Němý Medvěd, Dobrý Kanec a brzy i Brloh, za tím vším stojí dvojice mladých podnikatelů Martin Medek a Petr Němec. Během svého podnikání za posledních téměř deset let se navíc ještě stačili oba oženit a každý si pořídit hned tři potomky. „Díky našim ženám můžeme dělat to, co děláme“ shodují se svorně oba mladí podnikatelé.
Jak jste se vy dva vůbec seznámili?
Martin: Známe se od dětství, chodili jsme spolu do turistického oddílu. Jezdili jsme spolu na čundry a v podstatě jsme se kamarádili celý život.
Předpokládám, že studium na vysoké škole bylo na hony vzdálené gastronomii?
Petr: Já jsem studoval v Plzni telekomunikační techniku a Martin historii a dokumentaci památek v Ústí nad Labem na UJEP.
Kde vznikl ten nápad, že si historik a technik otevřou společně hospodu?
Petr: Po studiích jsem odjel na půl roku do Kanady, kde jsem myl nádobí po hospodách. Když jsem se potom vrátil, tak jsem navrhl Martinovi, abychom si společně otevřeli hospodu. To byl rok 2011.
Martin: Nejdříve jsme hledali prostory. Líbilo se nám prostředí hotelu Beránek, chtěli jsme tak hlavně i ten minipivovar, ale tam to nakonec nějak nedopadlo. Nakonec jsme si pronajali tehdejší hospodu U Rosomáka, což je dneska Němý Medvěd. Skočili jsme do montérek a spolu se dvěma zedníky jsme začali s rekonstrukcí. Chtěli jsme otevřít na Silvestra, ale nakonec jsme otevřeli až v srpnu roku 2012.
Jaká byla prvotní vize Němého medvěda?
Martin: Původní vizí byla restaurace s vlastním minipivovarem, která se ale ukázala jako velmi složitá na finance a na prostory. Nakonec jsme tedy udělali jen takzvanou ochutnávkovou pivnici s měnicí se nabídkou piv z lokálních i vzdálenějších minipivovarů. Už od začátku to byla nekuřácká hospoda, i když v té době to ještě nebylo povinné.
Petr: Ze začátku jsme vůbec nenabízeli burgery, chtěli jsme jen pochutiny k pivu. Pak jsme vyrazili s Martinem na nultý ročník Burgerfestu v Praze, říkali jsme si, co asi tak mohou dělat v kuchyni dva nevystudovaní kuchaři. Nejdříve jsme dali na jídelní lístek dva burgery a lidem se to líbilo. Ty první byly dělané ještě do takových těch bulek ze supermarketu. Pak jsme začali shánět pekárnu, kde by nám denně upekli třeba dvacet burgerových bulek. Jediný, kdo nám vyšel vstříc, bylo pekařství U Nováků, pro ostatní to byl nezajímavý kšeft.
Takže jste od začátku pracovali oba dva na všech pozicích?
Petr: To chodilo ještě málo lidí, oba jsme se střídali v hospodě, občas se stávalo, že jsme
v jednom zvládli výčep i kuchyň. Štvalo nás na hospodách, že v devět večer není kuchyně v restauraci otevřená. Podle mě, dokud se pije, tak se jí. Nevidím problém, proč by číšník nemohl hostu nandat třeba nakládaný hermelín, to přece tolik času nezabere.
Martin: velké plus jsme viděli i v tom, že host vidí, co výčepní i kuchaři dělají a jak pro ně připravují pivo i jídlo. Proto máme výčepní stoly, nikde nemáme výčepy za barem. Je částečně vidět i do kuchyně, ale tam jsme samozřejmě limitovaní tím, jak jsou vybudované ty prostory restaurace.
Takže je vaší největší chloubou vlastní pivo?
Petr: Pivovar jsem založil v roce 2015 u mámy v garáži. Mnoho let předtím jsme již zkoušeli vařit pivo v hrncích, chladili jsme ho ještě v zimě v bazénu a byly to takové pokusy a omyly. Až poté, co jsem získal použitý profesionální minipivovar, jsem teprve začal shánět sládka, se kterým jsme začali vařit pivo, které jsme již nabídli lidem v Němém Medvědovi.
A potom přišel Dobrý Kanec.
