Sborové listy vydává pravidelně Českobratrská církev evangelická, sbor Mšeno u Mělníka. Právě vyšly adventní.
O čem je advent? To je zajímavé zamyšlení, které je zveřejněno v Adventních Sborových listech 2022 a má co říct nejen věřícím lidem, ale jistě bude pohled do minulosti zajímavý i pro ostatní.
„O čem je advent? Když se náš kalendářní rok chýlí pomalu ke konci, každý ví, že se blíží Vánoce. O čem jsou, to každý ví. Vždyť i všechna média neopomenou nám sdělit, že „v těchto dnech křesťané slaví narození Krista“. Poněkud stranou pozornosti zůstává, že velká část pravoslavných křesťanů slaví narození Krista ve dnech jiných. Konkrétně až 6 ledna. A není to tím, jak jsem se kdysi domníval, že na východě jsou zkrátka „pozadu“, ale že jejich datum je původní – podle platného juliánského kalendáře. Ten platil už ve 4.století, kdy církev ten den stanovila, podle téhož kalendáře slavil Vánoce i mistr Jan Hus i Jednota bratrská, a nahrazen byl až r.1582 papežem Řehořem XIII. (proto kalendářem gregoriánským) O čem je ale advent? Náš církevní (liturgický) kalendář začíná rok adventem. Je to jakoby předehra ke svátku narození Spasitele. A tak asi byl advent chápán církví od svého vzniku v 7. století jako příprava.
Přípravou se v církvi vždy rozuměl půst. (V pravoslaví, kde se advent drží jako půst, je prý postní i štědrovečerní večeře!) Církevní půst však nebyl ničím jiným než viditelným znamením pokání. Proto také s ním (pokáním) bylo také spojeno i rozdávání dárků chudým a nuzným. A jedině v tomto duchu bylo také možno od svátku narození Krista něco nového očekávat. Např. změnu v chování lidí či přelom situace nebo alespoň nějaké znamení. Někteří křesťané přitom mysleli na jeho druhý příchod.
Tolik o původním smyslu adventu. Stopy toho vidíme dosud v adventních dobročinných koncertech i jiných podobných akcích, ale především v obecném přesvědčení, že Vánoce mají být svátky klidu a míru – jak, předně, v rodině, tak i ve společnosti a pokud možno i ve světě.
Radostné očekávání bylo přenecháno dětem. Nám dospělým zbývá jen radost, když se nám podaří obstarat vše potřebné ke spokojenosti rodiny. Veliká očekávání mezi lidmi nadobro vymizela, od svátků nelze čekat nic. Co ale máme dělat o adventu my, alespoň podle jména křesťané, navíc, když se blíží svátek Kristova narození a tolik toho o něm víme a věříme. Vezměme si příklad z Marie, matky Ježíšovy, jejíž advent byl opravdu skutečný. Jak čteme u evangelisty Lukáše, když jí anděl Gabriel oznámil, že počne a porodí syna „a ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida“, odpověděla mu prostě a klidně: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova“. Slyšela o sobě velké věci, ale nijak ji ta andělská zvěst nevykolejila, dál dělala všechno, co se pro nastávající matky sluší. Je to snad málo? Kéž by tomu bylo tak i s námi!“
Autor Jan Kozlík.
Sborové listy je možné si přečíst Sborové listy | Církev Mšeno (wbs.cz).