• kanalemmelnik

Kronikář Martin Klihavec: "Ve škole jsem hodiny dějepisu neměl rád a o historii jsem se nezajímal."

Kronikářem města byl mělnický rodák Martin Klihavec jmenovaný už v dubnu roku 2013. Podle vlastních slov ve městě žije celý život a o historii Mělníka a dění v našem městě se zajímal už dávno před tím. Od roku 2004 potom pořádal různé tematické výstavy nejrůznějších mělnických historických předmětů a artefaktů. To vše zapříčinilo, že tak byl jeho koníček povýšen zase o úroveň výše. Kronika se každý rok tiskne ve třech vydaných originálech. Na kontě má Martin Klihavec i několik vydaných knih o mělnické historii, vytváří vystřihovánky místních pamětihodností a vytvořil dokonce deskovou hru Poznej Mělník.



Co vlastně obsahuje práce kronikáře?

Hodně lidí si plete kronikáře s historikem. Historik bádá v minulosti, ale kronikář zaznamenává do kroniky současnost. A to je velký rozdíl. Mým úkolem je zachytit co možná nejvíce důležitých informací a událostí z každého daného roku a ty zapsat pro budoucí generace. Snažím se účastnit většiny akcí, které se na Mělníku konají, sledovat nejen místní kulturní a politické dění, ale i zaznamenat například stavební proměny a vývoj našeho města.


Děláte pro kroniku něco jinak než běžní kronikáři v jiných městech?

Chci mít v mělnické kronice i takové věci, které pravděpodobně nikde jinde zaznamenané nejsou, nebo by bylo těžké je zpětně vyhledávat a datovat. Snažím se, aby kronika obsahovala i řadu fotografií. Pravidelně každý rok zapisuji ceny základních potravin, zaznamenávám každý den místní počasí, shromažďuji informace o nově otevřených i zrušených prodejnách a provozovnách na území města, sleduji opravy budov v historickém centru a fotografuji i například vánoční výzdobu, která je každý rok trochu jiná. Dávám možnost místním organizacím, spolkům i firmám, aby napsaly do kroniky něco o své činnosti a svých úspěších za uplynulý rok. V kronice mám nafocena i všechna tabla mělnických škol, která byla v daném roce k vidění ve výlohách místních prodejen. Na konci každé kroniky je i několik stránek věnovaných knihám, publikacím, turistickým suvenýrům a propagačním předmětům s mělnickými motivy, které byly za uplynulý rok vydány.


Jak vzniká kronika města, která se každý rok váže do knižní podoby?

Kroniku píši na počítači, protože součástí textu mohou být i fotografie. Pokud mám kroniku za daný rok kompletní a její obsah je schválený radou města, nechám ji barevně vytisknout a svázat do pevné vazby. Děláme rovnou tři stejné originály, protože jeden výtisk vázaný v kůži zůstává na mělnické radnici, druhý se odevzdává do Státního okresního archivu v Mělníku a třetí mám jako kronikář u sebe.


Nemáte chuť s tím už po tolika letech praštit a přenechat to zase někomu jinému?

To rozhodně ne! Psát kroniku Mělníka mě velmi baví. Pracuji jako obchodní zástupce a kroniku píši ve svém volném čase, po večerech a o víkendech. Sledovat všechno to dění ve městě zabere obrovské množství času, ale když to dělá člověk se zaujetím a láskou k danému městu, tak ten čas tomu věnuji rád. Dokonce se před pár lety na internetu objevilo hodnocení kronik měst v Mělnickém okrese a ta naše mělnická byla označena za nejlepší. A i toto mě motivuje v této práci pokračovat dál. Navíc mám i výbornou podporu ze strany vedení města.


Jaký máte vůbec vztah k historii města? A k historii obecně?

Rád poznávám, jak se v našem městě dříve žilo, co se zde v minulosti událo, ale nejvíc mě zajímají proměny vzhledu města, jeho ulic a jednotlivých budov. Některá místa se do současnosti nedochovala, nebo se jejich vzhled radikálně změnil.

Přitom například na základní škole jsem hodiny dějepisu neměl rád a o historii jsem se vůbec nezajímal. No, a v současnosti píši články o historii a dokonce mi vyšlo již několik knih zabývajících se mělnickou historií.


Dovedete si představit, že byste se třeba musel z Mělníka odstěhovat? Co by vás k tomu donutilo?

Mělník je krásné město s bohatou a zajímavou historií. I jeho současný vzhled se neustále mění k lepšímu. Nedovedu si představit, že bych žil někde jinde.


Vyrábíte i papírové modely mělnických pamětihodností, kolik už jich máte za sebou?

Vytvořil a vydal jsem pět vystřihovánek mělnických historických staveb. Jedná se o model chrámu sv. Petra a Pavla ve dvou velikostech, samostatnou věž kostela sv. Petra a Pavla, Pražskou bránu, Vodárenskou věž a kapličku, která stála v minulosti nad studnou uprostřed náměstí Míru. Dále jsem vytvořil i model kostelíčka svatého Ducha a Božího hrobu nacházejícího se v nedalekém Liběchově, vystřihovánku kostela stojícího v Praze v Řeporyjích a věžový vodojem v Kladně - Rozdělově.


Jak dlouho trvá takový model vyrobit a pustit do světa?

Protože i tuto činnost dělám ve svém volném čase a po večerech, trvá mi příprava jednoho modelu přibližně půl roku. Stavbu si musím nejdříve zaměřit, nafotit, zmenšit v daném měřítku, zakreslit 3D nákres, vytvořit prototyp, překreslit v počítači a připravit podklady pro tiskárnu.


Kde berete inspiraci a na jakém modelu nyní pracujete?

Protože jsem se před pár lety zabýval soupisem mělnických věží a věžiček, byly mezi mými prvními vytvořenými papírovými modely právě tři nejvýznamnější mělnické věže. Při jejich konstrukci jsem se postupně ve tvorbě modelů zdokonaloval a mohl se tak pouštět i do složitějších staveb. Nyní mám rozpracovaný papírový model mělnického zámku.


Na svědomí máte i několik knih například s panem Lojkou. Kolik a jaké?

Již mi vyšlo pět knih. Tři z nich jsou sestavené z historických pohlednic a společně tvoří ucelený, téměř kompletní přehled všech mělnických pohlednic, které byly v letech 1897 až 1948 s motivem našeho města vydány. Nesou názvy „Mělnicko na starých pohlednicích“ a „Mělník na starých pohlednicích I. a II.“.

Další dvě knížky jsem již připravoval společně s panem Karlem Lojkou. Jedna se jmenuje „Mělník na starých fotografiích 1970–1989“ a obsahuje 400 unikátních snímků zachycujících velké demolice mnoha domů i celých ulic v centru našeho města, které v letech 1970 až 1989 Karel Lojka nafotil. Druhá knížka, kterou jsme s Karlem Lojkou připravili, se jmenuje „Mělník v proměnách času“ a čtenáři v ní naleznou 200 historických snímků jednotlivých míst na Mělníku. Ke každému snímku je pořízena současná fotografie stejného místa a ze stejného úhlu. Díky těmto takzvaným srovnávacím snímkům je vidět, jakou proměnou dané místo nebo stavba za posledních několik desetiletí prošla. Každý takový záběr je doplněn i popiskem, který obsahuje nejen historická data o zachyceném objektu, ale i například vzpomínky na významné mělnické osobnosti.


Které z nich jste musel obětovat nejvíce času a sil?

Mimo těchto výše zmíněných pěti knih jsem připravil jako editor k vydání i knihu „Náš Mělník II.“, která obsahuje 63 článků, které publikoval v měsíčníku Mělnická radnice v letech 2010 až 2015 oblíbený mělnický historik a bývalý učitel pan František Purš. Jeho jednotlivé články jsem doplnil množstvím historických fotografií. A právě příprava této knihy trvala nejdéle a zabrala mi nejvíce času.


Jakou další publikaci chystáte?

Nyní pracuji na další knize s Karlem Lojkou, která se bude věnovat opět historii Mělníka a bude obsahovat jeho zajímavé články publikované na Facebooku ve skupině „Mělník – historie a současnost“. Vyjít by měla ještě letos na konci roku.


Prý jste vymyslel, vytvořil a vydal i mělnickou deskovou hru?

Ano. Dlouho jsem měl v plánu vymyslet nějakou hru s mělnickými motivy. Nakonec až v době první vlny koronaviru a vyhlášeného nouzového stavu v České republice jsem tuto svoji myšlenku dotáhl do konce a hru nechal vydat. Jmenuje se „Poznej Mělník“ a hráči se tak seznámí nejen s největšími mělnickými turistickými cíli v našem městě, ale i s několika dalšími významnými budovami a sochami známých osobností.


Jako předseda Mělnického osvětového a okrašlovacího spolku otevíráte veřejnosti i mělnická podzemí, kde se vzalo vaše nadšení pro sklepení a temná zákoutí?

Rád poznávám a objevuji nová místa a neznámá zákoutí v našem městě. Při svých cestách po českých a moravských městech navštěvuji i tamní pamětihodnosti a turistické zajímavosti, například i podzemí. Také Mělník má rozsáhlé a několikapatrové podzemní prostory. Bylo mi však divné, proč v našem městě kromě jedné chodby vedoucí pod náměstím Míru ke studni, není zpřístupněn žádný prohlídkový okruh podzemím. Když jsem však měl možnost nahlédnout do plánů a nákresů mělnického podzemí, zjistil jsem, že až na pár výjimek, jednotlivé sklepy v našem městě navzájem propojené nejsou, ani spolu přímo nesousedí. Díky tomu jsem se dozvěděl, že vytvořit velký prohlídkový okruh na Mělníku není možné. A tak mě napadlo, ukázat veřejnosti tedy jen jednotlivé sklepy. Podle plánů jsem vytipoval nejzajímavější a nejrozsáhlejší sklepení a oslovili jsme jejich majitele. Někteří souhlasili a díky jejich vstřícnosti tak měli zájemci možnost si na jeden den prohlédnout postupně již osm různých částí několikapatrového mělnického podzemí. Zájem lidí byl obrovský. Za jediný den přišlo i více než 1100 návštěvníků.


Čím dalším se ještě Mělnický osvětový a okrašlovací spolek zabývá?

V loňském roce jsme si „adoptovali“ Vrázovu vyhlídku a staráme se o její údržbu a drobné opravy. Vydali jsme několik pohlednic, leporela z historických i současných pohlednic, řadu kovových odznaků s mělnickým motivem i se znakem města, podrobný letáček o historii a současnosti mělnického podzemí, krásné homole mělnického cukru a mnoho dalších věcí a turistických suvenýrů s mělnickým motivem, které nikdo jiný nevydává, protože jejich výroba je nákladná a z ekonomického pohledu nerentabilní. K 30. výročí sametové revoluce jsme vysadili památný strom. Kromě podzemí jsme v loňském roce na jeden den otevřeli veřejnosti i Vodárenskou věž, která běžně není přístupná.

Barbora Walterová Benešová, foto: archiv M. Klihavce

163 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše