Listopadová Celostátní výstava chovatel 2023 v Lysé nad Labem byla pro Davida Rameše velmi úspěšná. Odnesl si dvě nejvyšší ocenění Mistr ČR v chovu holubů německý dvojvrkočatý bublák bílý a Mistr ČR v chovu holubů moravský pštros černý. David Rameš je předsedou Základní organizace Českého svazu chovatelů Cítov a členem svazu je již 30 let. Letošní rok byl pro něj velmi úspěšný.
Nejdříve gratuluji k tak významnému úspěchu. Kde se uděluje takové ocenění?
Jako u sportu se pořádá mistrovství republiky, tak v tom našem chovatelství se pořádá v druhé půlce listopadu celostátní výstava a tam se udělují tituly Šampion České republiky a Mistr České republiky.
Co pro to člověk musí udělat, aby získal takové prestižní ocenění? Titul mistra ČR a ještě dvakrát. Co tomu předchází?
Musí se povést shoda několika okolností, které do sebe zapadnou. Samozřejmě první předpoklad je, že máte čistokrevné plemeno hospodářských zvířat, to jsou v našem Českém svazu chovatelů králíci, holuby, drůbež, exotické ptactvo, okrasní kanáři, kočky atd. a musíte vystavit předepsaný počet těch zvířat. To znamená, že zpravidla se jedná o tak zvanou kolekci čtyř zvířat v nějakém předepsaném složení různého stáří, prostě za různě definovaných podmínek. Ty se víceméně mění, respektive podmínky udává Ústřední odborná komise té určité chovatelské sekce a tato čtyřčlenná kolekce musí být ze všech těch vystavených kolekcí toho určitého plemene nejlepší a pak se stává mistrem. Mně se to povedlo u dvou plemen najednou. Nechci tady používat slova Karla Gotta, ale já jsem to opravdu nečekal… Ale samozřejmě tenhle rok se mi chovatelsky vydařil a celá ta výstavní sezóna se mi fakt vydařila, tak jsem věděl, že kvalita mých zvířat je dobrá. Ale nejel jsem na celostátní výstavu s tím, že tam udělám dva mistry republiky. To ne. Myslel jsem si, že aspoň na nějakou čestnou cenu drobnou dosáhnu, ale nečekal jsem, že to proměním ve dva mistry republiky a zároveň u obou těch plemen to bylo ocenění nejlepší jednotlivec, což znamená, že jak u plemene moravský pštros, tak u plemene bublák, to byli jedinci, kteří byli oceněni 97 body. To je u holubů u nás maximum, respektive v rámci evropského systému oceňování je 97 bodů ze 100 maximum, 98,99,100 bodů to už je nedosažitelný ideál a na výherním lístku ten výrok zní vynikající představitel tohoto plemene, nic dalšího a potvrdí to dva někdy tři posuzovatelé svým podpisem. Mně se opravdu sešlo všechno, co se mělo sejít a v těch plemenech jsem byl na celostátní výstavě nejlepší.
Získal jste někdy dřív takovou velkou cenu?
Letošní rok musím zaklepat, vlastně ten je u konce, tak už klepat ani nemusím, se mi chovatelsky vydařil víceméně maximálně, přišlo vše, co jsem od něj mohl chtít a očekávat. Jsem úřadujícím mistrem Saska v chovu králíků, v Německu jsem v létě získal titul mistr na výstavě králíků, což u nás také není úplně běžné, ale já jsem kromě českého svazu i členem německého svazu, takže se účastním pravidelně i výstav v Německu. To znamená, že se mi výjimečně dařilo jak v králících, tak v holubech. Jsem tedy letos trojnásobný mistr. A to už asi nedokážu pravděpodobně nikdy překonat a zopakovat. Sešlo se spoustu věcí, které pozitivně na sebe navázaly. A ten letošní rok pro mě byl dokonalé maximum.
Jaká chováte zvířata a jak dlouho se věnujete chovatelství?
V chovatelském svazu jsem od roku 1993, to znamená přes 30 let. Chovám základní spektrum zvířat, která jsou v našem svazu nejčetněji. Jsou to holubi, králíci a drůbež. Chovám několik plemen holubů, jedno plemeno králíků a několik plemen drůbeže. Od každého něco, ale stavy holubů jsou nejpočetnější i z toho důvodu, že se celkem dobře chovájí pohromadě a dobře se množí.
Co Vás z toho nejvíc baví? Nebo není nic, co by byla priorita?
Baví mě vždycky asi to, co se víc daří. U králíků, to je tvor, který je výstavním exponátem, ale když není, tak se dá zužitkovat prakticky v kuchyni. U holubů se v současné době zužitkování moc nenosí, takže je to víceméně zvíře pro okrasu, ale vždycky mě baví to, kde se mi víc daří a letos se mi daří na všech frontách. Letos jsem úspěšný jak králíkář, tak holubář. V letošním roce bylo pořádáno celkem 22 výstav a na těch jsem získal k minulému týdnu 63 ocenění od titulu vítěz výstavy přes čestné ceny a tak. Je to prostě pro mě jedinečná sezóna. Týden před Vánocemi mě čeká poslední výstava, hlavní výstava králíků v Německu, kde je přihlášeno celkem 24 000 zvířat. Já tam mám osm zvířat, tedy dvě kolekce a v té obrovské konkurenci samozřejmě nečekám, že bych se nějakým způsobem vyhrál nebo že bych byl oceněn, ale nechci se tam úplně ztratit, to znamená, když bych se umístil někde v půlce toho mého plemene, tak to by bylo pro mě uspokojení. Těch mých činčil, které chovám, je tam přihlášeno 202 kusů, takže konkurence tam bude obrovská. Uvidíme, jak to dopadne.
Jaké je vaše civilní povolání?
Já jsem stavař, inženýr, který se živí tou profesí. Jsem investiční technik, který zajišťuje stavební investice. Hospodářství mám ve Velvarech, kde teď pobývám. V našem spolku jsme, myslím, měli vloni nebo předloni jednoho mistra králíkáře. Pro mě je to ocenění dlouhodobé práce. Když se tomu člověk věnuje, tak nějaké úspěchy přicházejí a když máte širokou základnu, je předpoklad vybrat ty nejlepší jedince.
Bubláků má kolem 100 kusů a už mám i přátelské vazby v Německu, to mám u holubů i u králíků. Ocenění právě u tohoto plemene je pro mě velká čest a radost. Tohle ocenění přišlo právě v době, kdy letos navždy odešel Emanuel Pangrác, významný chovatel holubů z Horních Beřkovic, od kterého jsem měl první holuby, jezdil jsem za ním už jako kluk. Stýkal jsem se s ním i jeho rodinou spoustu let, tak mi ocenění přišlo jako uzavření nějakého kruhu. Je to symbolické i pro mě a naši rodinu i z tohoto pohledu. Moje ocenění je i zásluhou Emanuela Pangráce a přivezl jsem ceny jeho rodině ukázat.
Proč právě Německo?
Plemeno bublák je přímo německé, takže tam je nejpočetnější základna chovatelů tohoto plemene a plemeno moravský pštros je naše národní plemeno. Pro chovné jedince se tedy jezdí na Moravu.
Děkuji za zajímavý rozhovor, a ještě jednou gratuluji k úžasnému úspěchu. Ať se daří i dál.
Foto archiv David Rameš