnovali povolání zdravotní sestry a přeji, ať se Vám daří ve studiu i životě.


Slovo redaktorky

Tento rozhovor vznikl pravděpodobně na základě mé aktuálně prožité zkušenosti, kdy jsem po operaci strávila měsíc v nemocnici Motole a na rehabilitační klinice na Malvazinkách. Měla jsem tedy možnost dlouhou dobu pozorovat zdravotnický personál a připomenout si, jak těžká je to práce a já se překvapivě setkávala nejen s úžasnou péči, ale i s úsměvem a humorem. Za celou dobu jsem se setkala jen se dvěma případy chování, kde bych doporučila změnu oboru. Téma dnešního rozhovoru je tedy tak trochu mým malým poděkováním všem těm „andělům“ do Motola a na Malvazinky. A Karolínce děkuji za to, že nahlédnutím do svého života umožnila, abychom si všichni na zdravotní sestry vzpomněli.





241 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page