• Marta Dušková

Kniha Síla naděje bude pro čtenáře možná překvapením

Aktualizace: zář 6

Regionální spisovatelka Barbora Walterová Benešová z Jeviněvsi vydala svoji pátou knihu, která právě v tento dnech vychází. Kniha Síla naděje se značně vymyká předchozí tvorbě. Je napsaná podle skutečnosti, ne jako předchozí romány, které vychází z autorčiny fantazie.


„Jak se vyvíjí můj svět a moje nálada, tak teď nemám na tu fantazii chuť, opustila mě i moje apokalypsa v tvorbě, nikoliv ve skutečném životě. Měla jsem náladu na drama a teď v tuhle chvíli mám chuť na humor. A tahle moje právě vyšlá kniha je drama a druhou mám rozepsanou. Čerpala jsem částečně ze svého života a ze svého okolí, ale kniha není autobiografie“, odpovídá autorka na otázku, proč ta změna žánru.


Kniha nese název Síla naděje s mottem Pro rodinu uděláte i nemožné. Nicméně pracovní název byl Život má všechny žánry. „Každá kapitola v knize má vlastní žánr. Jednu kapitolu jsem napsala jako thriller, jiná je drama, pohádka, sci fi či novela a každá kapitola je jedním žánrem života, podle toho, jak se to v životě odvíjí. Ke každé kapitole jsem vybrala citát, který ji nějak charakterizuje. Například Veselohra je uvedena citátem Nejztracenější den života je ten, kdy jsme se nezasmáli. Romaneto začíná citátem: Některé děti se chovají, jako kdyby neměly rodiče. To proto, že někteří rodiče se chovají, jako kdyby neměli děti“, prozrazuje autorka knihy.

„Bylo mi teprve pětadvacet, chtěla jsem žít, a hlavně si užívat. Myslela jsem si, jak moc jsem dospělá. Byla jsem matka a vedle sebe jsem neměla muže, ale kluka. Proto jsem ho opustila, abych se vrhla do otevřené náruče pekla! Došlo mi rychle, co je skutečně zač… Ale mnohem déle mi trvalo, než jsem se osudu dokázala postavit. Bolí to! Cítím, jak moc to bolí. Mám pocit, že mě to rozežírá zevnitř, nemohu polykat. Nikdy jsem takovou bolest nezažila. Nevím, proč to potkalo zrovna mě. Nevím, co tak strašného jsem musela v životě udělat. Vidím jeho smutné a vykulené oči, které tolik nesnáším. Vidím stesk a paniku v jeho tváři, kterou bych nejraději zfackovala. Cítím, jak zrychleně dýchá, přesto mu ani teď nedokážu odpustit. Nenávidím ho, a to vím jistě! Až na samém lidském dně jsem zjistila, že jsem doopravdy silná. Zachránila jsem svého manžela, syna, dceru, dvě týrané děti, a nakonec i sama sebe“.

Barbora Walterová Benešová dodržuje v psaní určitý rituál. „Dřív jsem psala každé ráno hodinu. Po změně zaměstnání, pracuji jako tisková mluvčí mělnického úřadu, jsem musela rituál trochu upravit. V práci bývám ráno v 7 hodin, a to bych ranní psaní nestíhala. Přesunula jsem jej tedy na večer a píšu hodinu místo koukání na televizi“, podotýká spisovatelka. Čtenáři se mohou těšit na další knihu, tentokrát humoristickou, která se právě po večerech píše.

Přihlašte se k odběru novinek

  • White Facebook Icon
  • Instagram sociální Icon