• Marta Dušková

Malá vzpomínka na Jana Palacha

Letos 16. ledna uplyne 52 let od sebeupálení Jana Palacha a 19. ledna od jeho smrti. Na některá výročí bychom neměli zapomínat, i když jméno Jan Palach není nutné vysvětlovat. Dnes jen malá připomínka, protože pietní akty se letos pravděpodobně neuskuteční anebo jen v omezeném rozsahu.


Jan Palach se narodil v Praze v roce 1948. Pocházel ze Všetat, kde vyrůstal. V Mělníku vystudoval gymnázium, které v současné době nese jeho jméno. V roce 1968 se dostal na druhý pokus na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, kam nebyl přijat dva roky předtím pro svůj živnostenský původ, i když uspěl při přijímacích zkouškách. V říjnu 1968 získal povolení vycestovat do Francie, která jej pravděpodobně silně ovlivnila. Na podzim se účastnil mnohých protestních akcí proti okupaci Sovětským svazem. Neviděl však žádný významný pokrok a pravděpodobně začal uvažovat o radikálnější akci, která by probrala společnost z rezignace, do níž se postupně propadala. Politická situace republiky jej začala znepokojovat.

Ve čtvrtek 16. ledna 1969 okolo 13.30 hodin se v horní části Václavského náměstí v Praze polil hořlavinou a zapálil. Hořící běžel přes křižovatku od kašny pod muzeem k Washingtonově ulici, kde se jej pokusil uhasit výhybkář Dopravního podniku svým kabátem.


S rozsáhlými popáleninami byl převezen na Kliniku popálenin v pražské Legerově ulici. Zde s ním byl natočen na magnetofonový pásek krátký rozhovor, v němž Palach hovořil o příčině svého činu. Ve značných bolestech, kterými přes utišující léky trpěl, se v záznamu zmiňuje o pasivitě lidí, vystupuje proti rozšiřování Zpráv – deníku vydávaného sovětskými okupanty, a požaduje generální stávku. Svůj čin nenazval sebevraždou, ale akcí.


Zemřel 19. ledna 1969 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Roku 1973 byly jeho ostatky zpopelněny a popel uložen v rodných Všetatech. Převoz proběhl tajně a narychlo. Prázdný hrob byl však hojně navštěvován i nadále. V roce 1990 se urna s popelem vrátila na Olšanské hřbitovy.


O tom, že čin Jana Palacha nebyl krokem zoufalého a nešťastného člověka, svědčí přepis rozhovoru natočeného ošetřovatelkou Zdenkou Kmuníčkovou, které Palach sdělil, že k tomu, aby se zapálil, potřeboval vztek.


Proč si pro protest Jan Palach zvolil tak krutý a bolestivý způsob, jaké sebeupálení jistě je? Těžko si lze představit jiný výraznější způsob protestu, než je živá pochodeň, která běží přes Václavské náměstí, aby otřásla letargickým národem. A trvalo to dlouhých dvacet let.


Použité fotografie jsou z archivu Marty Duškové - jen malý výběr z pietního aktu z roku 2019.


36 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše