• Marta Dušková

Růžena Šimková: Ve své sbírce mám i panenku z 3D tiskárny

Ráda bych vám dnes představila svoji kamarádku, vášnivou sběratelku panenek Růženu Šimkovou. Vlastně jsem tenhle rozhovor chtěla udělat už dávno, ale vzhledem k tomu, že sběratelka pochází z Jihlavy, nějak se to pořád nehodilo.


K rozhovoru mě nyní inspirovala zaslaná fotografie knihy s popisem: už ji mám doma.

O nové knize Od mamuta k modelce regionální spisovatelky Barbory Walterové Benešové jsme již tady psali nedávno, tak jsem se konečně k povídání s mojí kamarádkou rozhoupala.

Růžena Šimková se narodila v Jihlavě a žije tam celý život. Vystudovala textilní průmyslovku obor pletařina a po maturitě nastoupila do Modety, kde pracovala na různých postech několik let. Po letech se dostala Modeta do insolvence, ale Růžena Šimková říká, že jí to pomohlo projít jiná zaměstnání a získat další zkušenosti.


Růži, známe se už několik let, i když jen virtuálně. Můžeš nám říct, jak si na naši regionální spisovatelku přišla a začala číst knihy Báry Walterové?

Barboru Walterovou Benešovou jsem poznala díky tvému blogu. Upoutala mě v rozhovorech s tebou a bavila jsem se při popisu vašich cest na autorská čtení. Díky tomu jsem začala být zvědavá i na její knihy.


Jaké knihy od Barbory Walterové Benešové si již přečetla? Která byla první?

První knihou byla Síla naděje, silný příběh ze současnosti. Také jsem četla knihu na pokračování A pak se zřítilo nebe, která vycházela na Kanál eM. Třetí knihu s názvem Došel nám čas mám rozečtenou.


Čím tě knihy zaujaly a která se ti líbila nejvíc? Bylo důvodem čtení Bářiných knih to, že ji znáš virtuálně celkem dobře z mých vyprávění o našich anabázích?

Důvodem, proč jsem její knihy začala číst, bylo opravdu tvoje vyprávění o ní. Bára (snad jí tak mohu říkat), je velice zajímavá osobnost a její záběr je neuvěřitelný. Těžko říct, která z jejích knih, které jsem zatím četla, se mi nejvíc líbila. Asi to byla kniha Síla naděje.


Ale čtení není tvojí jedinou zálibou či vášní. Tvojí velkou vášní je sbírka panenek. Jak dlouho je sbíráš?

Kdy jsem začala sbírat panenky? Bylo to na jaře v roce 2008. Tehdy jsem si koupila první panenku.


Kdy začala tahle velká vášeň? Co bylo prvním impulsem?

Začalo to úplnou náhodou. Mám ráda ruční práce a tehdy jsem hledala na internetu inspiraci na něco háčkovaného k Velikonocům. A objevila jsem blogy sběratelek panenek. Zjistila jsem, že je nejen sbírají, ale také na ně tvoří. Šijí, pletou nebo jim dokonce vyrábí i nábytek nebo celé domečky. Napadlo, mě, že bych to mohla také zkusit. Jako holka jsem si na panenky také šila. Od myšlenky nebylo k činu daleko, na Lidlu v akci jsem si koupila panenku velikosti Barbie a tím to začalo. Začala jsem díky internetu objevovat svět panenek, který je úžasný. Zároveň jsem si začala kupovat další panenky, ať ty dříve narozené, jak já říkám, tak i ty moderní.


Kolik panenek máš ve své sbírce a které jsou nejcennější?

Sbírka se začala rozrůstat. Přiznám se, že přesný počet neznám. Nevedu si žádnou evidenci. Před několika lety jsme s mužem panenky počítali a tehdy jich bylo 500. Od té doby jich hodně přibylo. Sbírám většinou malé panenky, je to i tím, že máme malý byt a nezaberou tolik místa. Ale hlavně se mi malé panenky moc líbí. Jedna moje blogová kamarádka jim říká "malenky".


Můžeš prozradit, odkud některé panenky pochází?

Ve sbírce mám panenky z různých zemí, nejen ty české. Mám panenky z Rumunska značky Aradeanca, firma už bohužel neexistuje. Pak jsou to estonské panenky zn.Salvo, dál i jiné panenky z bývalého Sovětského svazu. U některých neznám firmu, která je vyráběla. Mám i krásnou francouzskou panenku. Hodně panenek je i z Ameriky, některé jsou z bývalé NDR, to je například známá značka ARI. Pak bych neměla zapomenout na Japonskou panenku Kokeshi. Zajímavostí je i panenka z Guatemaly, tyto etnické panenky si děti dávaly pod polštář, aby se zbavily strachu. Tu mi dovezla bývalá kolegyně z Mexika.


Toužíš po nějaké panence, kterou ještě nemáš? V jakém rozmezí se pohybuje cena panenek?

Každý sběratel panenek ví, že to nebývá levná záležitost. Cena nejdražší panenky, kterou mám ve sbírce, je kolem 7 tisíc, ty nejlevnější jsou v ceně stokorun. Jsou další panenky, které bych si přála mít ve sbírce, ale prostě jsou nad mé finanční možnosti.


Dokážeš odhadnout, na kolik přišla tvoje sbírka nebo se tím, jak to u velké vášně bývá, vůbec nezabýváš?

Přiznám se, že nemám představu o celkové ceně sbírky. Ale myslím si, že by se za ty peníze dalo pořídit slušné auto.


Plánuješ sbírku rozšiřovat anebo rozšiřuješ jen, když tě nějaká panenka hodně okouzlí? Musím přiznat, že vlastníš nádherné panenky a některé mě natolik zaujaly, že jsem v té chvíli zatoužila je sbírat taky.

Většinou panenku kupuji, když se mi zalíbí. Mám ráda i neobvyklé panenky. Tak se ve sbírce ocitla panenka z 3D tiskárny, mám látkové panenky, které byly ušité podle mého přání, dřevěné panenky. Nesbírám jen určitý typ panenek jako jsou třeba Barbie, mám široký záběr. A ráda objevuji panenky, které se vyráběly třeba v 60. nebo 70. letech. O panenkách ráda vypravuji. Jsem vděčná za to, že jsem je potkala a pomohly mi překonávat nelehkou dobu po smrti našeho staršího syna. Dnes mi radost dělají vnoučata. Nesmím na ně zapomenout.

Chtěla bys si na závěr něco vzkázat čtenářům Kanálu eM, který také čteš?

Každý koníček nám obohacuje život. Ať je to sport, umění, četba, ruční práce nebo třeba sběratelství. Takovým koníčkem může být zároveň i práce, která nás baví a kterou děláme s radostí. A myslím, že takovým koníčkem je pro redaktory Kanálu eM jejich práce.


Moc ti děkuji za krásné povídání o panenkách, které nepatří

jen do našeho dětství. Všem nám přeji klidné dny.





153 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše