Ministerstvo vnitra informuje o svém projektu Státní hranice. Stačí otevřít webové stránky Státní hranice (statnihranice.eu) a virtuální procházka po hranicích může začít.
V aplikaci jsou fotografie téměř všech hraničních znaků, je možné zobrazit hraniční vodní toky a hraniční cesty, které tvoří statní hranice. Zájemci si mohou prohlédnout hraniční dokumentární dílo současné i historické od vzniku ČR.
Aplikace dále umožňuje vyhledat a zobrazit přeshraniční propojení, dřívější hraniční přechody a turistické stezky a také samozřejmě nová místa, kde je možné státní hranice překračovat volně vzhledem k zapojení České republiky do schengenského prostoru.
Podrobný průběh státních hranic České republiky, vyhledávání hraničního znaku, vyhledávání hraničního vodního toku, výpočet délky hraničního úseku a další údaje je možné vyhledat na odkazu Státní hranice (statnihranice.eu).
Je zde zveřejněna i teorie, historie a vývoj státních hranic České republiky:
„Slovo hranice původně znamenalo mezník, zroubený ze dřeva do hran. Přirozené hranice byly skály, stráně, lesy, rozličné význačné stromy, potoky, řeky, cesty, stezky, náspy, rokle, mosty, strže, hřebeny pohoří, a dokonce i pohanské mohyly. Mezníky umělé byly kopky či kopce, jamky, příkopy a mezníky kamenné. Hranice a meze panského i selského majetku byly označovány vždy s velkou pečlivostí. Při sázení nových neb obnovování starých mezníků účastnila se komise a po staročesku se jí říkalo vejchoz. S vejchozem chodil písař, kameník a posléze svědci. Kde nebylo přirozené hranice, dávaly se mezní kameny, různě přitesané a označené. Také pod nimi bylo vždy nasypáno, aby byl mezník rozeznán od jiného kamene. Nasypávalo se sklo, kovářské uhlí, střepy, cihla. Ke konci sázení mezníků byl někdo obyčejně při tom bit, a sice prý pro lepší paměť, aby mohl dobře osvědčiti místo, kdyby se s mezníkem během doby něco stalo." Eduard Jelínek.
Na úvodní fotografii je historický hraniční znak z roku 1677 nedaleko Klínovce. Další foto je hraniční znak z roku 1754 nedaleko města Aš.