• Marta Dušková

On-line povídání s výtvarnicí a trenérkou paměti Adrianou Rohde Kabele

Dnes v pořadí osmý z cyklu online rozhovorů na téma současné situace. Rozhovor na dálku formou otázek a odpovědí. Na otázky odpovídá výtvarnice a trenérka paměti Adriana Rohde Kabele.



Současná situace není lehká pro nikoho a u Vás se slučuje několik profesí, které dnes realizovat je hodně těžké. Jste výtvarnice, trenérka paměti a v neposlední řadě akviziční pracovnice v domově pro seniory. Která Vaše profesní role je v současnosti nejtěžší?

Jako výtvarnice jsem loni působila minimálně. V červnu 2020 se mi povedla mezi dvěma lockdowny realizovat letní skromná výstava v literární kavárně Volvox Globator na Žižkově, kde jsem vystavila ilustrace do knih pro vydavatelství Maťa realizované v letech 2019 až 2020. Výstava zůstala v kavárně „zamčená“ doteď a čeká na zlepšení situace. Po opětovném otevření kaváren se těším na její důstojnou derniéru.

Jako trenérka paměti dělám lektorku nejen pro náš domov seniorů, ale i pro další kulturně-komunitní spolky a občanská sdružení. Tam je dopad nenávratný. V září se mi jednou povedlo uskutečnit skupinový mozkový jogging pro žižkovské seniory v KC Vozovna. Se sdružením KKC Holešovice jsem realizovala do konce září hodiny paměti v parku na čerstvém vzduchu. Za nouzového stavu jsme zrealizovali třikrát on-line výuku, ale senioři nemají zkušeností s prací na PC a drtivá většina PC nemá či nemá možnost výuky na dálku z jiných důvodů. Z původně 15 návštěvníků lekcí se napojily on-line jedna až tři seniorky. Senioři se zhoršenými kognitivními funkcemi, kteří to nejvíce potřebují, nemají šanci si protrénovat mozek. Individuální setkání není možné či by bylo riskantní a přes roušku není rozumět.

Nejtěžší to je v práci. Klienti jsou často zmatení ze všech zpráv a informací z televize, vadí jim, že nemohou kdykoliv na procházku, do obchodu, vidět vnoučata, rodinu. Návštěvy v našem domově jsou možné s negativním testem a respirátorem FFP2, ale děti do domova nesmí. Klientům pomáháme tedy i psychicky, povídáme si s nimi, aktivity děláme v omezeném počtu. Čeká nás druhé kolo očkování a všichni věříme, že se brzo situace zlepší.

Jak velké změny přinesl nouzový stav do Vašeho života?

Zaprvé nikdo netušil, co to za rok s námi všemi udělá, jak velký dopad to bude mít na ekonomiku, kulturu, vztahy… Už rok jsem se neviděla s mámou, sestrami a s rodinou na Slovensku. Chybí mi. Nechci riskovat cestu. Karanténa je dlouhá, chyběla bych v práci. Často si voláme, píšeme, posíláme fotky. Teď děkuji sociálním sítím, alespoň takto mohu nahlédnout ke všem mým blízkým. Chybí mi kultura: koncerty, výstavy, kam jsem chodila relaxovat o víkendu, odpočinout mysli a nabít se…

Chybí mi setkávání s přáteli a sousedy v naší oblíbené restauraci, chybí mi sport – s přítelem rádi hrajeme badminton na Julisce. Teď využívám hezké procházky momentálně zasněženou Prahou a krajinou kolem. Moje dcera se v září těšila do prvního ročníku střední umělecké školy, na nové spolužáky a byla tam všeho všudy měsíc? Výuka na dálku není pro ni úplně ideální. Nejsou pracovní dílny, nechápu, jak doběhnou praktickou výuku!

Je to taková asociální doba…

Výhody této doby? Konečně jsem v létě po 9 měsících dokončila mojí autorskou mozaiku v koupelně a s přítelem jsme do Vánoc dokončili rekonstrukci kuchyně.


Starat se o seniory není lehké a předpokládám, že teď je to mnohem těžší a víc vysilující. Co Vás nabíjí? Neztrácíte už optimismus?

Jak jsem se zmínila, mým nabíjejícím zdrojem je kultura, která teď nefunguje. Samozřejmě si doma pouštím hudbu, sleduji on-line koncerty, on-line školení, listuji si v uměleckých knihách, čtu, ale to není ono. Je zapotřebí občas opustit domov, jít se nadýchat ven, do parku nebo přírody, což je momentálně jediným mým nabíječem. Doma po večerech hrajeme karty, dámu, společenské hry, zahrajeme si na kytary, zazpíváme nebo se společně podíváme na film. V naší nové kuchyni mě baví vařit, péct, mám z ní velkou radost! Půl roku relaxuji tedy i vařením. Dcera je navíc veganka a spolu zkoušíme vegan recepty, což je fakt zábavné.

Víte, že se dá vejce nahradit 11 způsoby? Optimismus neztrácím. Věřím v lepší zítřky. A mám sny, které si chci ještě stihnout naplnit.

V práci jste pravděpodobně ohrožena více než jiní. Musela jste být v karanténě či případně jste se léčila z covidu?

Mám štěstí, zatím jsem neonemocněla na covid a ani nevím, že bych nemoc překonala. V práci nás testují jednou týdně a brzy budeme všichni přeočkování druhou vakcínou.

Dnes jsou pořádány kurzy, divadelní představení a jiné akce online. Uvažovala jste o pořádání tréninku paměti nebo výtvarných kurzech online? Myslím, že prezentace online je těžší než živá.

Už jsem to zmínila, dělala jsem trénink paměti pro sdružení s velmi slabým účinkem, senioři mají problém s on-line výukou, zejména ti nad 80 let, kteří nejvíc potřebují mozek protrénovat celistvě. Výtvarné kurzy on-line – to vidím u své dcery, která maluje do školy zátiší, modeluje… pak to nafotí a baví se o tom s učitelkou on-line. Přijde mi to slabé, nedostačující. Sama jsem loni připravovala studentku na uměleckou školu. Přes obrazovku nemůžete dělat korekce přímo do výkresu, hned ukázat, co je špatně kompozičně...

Je to pouhá náhražka. Nevidím v tom budoucnost. Já touto cestou určitě nepůjdu. Upřednostním v tréninku paměti pro seniory i ve výtvarných přípravkách osobní setkání. Snad se toho brzo dočkáme.


Děkuji za zajímavý rozhovor na dálku

212 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše