Jungmannovy sady v Mělníku budou patřit pietnímu setkání u památníku Pocta Janu Palachovi. Město Mělník spolu s Mělnickým kulturním centrem a ve spolupráci s Gymnáziem Jana Palacha pořádá vzpomínkovou akci ve středu 19. ledna v 15 hodin.
Pietní setkání připomene smutné výročí a životní příběh studenta Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jan Palach se zapálil 16. ledna 1969 na Václavském náměstí. Svým činem chtěl vyburcovat veřejnost z rezignace, která ve společnosti vznikala necelých pět měsíců po srpnové okupaci Československa.
Palachův protest měl mimořádný ohlas nejen u nás, ale i v zahraničí a dodnes je jeho jméno známé po celém světě.
Citace z www.janpalach.cz:
„Palachův čin je neuchopitelný, nestandardní. Vymyká se běžnému etickému hodnocení. Vzbuzuje velké emoce, vyvolává řadu otázek, polemik a často i protichůdných hodnocení. Je odsuzován i glorifikován.“
Jindřich Šrajer 2009
Slovo redaktorky
Na sebeupálení Jana Palacha si pamatuji jen matně. Bylo mi něco přes deset let, ale i tak si pamatuju jen ten nejasný a děsivý pocit, který u mě vyvolala tato živá pochodeň a tajemství kolem ní. Pamatuji si na jeho hlas v rozhovoru s ošetřovatelkou v televizi po víc než půl století.
Ten hlas plný bolesti si pamatuji těch víc než 50 let a vlastně ten rozhovor už si dnes pustit nemohu. Tenkrát jsem tomu naprosto nerozuměla, ale ten pocit hrůzy je ve mně dodnes.
Až mnohem později jsem pochopila, že oběť byla pro nás pro všechny. Umíte si představit jiný, takhle výřečný způsob protestu, než je právě živá pochodeň, která běží přes půl Václaváku a snaží se vyburcovat lidi z tehdejší letargie?
Já ne. Je to tedy hrozná představa. Jan přesně věděl, co jej čeká.
Ale upřímně. Co by jinak mohlo vyburcovat národ?
A stejně to trvalo dvacet let, než národ pochopil.
O tom, že tento čin nebyl činem zoufalého a nešťastného člověka svědčí přepis rozhovoru, který vedla s Palachem ošetřující lékařka. Jan zdůrazňoval, že to není sebevražda, ale akce.