Na Městském úřadě Mělník došlo od července letošního roku k novým změnám a jednou z nich je nová tvář na postu tajemníka úřadu, v tomto případě tajemnice, pod kterou spadají všechny odbory městského úřadu. Novou tajemnicí je Radka Bališová Zamlarová, kterou vám dnes představím. Povídaly jsme si o práci a životě vůbec.
Paní magistro, na úvod obligátní otázka, která se hned nabízí. Pocházíte z Mělníka?
Ne, já nejsem mělnická, jsem z Krkonoš, a co se týká Mělnicka, tak tady pět let žiji, bydlím kousek od Mělníka a mám k němu vřelý vztah. Po přestěhování ze svého rodného města na Mělník jsem tady i nějakou dobu pracovala.
A kde, jestli se mohu zeptat?
Na matrice.
V Krkonoších jsem pracovala jako tajemnice úřadu. Po přestěhování na Mělník jsem nastoupila na úřad jako matrikářka, protože v té době hledali člověka na tuto pozici.
Mám několik zkoušek odborné způsobilosti a matrika je mi hodně blízká, je to práce pro lidi a o lidech. Týká se jejich osobních záležitostí, narození, úmrtí v rodině, sňatků, a tam jsou emoce velmi výrazné, což mám na úředničině ráda.
Úředník není jen úředník, neměl by být pouze byrokrat, ale mít kladný vztah k lidem. Nedá se to úplně naučit, musí to být v člověku. Neměl by to být pouze pracovník, který ovládá zákony a legislativu, ale člověk, který má určitý kodex vystupování, zafixovaná nějaká pravidla. Dělá práci vstřícně a empaticky. Podle mě úředník, který je takto komplexní osobnost, se pak i jinak na lidi, kteří za ním přijdou, dívá. Přistupuje k nim s větším pochopením a otevřeností. Mrzí mě, když úředník takový není.
Pro mě je každá práce důležitá, každé práce si vážím a v každé si hledám nějaké pozitivum. Nevadilo mi, že z vrcholové pozice jdu na pozici referentskou. Naopak považuji za velmi přínosné, aby ten, kdo řídí ze shora, znal tu práci i ze spodu.
Jak dlouho pracujete ve veřejné správě?
No, už je to celkem 27 let. Pracovala jsem jako tajemnice na městském úřadě v Krkonoších, z mělnického úřadu jsem odešla pracovat do Prahy na vedoucí pozici na Ministerstvo vnitra a Ministerstvo pro místní rozvoj. Nyní jsem opět na pozici tajemnice úřadu. Stále je to veřejná správa. A stejně jako se říká o učitelích či lékařích, že jejich profese je posláním, tak vnímám i úředničinu. Je to prostě práce pro lidi a každá práce pro lidi je pro mě posláním.
Ale mám dojem, že dnes málokdo bere svoji práci jako poslání.
Ano, máte pravdu a mně vadí určitá degradace některých povolání, ať už je to úředník, učitel, policista a ani třeba hasiči nejsou tak ohodnoceni a oceňováni veřejností, jak by měli být. Většinou se lidé chovají stylem, „vy jste tady pro nás“. Chybí tam respekt, a to považuji obecně ve společnosti za špatné. Když máte nabízet služby a máte to brát jako poslání, tak potřebujete mít i nějaký pocit podpory a respektu.
Na tento vysoký post jste přišla nedávno. Máte nějakou vizi, co chcete změnit, či více zviditelnit ze své pozice?
To nejzásadnější pro mě je komunikace. A to napříč úřadem a samozřejmě i komunikace směrem ven, k občanům. Pro mě je primární, aby veřejnost vnímala, že úřad není nepřítel, ale aby tam zároveň nechyběla vzájemná tolerance a respekt jak od lidí k úředníkům, tak od úředníků k lidem. Jak se obecně ze společnosti vytrácí tolerance, dochází i k různým útokům na úředníky a úředníci zase následně neadekvátně reagují, ale je to o lidech. Nelze to zobecňovat. Důležité je najít ten správný balanc, aby se lidé dokázali navzájem respektovat. My poskytujeme službu klientovi a zároveň klient dává zpětnou vazbu úředníkovi. Když mu poděkuje a dá najevo, že si jeho práce váží, je to jedna z motivací, proč tu práci dělat. Je pro mě hodně důležité, aby si obě strany tohle uvědomily. Aby veřejnost začala úřad vnímat tak, že jsme partneři.
Špatně vedená komunikace může vyústit v nepochopení a mít pak spoustu jiných dopadů. Zabývám se tím, co já můžu pro úřad udělat a přála bych si, aby veřejnost úřad vnímala jako někoho, kdo jim pomáhá. Najít tu správnou formu komunikace, aby si k nám našla veřejnost vztah a měla k úřadu důvěru, to považuji za důležité.
Takže forma nebo systém otevřených dveří, jestli to dobře chápu.
Přesně tak. A hledání možností, jak my můžeme veřejnosti nějakým způsobem zjednodušit cestu k nám. Tam samozřejmě patří digitalizace, ale i to aby vnímali, že úřadu se nemusí bát a pokud mají nějaký problém, mohou bez obav přijít. Že tady jsou dveře otevřené pro každého. Tak by to prostě mělo být.
Mně dnes přijde, že většina společnosti je raz dva se vším hotová. Nejde do hloubky, bere vše jen na povrchu a hned dělá úsudky a závěry.
Ano, v tom s vámi souhlasím. Proto možná pro někoho jsou tyto myšlenky úsměvné a myslí si, realita je někde jinde, ale já tomu věřím. Kdybych nevěřila, tak tuhle práci nemůžu po tolika letech dělat. Je to běh na dlouhou trať, je to o jednotlivcích. A jednotlivec dělá celou společnost, a když budeme chtít, tak to tak prostě bude. Je to o nás, o nás všech.
Mohu se zeptat, jaké jsou oblasti problémů, se kterými za vámi lidé chodí? Co je trápí či jaké mají problémy v mělnickém regionu? Máte už nějaké zkušenosti za tak krátkou dobu?
Je několik aktuálních oblastí, ale všechny samozřejmě neřeším já. Stávající dopravní situaci v souvislosti se stavbou II. etapy obchvatu města řeší primárně jeden z místostarostů města. Co se týká přímo mé kompetence, především řídím úřad, to znamená, že řídím a kontroluji činnost zaměstnanců a zodpovídám za plnění úkolů. S čím za mnou chodí lidé z veřejnosti, to jsou nejrůznější životní potíže, které lidé mají. Ať už jsou to problémy s bydlením či nějaká stížnost na úředníka z důvodu, že se jim třeba nedostatečně věnoval nebo mají pocit, že se problém řeší dlouho nebo nebyl vyřešen správně apod. To jsou nejčastější problémy, které pak tady rozkrývám a řeším. A pochopitelně i s úředníky, protože některé věci může občan subjektivně vnímat jinak, než to ve skutečnosti je. Zákony jsou takové, že nám někdy svazují ruce a na mně je vysvětlit, co skutečně můžeme a nemůžeme. Aby pak došlo k pochopení, že není záměrem nepomoct a nevyhovět, ale že úřad pracuje podle zákonných možností. Důležité je vždy hledat cestu. Ne říkat, že něco nejde, ale dát si tu práce s hledáním a nalezením řešení.
Vyplývá za dobu vaší krátké působnosti v postu tajemníka něco, co tady chybí? Nějaká potřebná služba, která by veřejnosti ještě mohla nějak pomoci?
Po dvou měsících je krátká doba na vyhodnocování, ale například momentálně byl zastupitelstvem města schválen komunitní plán sociálních služeb a komunitní plánování by nemělo skončit jen na té úrovni papírové v podobě dokumentu, ale mít reálný dopad.
Můžete blíže vysvětlit slovo komunitní?
Komunitní znamená mít společné cíle a potřeby. Jedná se zjištění stavu poskytovaných sociálních služeb v daném městě, jaké má potřeby, co zde je zajištěno a naopak chybí. Možnost spolupráce s okolními městy a vzájemné propojování sociálních služeb od různých poskytovatelů. Téměř každé město řeší nedostatek určitých sociálních služeb a některé služby dokonce chybí. Cílem je zajistit dostatek takových sociálních služeb, abychom mohli našim klientům a žadatelům poskytovat to, co potřebují. Pakliže my tu službu nemáme, ale má ji jiné město, a dostatečně rozvinutou a dostupnou, tak když to zjednoduším, města si vypomohou. Vytvoří síť sociálních služeb, dostupnou napříč regionem. Je to o vzájemné spolupráci.
A na závěr?
Co je na Mělníku pro mě hodně zajímavé, že na mě působil vždy pozitivně. Vnímám různé energie, mám to ráda. Znáte to, nějaké místo vás naprosto vysává, jako například pobyt v davu lidí v obchoďáku, a pak přijdete na místo, kde je vám dobře. A tak se cítím na Mělníku. Dobíjí mi baterky a vždycky jsem měla pocit, že je to město, které mi přímo dává energii a je mi tady fajn. Říkám, že věci se dějí tak, jak se mají dít. Přitáhlo mě to pracovně zpátky z Prahy na Mělník a to já Prahu opravdu miluji. Je to město možností. Jsem hodně společenský člověk, mám ráda společnost, divadla, koncerty, sportovní vyžití. Co chcete, to vám Praha nabízí, ale přesto mě to táhlo do Mělníka zpátky. Důvodů je více, ale ta pozitivita města je na prvním místě.
Děkuji za zajímavý rozhovor a přeji hodně úspěchů nejen v práci.