Na otázku si musí odpovědět každý sám. Dovolte mi malou úvahu, která nevzešla ze současné situace, nicméně s ní souvisí.
Naučila jsem se za svůj život konstruktivní kritice. Kritizuji jen v případě, že vím jak jinak. Mám nápad na jiné řešení a je jedno, jestli je lepší či horší. Rozhodně vyvolá diskuzi, která dokáže v klidu rozebrat pro a proti. Pokud máme připomínky typu, to je to děs, co je to za hovadinu, který idiot to vymyslel, nemá naše kritika smysl a nic nevyřeší. Naštve kritizovaného, který si bude myslet něco o kreténech. Dnes se často setkávám jen s takovou kritikou, která je výstřelem do tmy bez znalosti problému.
Někdy mám pocit, že lidé komentují bez čtení, stačí jim jen nadpis. Anonymně kritizovat na sociálních sítích je snadné. Každý si nasadí masku a je mistr. Jestlipak by kritici měli odvahu s kritikou předstoupit osobně. Říct svůj názor, nápad, řešení proti většině chce odvahu, ale pokud jste na nějakém pracovním postu, patří to k práci.
Nikdy se mi nestalo, že bych se zesměšnila či dočkala posměšků nebo urážek, což se ve virtuálním světě děje denně. Často jsem svůj názor prosadila. Pokud jsem neměla řešení, řekla jsem, co se mi nelíbí, ale akceptovala jsem daný návrh.
V současné době je kritiky možná ještě víc, ale konstruktivní není rozhodně. Celý svět se potýká s něčím neznámým a tvrdit po několika měsících, že za současný stav může vláda, koronavirus vůbec neexistuje, už trochu zavání nenávistí a snahou vyvolat spory. Anonymně pod maskou. Taky se všemi opatřeními nesouhlasím, ale nevím jak jinak. Není možné provést analýzy, co které opatření přineslo prospěšného či jak ublížilo. Na to je brzy. Srovnávat, kolik lidí zemře na celém světě na chřipku, na rakovinu a na další nemoci s počtem zemřelých na covid, se mi nezdá relevantní. Vnímám to jinak. Zemřeli lidé nemocní, kteří za normální situace ještě mohli žít ať už měsíc nebo rok. Možná někteří vnímají úmrtí jako čísla, já za tím vidím lidi.
Sundejme si masku a kritizujme věci veřejné konstruktivně. O osobních životech ani nehovořím. Nekritizujme životy ostatních, neznáme jejich příběh a nechodíme v jejich botách. Náš život bude o něco lepší a veselejší.