• Marta Dušková

Petr Raist Šťastný: "Rád přispívám ke kulturnímu životu ve městě"

Dnes zpovídám Petra Raista Šťastného, mělnického rodáka, který zpříjemňuje nejen svými streetartovými projekty mělnické ulice, ale s jeho prací je možné se setkat na mnoha místech, třeba i na výloze městské knihovny.


Vyrůstal v Mlazicích, v současné době bydlí nedaleko centra města. Vystudoval technický obor ve Štětí a po té spolupracoval s FAMU v Praze. Prošel mnoho zaměstnání na kreativních pozicích a nakonec začal pracovat na volné noze.

Proč používá uprostřed jména svoji dlouholetou přezdívku, se dozvídám bez otázky. V Mělníku má jmenovce a pro rozlišení si ji začal umísťovat do jména.


Petře, považujete se za mělnického patriota? Cítíte se tak?

Na to mám jednoduchou odpověď: Ano!

Snažím se aktivně posouvat prostředí, ve kterém žiji. A to nejen formou streetartu, u kterého je pro mě primárním cílem vyvolání zájmu o ulice a prostor města oživením nečekaných zákoutí. Také pomáhám úřadu/městu s některými jeho grafickými výstupy, aby byly lákavější pro turisty. Zároveň chci svou prací povzbudit hrdost mělničáků na naše město tím, že ve svých projektech využívám moderní přístupy (rozšířená realita, video mapping), které znají třeba z větších měst nebo jen z internetu. Jinými slovy, teď mohou před přáteli z jiných měst hrdě říct “tohle my na Mělníku už dávno máme” :) a Mělník se tak dostane na mapu měst, která stojí za to navštívit nejen pro jeho krásné historické a přírodní památky.

Rád přispívám ke kulturnímu životu ve městě – jak přímo spoluorganizací některých akcí s přáteli (Mělník hraje, SOSfest, apod.), tak třeba jen zpracováním vizuální stránky kulturní akce.


Můžete představit některé Vaše streetartové projekty, které byly instalovány v ulicích Mělníka?

Uplně prvním byly v roce 2012 Rofling Stones – vysmáté kameny v nevzhledných koutech mělnických ulic, které zvali pozorné kolemjdoucí k tomu, aby je zvedli a měli hezčí den. Projekt se rozšířil do celé Evropy.

Dalším projektem byly Sněhokočky, který se za určitého zimního počasí opakuje a po stromech mělnických parků šplhají spousty drobných koček.

V roce 2019 jsem k výročí 30 let od sametové revoluce připravil ve spolupráci s městem projekt Stopy svobody. Na dlažbě ulice Svatováclavská se objevilo 30 velkých stop. Každá nesla jednu drobnou vzpomínku mělničáků na danou dobu. A každá stopa byla obohacena o animaci v rozšířené realitě, kterou si kolemjdoucí mohl prohlédnout pomocí svého chytrého telefonu.



V souvislosti s tímto významným výročím jsem navíc na několik nocí rozsvítil kaskády vinic pod mělnickým zámkem do barev naší trikolory.

Stojím také za aktivitou Lepší město Mělník, kdy do ulic nic nepřináším, ale naopak je ve volném čase čistím od nánosů samolepek a čmáranic. I tuhle “drobnou špínu” denně vnímáme a utváří nám nějaký pocit z prostoru, který sdílíme s ostatními a čistá ulice na nás vnitřně působí vždy lépe.

Do nějaké míry by se za streetart dalo považovat i tématické oživení výloh nového působiště městské knihovny (budova obchodního centra na nám. Karla IV.). Chtěl jsem, aby ten neutěšený prostor náměstí získal nějakou vizuální zajímavost, která překvapí třeba i procházejícího turistu. A tvar výloh v patře mi přišel jako veliká polička na knihy :)

V současné situaci jsem si dovolil uspořádat malou výstavu fotek Kokořínsko na dosah na zapomenuté vyhlídce na Říp v ulici Legionářů. Chtěl jsem tak nechat mělničáky znovu objevit tohle zajímavé místo, ale především v době nejtvrdšího lockdownu (kdy jsme jednoduše nesměli opouštět hranice obce) přinést do ulic trochu prosluněné přírody, která je nám tak blízká.

Aktuálně je ve městě poblíž MKD nainstalovaný první animovaný streetart (nenašel jsem zmínky o tom, že by ve světě někdo dělal něco podobného) – animuje se dle úhlu, ze kterého se na něj díváte.



Kde čerpáte inspiraci? Inspiruje Vás konkrétní místo a pak přijde nápad anebo je nejdřív nápad a pak teprve hledáte vhodné místo umístění?

Inspirace přichází z obou zmiňovaných směrů. Ve městě je spousta zajímavých míst a detailů, která si o nějaké zpracování říkají. Zároveň sleduji mnoho kulturních zdrojů a nechávám mozek aby našel ta zajímavá propojení.


Jaká je Vaše profese?

Jsem především grafický designer, animátor, dělám webové stránky a videomapping. Pomáhám svým klientům kreativně vizuálně komunikovat, a pokud jde o komerční klienty, pomáhám jim propagovat jejich produkty či služby.


Zdá se mi, že Vaše volnočasové výtvarné či umělecké aktivity se moc od Vaší profese neliší.

To máte pravdu. Práce je mým koníčkem, a zároveň mé nepracovní aktivity často obohacují práci, kterou dělám pro své klienty. Je to spojené získávání zkušeností.



Fotíte, zabýváte se grafikou, animací, videi a to vše se propojuje, aspoň se mi to zdá, ve všech Vašich uměleckých činnostech. Co Vás baví nejvíc?

Vnímám, že mám různá období – někdy převládá radost z focení, někdy hluboká práce nad grafickým designem, jindy je to dobrodružství s animací. Pokud bych měl vybrat jediný obor, asi je to tvorba počítačových her, avšak ta umí být zároveň nejnáročnější a moc času na ní nemám.


Čím se právě teď zabýváte? Můžete nám prozradit, zda opět připravujete nějaké překvapení, které oživí ulice města?

V současné době pracuji na několika projektech. Jeden vyloženě streetartový, který asi primárně rozzáří oči pozorných dětí, ale bude také mít hlubší odkaz pro dospělé 40+. Koketuji s myšlenkou, že opět využiji rozšířené reality.

Pro město pak s dobrým kamarádem Pavlem Miřejovským dokončuji projekt, který nebude ani tak v ulicích jako spíš pod nimi – nechte se překvapit, co to bude znamenat :)

Pak jsou to ještě dva projekty v krajině kolem města, ale to jsou dlouhodobější záležitosti a nerad bych uspěchal zveřejnění.


Zasáhla Vás nějak současná nelehká situace ať už profesně či osobně? Zdá se mi, že většinu z nás přinutil nouzový stav myslet kreativněji, vymyslet projekty, které by za normální situace třeba ani nevznikly a ani by člověka nenapadlo, co vše je možné dělat online či prostě jinak.

Současná situace není lehká (ale doufám, že to už brzy skončí). Změnilo se hodně z toho, jak jsme byli zvyklí pracovat a žít. Jsem vděčný, že mě to vyloženě negativně nezasáhlo. Jako spousta lidí jsem se i já snažil postarat se o to, abych ten čas využil nějak pozitivně – jak ke svému osobnímu rozvoji nebo třeba k přehodnocení svých pracovních postupů. A také se snad povedlo přetavit ten splín právě i do projektů, do kterých bych se jinak možná vůbec nepustil – mam tím na mysli třeba právě výstavu Kokořínsko na dosah nebo zmiňovaný první animovaný streetart.


Děkuji za Vaše otázky, a přeji Vám i čtenářům hezké dny.

Všichni si je zasloužíme.

A já moc děkuji za velmi zajímavé odpovědi a k přání se přidávám.




120 zobrazení0 komentář