• Marta Dušková

Markéta Přerovská: Věděla jsem, že chci mít vlastní knihkupectví Želva

Představovat Želví doupě v Mělníku v ulici Ostruhová určitě není nutné. Většina nejen milovníků knih je určitě zná. O Želvím doupěti, a nejen o něm jsem si povídala s majitelkou Markétou Přerovskou. Markéta Přerovská pochází z Brna a nyní žije s rodinou v Mělníku.

Paní Přerovská, studovala jste přírodovědnou fakultu na Karlově Univerzitě. Chtěla jsem se zeptat, jak jde dohromady přírodověda a knihkupectví?

No, já jsem hlavně studovala knihkupectví na učilišti v Luhačovicích. Speciální školu vlastně na to, co dnes dělám. Je to humanitně zaměřený obor s maturitou a všichni jsme se snažili dostat na nějakou vysokou školu. Tenkrát byl všude celkem nával, ale dostala jsem se na kombinovaný obor přírodovědný a sociologie a demografie na filozofické fakultě. Na ten obor jsem se těšila, ale nebylo to podle mých představ. Strávila jsem tam jeden celý rok, a pak jsem se vrátila zpátky ke knížkám. Od té doby pořád prodávám knihy.


A kde jste se vzala z Moravy na Mělníku?

Moje kamarádka si tady našla známost a nechtěla z Moravy jezdit sama, takže jsem jezdila s ní. Ona tu známost ukončila a já jsem si tu známost našla. Takže jsem na Mělníku od roku 1996.


Jak vznikl nápad na založení knihkupectví a antikvariátu?

Já jsem nejdřív pracovala v Praze ve speciálním knihkupectví, ale to dojíždění nebylo pro mě. Tady chvíli provozovalo knihkupectví jedno nakladatelství, takže jsem pracovala tam. Potom chtělo jít nakladatelství jinou cestou, tak jsme se s mužem rozhodli, že si otevřeme knihkupectví sami.

A hned jste byli ve stávajícím prostoru?

My jsme nejdříve tři roky byli v obchodním domě na náměstí Karla IV. v malé prodejničce. Pak už jsme se tam ale s knihami nevešli a v roce 2006 jsme se rozhodli, že musíme najít jiný větší prostor. Tenhle prostor přišel tak, jak měl přijít. Tady předtím byla prodejna s kožešinami a pán se zrovna stěhoval shodou okolností do obchodního domu do jiné prodejny. Tady jsme získali obrovský krásný prostor, je členitý, takže jsme jej mohli rozdělit a antikvariát je zvlášť a zvlášť je knihkupectví s novými knihami. Tady jsme od roku 2007, a letos na jaře v březnu máme výročí.


Zaměřujete se při výběru knih na nějaká konkrétní témata? Nebo berete všechno?

Zaměřujeme se, vybíráme, snažíme se vybírat knihy, které se dají číst víc než jednou. Já hrozně nemám ráda rychlokvašky, takové ty prvoplánové bestselery, třeba rozhovory s někým slavným, kdo je slavný dva roky. Když už to má být rozhovor s někým zajímavým, tak s někým, kdo dělá víc, než jen že se objevil na titulní stránce nějakých novin. Já mám ráda knihy, které si člověk přečte i za deset let a zjistí, že tam vidí něco úplně jiného nebo si potvrdí, že to, co si přečetl před deseti lety, tak ho znovu baví. Proto vlastně máme i ten antikvariát. Některé knihy třeba dnes vůbec nevychází a je to škoda. Některé vychází pořád a v antikvariátech se pořád objevují. Někdy se knihy u nás objeví v nových knihách a zároveň je máme i tady vzadu v antikvariátu.

Občas se v antikvariátu objeví i krásná vydání, která už pak stejná nevyšla.

Ano, někdy to tak bývá. A někdy je kniha vydaná úplně stejně, se stejným překladem a přebalem. Jsou knihy, které jsou znovu vydány ve stejné úpravě. A máme je v obou částech, a jsou knihy, které nebereme ani do antikvariátu. Spoustu lidí říká, že dřív vycházely hezčí knihy a dnes to tak není. Ale já myslím, že je to stejné, akorát ta selektivní paměť si ve vzpomínkách vybere.


Jaký byl pro vás nouzový stav? Zasáhlo vás to výrazně? Možná pomohl trochu váš e-shop.

To je závažná otázka. My jsme vlastně ten rok 2020 začínali tím, že jsme se odstřihli od vedlejšího prostoru, kavárny, kterou jsme do té doby také provozovali. Ze zdravotních a fyzických důvodů, každý člověk má svoje limity, jsme se rozhodli kavárnu pustit. My jsme se k tomu vlastně rozhodli, protože jsme chtěli míň pracovat. To se nám teda strašně povedlo (smích) a akorát jsem si říkala, že už si nikdy nebudu nic takového přát. Pak to vypadalo tak, že jsme tady seděli a hleděli na sebe a nevěděli jsme co…

E-shop jsme budovali souběžně s prodejnou, takže ho máme těch 17 let pořád. A v podstatě od začátku generuje nějaké prodeje po celé republice. Tím, že jsme ho začali víc propagovat na Mělníku, lidé jej začali víc využívat, což se nám předtím nedařilo. V tomto ohledu musím říct, Mělničáci děkujeme!


Začali jej využívat nejen k prohlédnutí katalogu nabídky, ale i objednali a pak si vyzvedli osobně. Je to samozřejmě nejpohodlnější nejen pro zákazníky, ale i pro nás. Tu knihu můžeme najít v klidu a nemáme v té chvíli u sebe zákazníka, který třeba spěchá.

V lockdownu jsme si uvědomili, že některé věci už v prodejně nechceme. Tak jsme toho využili k úklidu a třídění a hodně jsme toho obměnili. Poslední věc, kterou jsme za ty dva roky s covidem udělali, bylo nakontaktování se přímo na dodavatele gramodesek z ciziny a vlastně jsme zpětinásobili nabídku gramodesek. Myslím si, že na sever od Prahy víc gramodesek v prodejně nikdo nemá.


Samozřejmě, že nás to poznamenalo, spoustu věcí jsme si dovolit nemohli a bylo to hrozně těžké. Finančně. Ale pomohlo nám, že mělničtí zákazníci nás neopustili. Chodili a koupili si poukázky s tím, že teď vám dáme peníze, ať máte za co žít a vybereme si to jindy. Anebo chtěli konkrétní tituly objednat, a pak si pro to přišli.


Abych řekla pravdu, dojímá to i mě nejen vás, ale vlastně nepřekvapuje. Přijde mi, že v Mělníku lidé drží hodně pohromadě, to jsem jinde nezažila.

Ano, lidé jsou tady skvělí. Já mám Mělník hrozně ráda a i lidi v něm.


Asi je to zbytečná otázka, ale zeptám se, čemu dávají Mělničtí přednost, jakému žánru či tématu literatury?

Samozřejmě mělnické reálie. Jakmile vyjde knížka o Mělníku, jakákoliv, tak prostě to je jasné. Knihy, které vyšly ve 2000 nákladu, jsou vyprodané. To je hezký náklad i na celou republiku. Pak máme stálou klientelu na kvalitní dětské knížky, které jsme si vlastně postupně vychovávali, protože samozřejmě člověk nemůže přijít a hned číst nějakou knížku, musí si na to jakoby zvyknout. Hezky tímto směrem začala fungovat i mělnická knihovna, lidé si v knihovně něco přečtou a pro něco si přijdou i sem, protože to chtějí mít doma. Pak prodáváme hodně knihy o zdraví, i psychickém, protože z hlavy to všechno vychází, no a pak se snažíme prodávat beletrii a naučnou literaturu. Jistě můžete prodat tunu Michala Viewegha, ale já raději doporučím každému něco jiného. Takže objednávám pestrou literaturu raději než spoustu knih od jednoho autora, které bych pak prodávala jako housky. Musím říct, že takhle to mám raději. Zákazníci, kteří k nám chodí, to oceňují a říkají: minule jste nám dobře poradila, tak nám zase něco doporučte. Já si nechám vysvětlit, pro koho kniha je, co jsme minule doporučili a bavilo to a na základě toho vyberu 3-4 knihy a vysvětlím, o čem jsou.


Pokud si vzpomínám, tímto způsobem jste i nabízeli výběr vánočních dárků.

Ano, v roce 2020 jsme to takto zákazníkům nabídli a udělali jsme i propagaci. A vlastně to děláme doteď. Zákazníci mi mohou napsat, že potřebují dárek pro toho a pro toho a já jim něco navrhnu a oni si z toho mohou vybrat. Děláme to i teď distančně, ale samozřejmě prodej v prodejně nebo na trhu je pro nás prostě nezastupitelný. Přežili jsme to bez online prodeje a ten prodej člověka k člověku mám nejraději.


Chybělo v lockdownu to setkávání.

Chybělo to i zákazníkům. Vidím, že někdo přijde s dítětem a dítě se nějakým způsobem projevuje a už vím, že mu nemůžu nabídnout tuto knihu, ale musím vybrat něco jiného. S dospělými je to úplně stejné. Můj muž je specialista na gramodesky a také dokáže odhadnout, co může danému člověku nabídnout.


Tady je trochu zapotřebí i psychologie.

To samozřejmě. Psychologie a zbožíznalství v jednom.


Stíháte ještě něco jiného? Zbývá vám nějaký volný čas?

Volného času moc nemáme. A když ho máme, trávíme ho v rodině. My jsme taková zvláštní rodina, která se nevídá jen u večeře, ale vídáme se od ranního probuzení až do večera. Máme společné zájmy, žijeme v Mlazicích, máme tam slepice, se kterými zažíváme spoustu dobrodružství. Máme dceru ve 2. třídě, tak to je obrovská radost, kdy poznáváte, že život není jen flám, ale že je to zatraceně zábavná záležitost. Snažím se s dcerou sportovat, ještě jí pořád stačím, ale to brzo přejde. Plaveme, jezdíme na kole, děláme turistiku, máme takové běžné záliby. Máme rádi muziku, tak když to jde, chodíme na koncerty.


Jaká je vaše oblíbená kniha, ke které se vracíte?

Já mám oblíbených knížek celou spoustu. Kdybych měla říct jednu, tak bude kniha, kterou jsem na podzim četla v rámci Čtenářského maratonu, který pořádala knihovna, a kniha se jmenuje Dívka s pomeranči. Napsal ji norský spisovatel Jostein Gaarder a je to knížka o lásce. Není sentimentální, je o ztrátě v životě, ale není to krvák. Je to kniha, kterou je možné číst ve 13 letech, já jsem ji četla v létě dceři, a i ona v osmi letech ji pochopila, ale přesto ji celá léta doporučuju dospělým ženám. Anebo z českých spisovatelek mám ráda Milenu Holcovou. Tu miluju, například její Babky na divoko.


Ještě poslední otázku. Proč název Želví doupě? Jak vznikl?

Tento dotaz je velmi častý. Jednoduše to byla moje přezdívka kvůli jedné velmi humorné fotografii z dětství. Přezdívka se mnou putovala, kamkoliv jsem se vydala a už na střední jsem "věděla", že jednou chci mít vlastní KNIHKUPECTVÍ ŽELVA. Želví doupě pak bylo logickým krokem, protože jsme tu neměli jenom knihkupectví, ale i tu kavárnu, takže takové DOUPĚ. Kavárna už má svoje jméno, ale doupě už nám zůstalo i v naší webové doméně.


Mně nezbývá než poděkovat za velmi zajímavý rozhovor a popřát do dalšího konání jen to dobré.


Foto: archiv Markéta Přerovská


291 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše