Jména, na která by se nemělo zapomenout. Vzpomínka na Jana Palacha proběhla letos 16. ledna jako každý rok a jeho sebeupálení jako forma radikálního protestu byla reakcí na srpnovou okupaci Československa. Palachovo sebeupálení mělo iniciační význam a od ledna 1969 mělo početnou vlnu následovníků nejen doma, ale i v zahraničí.
Jména zůstala téměř utajená až do rozpadu sovětského svazu v 90. letech, kdy se teprve začalo o nich veřejně mluvit. Na jaře 1969 se pokusilo o upálení celkem 26 lidí (podle jiných zdrojů jich bylo 21, někde se zmiňují o 29) a sedm z nich zemřelo.
Nezisková organizace Díky, že můžem prezentovala již před rokem galerii dalších jmen lidí, na které se trochu zapomíná, na svém profilu Díky, že můžem - ❤️🔥 Víš, že Jan Palach nebyl jedinou tvz. živou... | Facebook.
Jan Palach je nejznámější živou pochodní sovětského bloku, nebyl však jediný, a dokonce ani první. Inspirace k této vyhrocené formě společenského a politického protestu pochází z Jižního Vietnamu, kde se začali upalovat buddhističtí mniši na protest proti zkorumpovanému a vůči náboženství netolerantnímu režimu.
Palachův čin měl velký celospolečenský ohlas, protože ještě byla stále poměrně velká svoboda slova, takže tuto skutečnost utajit nešlo. Utajení ostatních činů se totalitním režimům dařilo, a proto se veřejnost dozvídá o některých případech až nyní.
První z řady tzv. živých pochodní se stal Ryszard Siwiec, který se v září 1968 upálil na protest proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do ČSR.
Napsal: „Umírám, aby nezahynula svoboda“.
