MĚLNICKO - Každým rokem v čase houbařské sezóny přichází do lesních porostů velký počet houbařů a ne všichni mívají dobrý orientační smysl. Někteří návštěvníci mnohdy s velkým zaujetím při sbírání hub sejdou z trasy a nečekaně zajdou hlouběji do lesa, kde ztratí orientaci a mnohdy nastane problém najít cestu zpět k domovu nebo ke svým zaparkovaným vozidlům.
Podle mělnické policejní mluvčí Markéty Johnové každoročně v tomto období dochází k případům, kdy policisté ztracené houbaře hledají. Pátrací akce jsou však poměrně složité a náročné jak personálně, tak i na použití techniky, mnohdy se jedná o rozsáhlé plochy k propátrání v nepřehledném terénu. Přesně to je ten důvod, proč já osobně do lesa na houby jdu, ale jedině s chlapem. Mužský orientační smysl přece musí být dobře vyvinutý, když v pravěku chodili na lov i několik kilometrů, jak by jinak našli cestu zpátky do jeskyně? Ano, znám ty studie, kdy dnešní muži mají s „pramuži“ jen pramálo společného. Já jsem ovšem typická žena. Obstarám oheň, nasbírám bobule, stáhnu bizona z kůže, ale jak mě vypustí kilometr od jeskyně, cestu zpátky už nenajdu.
Proto policisté doporučují především dát o svém úmyslu vydat se houbařit někomu vědět.
„Dále je důležité mít u sebe plně nabitý mobilní telefon, aby mohla ztracená osoba zavolat o pomoc. Pokud se ztratíte a máte u sebe mobil, neváhejte a co nejdříve se ozvěte na tísňovou linku. Oznámení mohou učinit i příbuzní, kteří osobu postrádají. Rozhodně to nechce čekat až na dobu, kdy se začíná stmívat,“ vysvětluje Markéta Johnová, což dá rozum. V noci totiž v lese straší. Potulují se tu všechny zhmotněné bytosti z vašich největších nočních múr.
V případě bloudění je nejlépe jít jedním směrem a orientovat se podle nějakého bodu v krajině. Člověk určitě narazí na nějakou lesní či polní cestu, která ho někam dovede. „Rovněž doporučujeme houbařům nosit výrazně barevné oblečení, to může přilákat pozornost policistů při pátracích akcích,“ říká policistka. A já se pořád manželovi směji, že nosí ve svém věku svítivé oblečení. Teď už ovšem chápu, proč to dělá. Rád chodí na houby.
Díky technickému pokroku je možné v současné době používat i lokátory osob. Jsou to poměrně malá zařízení, která se mohou umístit například do kapsy u oblečení. Je pak možné určit přesné místo, kde se osoba nachází. „Nejde však jen o houbaře, lokátory mohou mít také děti, senioři nebo obdivovatelé přírody, kterým hrozí ztráta v terénu,“ upozorňuje Markéta Johnová. Jenže já si nedovedu představit, že svému otci – seniorovi dávám do kapsy lokátor. On se přece nemůže ztratit, protože na houby chodí už třicet let a nikdy se neztratil. A já dělám zbytečný humbuk.
Další nepříjemné chvíle můžete zažít při návratu k vozidlu. Automobil zaparkovaný na odlehlém opuštěném místě se totiž může snadno stát terčem zloděje. Čím odlehlejší místo, tím větší pravděpodobnost vykradení. Vůz si také řádně zabezpečte. Zkontrolujte, zda je vozidlo pečlivě zamčeno a má uzavřena všechna okna. Riziko vykradení auta může každý člověk snížit tím, že nebude v době své nepřítomnosti nechávat uvnitř viditelně odložené cenné věci. I tady platí známé pravidlo: Auto není trezor! I zdánlivě bezcenná věc může pachatele přilákat. Škoda na poškození auta pak může být vyšší než odcizená věc.