V obci Chodeč u Vysoké patřila sobota 3. prosince tradiční obchůzce Barborek. Večer procházely vesnicí tři tajemné bílé postavy se světýlky, tiše beze slov a kynuly dětem za vraty a okny směrem k zavěšeným punčoškám s nadílkou a pak zase zmizely ve tmě.
Obyvatele Chodče tento prastarý zvyk stále dodržují a tato zvyklost se zde s přestávkami vždy praktikovala. Barborky byly jedny z první obchůzkových postav českého venkova, které patřily k adventnímu času. Dnes je již vystřídal spíše Mikuláš a Chodeč je jedna z mála vesniček v Čechách, v regionu pravděpodobně jediná, která tento zvyk udržuje. Letos se rolí Barborek zhostily Alena a Maruška Hokešovy a Jitka Králová, ředitelka mělnického muzea.
Svatá Barbora žila podle legendy ve 3. století a stala se jednou z nejpopulárnějších světic středověku. Byla podnětem vzniku lidového obyčeje obchůzek Barborek. V českých zemích obvykle v den před svátkem sv. Barbory, tedy 3. prosince obcházely se závojem přes obličej domy, zkoušely děti z náboženství a modliteb, a nakonec je odměnily cukrovím, bonbóny a ovocem. Ty zlobivé dostaly uhlí a brambory, někdy i metlou. Děti dávaly za okno punčochu a čekaly, až se ozve zvoneček.
Barbora se narodila v rodině bohatého pohana a nepřítele křesťanství. Otec požadoval, aby svou víru, tedy křesťanství odvolala, nakonec vlastní dceru popravil. Podle legendy ve vězení Barboře uprostřed zimy rozkvetla větvička třešně. Od té doby se udržel zvyk řezání třešňových větviček zvaných barborky, které se dávají do vázy s vodou a měly by do Štědrého dne rozkvést.
Foto Anna Eiseltová