Nezávislý projekt kulturního centra Farmstudio se nachází v prostorách bývalého zemědělského statku z počátku 19. století v obci Vysoká nedaleko Mělníka. V současné době je zde možné shlédnout až do neděle 5. září nevšední výstavu, která vznikla v tomto prostoru či pro tento prostor. Výstava je otevřena po domluvě a kontaktní telefon, kde je možné si domluvit nejen návštěvu výstavy, ale i shlédnutí ostatních prostor, je 603 863 524 majitele Pavla Mately.
"Výstavy u nás vychází z rezidenčních pobytů. Vyhlašujeme mezinárodní uměleckou výzvu vždy jednou ročně, umělci nám posílají svoje návrhy, ze kterých vybereme 6-8, většinou bývá polovina Čechů a polovina ze zahraničí. Přijedou, týden tady bydlí a tvoří. Neděláme výstavy, které jsou hotové, nevezeme sem věci už vzniklé, ale vybereme projekty, které aspoň částečně reagují na toto místo, nemusí to být vytvořené z místa tady, ale musí to mít nějakou souvislost nebo dílo reaguje na prostředí. Nemáme klasickou galerii, ale prostor má svá specifika, tak toho využíváme. Nevybíráme věci, které už jsou hotové a putují od jedné galerie k druhé. Buď se vybrané dílo či návrh hodí do některého z prostorů nebo reaguje na téma krajiny, regionu", prozrazuje o výstavě majitel a správce objektu Pavel Matela.
Stávající výstava jsou díla českých mladých umělců vzhledem ke stávající situaci s pandemií a problémy s cestováním. Další rezidenční výstava začíná vernisáží 11. září a účast je již zahraniční. Na mezinárodní výzvu reagují umělci ze všech koutů světa, například z Indie, Afriky i z Brazílie, ale standardně se týdenních rezidenčních pobytů ve Farmstudiu zúčastňují zájemci z evropských zemí, z Německa, Francie apod. Nezávislé kulturní centrum nemá prostředky na hrazení cestovného, ale přijíždějí i zájemci, kteří si hradí vše sami, aby se mohli tohoto rezidenčního týdne tvoření zúčastnit. Letos se povedlo získat grant z Ministerstva kultury, z něhož se hradí pobyt a stravování.
Na vznik tohoto uměleckého prostoru se ptám majitele Pavla Mately.
Jak to celé začalo? Hledali jste prostor pro umění, nebo jste objevili tento prostor, který vás pro umění oslovil?
Pět let jsem jezdil po republice a hledal vhodný prostor pro tento záměr. Hledal jsem úplně jiný typ prostoru. Hledal jsem trochu jednodušší prostor ve smyslu staré továrny. Jednotný prostor, který se zastřeší, a pak se bude postupně obnovovat. Tady je to komplikované, budov je hodně a musí se dělat vše najednou. Já jsem vlastník jako fyzická osoba, ale založili jsme spolek, který program vytváří. Prostředky získává spolek, který dělá program a na mě je zajistit, aby všechno fungovalo. Problém jsou granty, protože jakmile něco vlastníte, nedostanete od nikoho nic. Jste téměř kapitalista. Rekonstrukci provádíte svépomocí, nemáte odnikud žádné příspěvky. Proto ani nemůžeme platit lidi, řemeslníky, takže vlastně všechno dělám sám, jen občas pomohou nějací brigádníci.
Co je nejvíc hotovo, je reliéf pozemku, protože povrch byl nerovný, rok se uklízelo a já sám jsem přesunul 800 tun kamení a suti, počítal jsem odvoz koleček. Jsou hotovy inženýrské sítě, elektrika, omítky, kanalizace, ale není to nikde vidět.
V poslední době jsem dospěl k závěru, že to nechci rekonstruovat tak, jak se dnes dělají památky s novými omítkami, a pak vypadají všechny podobně, i když je to krásné. Musím si rozmyslet, kde budou omítky a kde se zachová patina zdi. Tady je vidět čas, ta historie a udělat to tak, aby to bylo odhaleno a nespadlo to, je paradoxně těžší, než to udělat nové. Je zapotřebí to dělat citlivě a hodně o tom přemýšlet.
A nebylo by lepší to nechat prohlásit za kulturní památku?
Kulturní památka to není a je otázka, zda je to líp nebo hůř. Teď můžu ty věci postupně dělat. Kdyby to byla kulturní památka, tak se hodně řeší a diskutuje a mezitím by to spadlo. A ty finační příspěvky jsou takové, že to stejně ty zvýšené náklady nepokryje. Objekt by se dal přihlásit jako kulturní památka, ty aspekty to má. A já jsem to hodně zvažoval. Nejcennější historicky je stodola, té by to pomohlo prohlásit ji za kulturní památku, jenže než by ten proces celý proběhl, tak bude stodola dole. Proces trvá několik let a já nemám čas čekat několik let.
Názor redaktorky
Prostor bývalého statku z 19. století dýchá minulostí, má ducha, je velmi inspirativní a inspirující. Mně tento prostor a výtvarné objekty v něm uchvátily. Je tady ještě zapotřebí investovat hodně úsilí, ale vzhledem k tomu, že majitel zakoupil objekt teprve v roce 2014 a už funguje jako prostor pro umění, už tady bylo hodně uděláno pro záchranu chátrajícího objektu. Kdo máte rádi staré prostory a nezvyklá umělecká díla, jděte se podívat. Rezidenský projekt je velmi ojedinělý a neobvyklý.