• Mína Hartmanová

Z deníku Knihomolky: Čtení knih je adrenalin a někdy to dost bolí

Asi každý z nás trpí nějakou nevyléčitelnou nemocí, říká se tomu drobné úchylky. Kdo netrpí stejnou poruchou, asi to nikdy nepochopí. Možná, že i na vás si lidé ukazují, že jste blázen. Prostě něco neděláte jako všichni ostatní, ale to přece neznamená, že vaše myšlení není v pořádku. Kdybychom byli všichni stejní, přece by nás to ani nebavilo. Například já jsem knihomolka. Ano, přiznávám, dají se najít i jiné odlišnosti, ale dnes jsem jen knihomolka.


V žádném případě to není zrovna bezpečný koníček. Většina lidí kolem říká: „Vždyť jen sedíš a čteš si knihu, ty se můžeš tak maximálně říznou o papír. Určitě v tom není adrenalin!“ Opak je ovšem pravdou.


Když sečtu všechna svoje zranění způsobená knihomolstvím, mám jich možná víc než kdejaký boxer.

Rozseknuté čelo. Takhle si jdete po městě zahloubaní do napínavého příběhu s vůní čerstvého papíru a představte si, že město klidně nechalo postavit lampy veřejného osvětlení skoro uprostřed chodníku. Když jsem četla To (IT) od Stephena Kinga, málem jsem se udusila, protože jsem při čtení usnula a těžká kniha mě zavalila jako betonový nosník. Vyvrtnutý kotník jsem měla minimálně pětkrát jen proto, že jsem četla za chůze na schodech. Ještě když jsem chodila na střední školu, málem jsem skočila rovnou pod přijíždějící vlak, protože jsem přecházela koleje samozřejmě tam, kde jsem neměla.


Zvolila jsem nakonec bezpečnější variantu, i když méně oblíbenou. Pořídila jsem si čtečku knih, nemám ji ráda, ale trpím ji. Nevoní jako kniha, nemohu otáčet stránky a nemohu hodiny po dočtení fascinovaně pozorovat titulní strana a nechat doznít poslední události knižního příběhu, ale rozhodně můžu říct, že je mnohem bezpečnější. A ještě má jednu nevýhodu, kdyby mě někdo napadl, myslím, že se čtečkou bych se neubránila, ale zato třeba s Koránem v ruce bych mohla mít šanci.

Knihomolství může přinést i spoustu psychických problémů. Představte si situaci, že čtete strašně napínavou detektivku, do vyřešení případu zbývá posledních třicet stran a ráno ve vlaku zjistíte, že jste si knihu omylem uložili do druhého batohu. To pak přemýšlíte, zda zatáhnout záchrannou brzdu a doběhnout si domů pro román nebo riskovat pozdní nástup na vyučování. Díky hltaným příběhům se navíc člověku značně rozvíjí fantazie a hrozí, že se fakt bojíte jít v noci i na záchod. V kolika románech byl někdo napaden na toaletě, nebo něco žbluňkalo v míse, případně z ní vylézal krokodýl? Při noční jízdě autem přes hustý les vidíte za každým stromem číhající nebezpečí od vrahů až po nadpřirozené bytosti, čarodějnice nebo vlky. Před takovými představami vás ale bohužel čtečka knih neochrání.


Ano, být knihomolem není vůbec jednoduché. Je to droga!

Ovšem droga, která je společností tolerovaná, stejně jako alkohol nebo cigarety. A zároveň droga, která jako jediná vám dokáže dát opravdový pocit uspokojení, pocit štěstí, vzdělání, nadhled a taky trochu lásky.


A to je ten důvod, vážený čtenáři Kanálu eM, proč bychom ti chtěli také nabídnout pohled do knižního světa, pokud zrovna nejsi knihomol. Jednu z našich pravidelných (i když ne zase tak pravidelných) rubrik, bychom chtěli věnovat právě světu knih.


Přihlaš se k odběru našich novinek a už ti nic neuteče!

Přihlašte se k odběru novinek

  • White Facebook Icon
  • Instagram sociální Icon