Martin: Dobrého Kance jsme otevírali v červnu 2020. Tenhle prostor je opravdu náš, ten jsme koupili, zatím co Němého Medvěda máme pořád v nájmu.
A jak jste fungovali během lockdownu?
Martin: Hned ten den, kdy nás zavřeli, jsme se sešli v hospodě a začali vymýšlet nějakou strategii. Pomohl nám i Petr Raist Šťastný, který nám v podstatě okamžitě vyrobil propagační materiály na rozvozy obědů, a hned se začalo rozvážet. Vlastně ty rozvozy po nás lidé žádali už dříve, ale to nebylo možné. Už takhle se v Medvědovi vzhledem k velké poptávce a opravdu malé kuchyni dlouho čeká na jídlo a ještě, abychom kuchyň zahltili dalšími objednávkami. To by se zákazníci jídla taky možná nedočkali.
Petr: Podařilo se nám uchovat i tankové pivo, protože jsme ho stáčeli do PET lahví a lidi si pro něj chodili. Byly to nervy, protože naražený tank se musí do týdne vyčepovat. Když bylo hezky, dávali jsme lidem pivo i do skla, neseděli u nás v restauraci, ale posedávali na lavičkách tady po parcích, na vyhlídce. Bylo to jako kdybychom měli zahrádku od Kance až po vilu Karola.
V první vlně uzavření hospod kvůli koronaviru jste měli jen Němého Medvěda, pak jste otevřeli Dobrého Kance a najednou přišla druhá vlna lockdownu. Museli jste propouštět zaměstnance?
Martin: V první vlně jsme měli poloviční počet zaměstnanců, to ještě šlo, ale v té druhé to bylo horší. Nebylo jednoduché udržet se nad vodou. Naštěstí se nám podařilo udržet celý tým a nikoho jsme nemuseli propustit. A vlastně i ti první dva zaměstnanci, kteří s námi Němého Medvěda zakládali, s námi pracují dodnes. Máme skvělý tým pětadvaceti stálých zaměstnanců a víme, že když musíme odjet, že to tady bude fungovat i bez nás.
Petr: Dlouho se hledalo něco, co by nám pomohlo. Nakonec nám pomohl dobře zacílený marketing hlavně na sociálních sítích a různé gastronomické akce, které jsme pro zákazníky připravovali. A jako pivovar jsme přešli na ten systém PET lahví, ty vlastně stačíme i teď. Jako pivovar nás lockdown moc nezasáhl. Lidi jsou zvyklí k nám chodit na naše pivo, takže si pro to pivo právě chodili.
A teď k tomu všemu přichází i Brloh. Kdy se bude otvírat? A jaký vlastně bude koncept toho podniku?
Petr: Plánujeme otevření na jaro příštího roku. Mělo by se jednat o minipivovarskou pivnici s konceptem tradičního amerického barbecue, tedy pomalu uzeného masa určeného k okamžité spotřebě. Bude to fungovat trochu jako samoobslužná jídelna, s tácem si dojdete k pultu, kde si naporoučíte, co si dáte, u kasy zaplatíte, dojíte a můžete běžet zpátky do práce. Samozřejmě je i možnost posedět déle u našeho piva a zaplatit až na závěr konzumace.
Martin: Brloh má čtyři patra, v přízemí bude právě restaurace, ve druhém patře také posezení s výhledem na tanky s pivem, třetí patro bude vyloženě pivovar i se zázemím pro sládka a v nejvyšším patře bude salónek asi pro 80 lidí.
A proč Brloh?
Martin: Říkali nám sice, abychom pokračovali ve zvířecí tradici, ale ten brloh je vlastně medvědí domov a my tady budeme mít minipivovar a hlavní zázemí se vším všudy.
Chystáte ještě nějaké další projekty nebo je Brloh tím posledním?
Petr: Brloh je určitě jedna z posledních aktivit. Co bude dál, čas teprve ukáže. Chceme se v budoucnu víc zaměřit na catering například na food festivalech nebo i soukromých akcích. Objevují se nápady na foodtrucky a i s pivovarem bychom rádi více vyjížděli mezi lidi na různé pivní festivaly.
Barbora Walterová Benešová, Mělnická radnice – Listopad 2021
Foto: Tomáš Lorenz