Ira Jehlářová právě vydala knihu s názvem Zapomenuté příběhy Vidim 1318-1948 o historii obce Vidim a o lidech, kteří tady kdysi žili. Autorka se přestěhovala do obce Vidim na Kokořínsku z rovinatého Polabí, kde se narodila a velmi rychle měla pocit, že sem patří odjakživa.
S autorkou knihy Zapomenuté příběhy Vidim 1318-1948 jsem si povídala především o tom, jak kniha vznikala a jak dlouho trvalo posbírat informace z různých archivů a jiných historických zdrojů.
Paní Jehlářová, chtěla jsem se zeptat, co byl prvotní impulz, který vedl k napsání této knihy?
Když jsme se sem přistěhovali a koupili dům, já jsem začala shánět po tom, co se tady kdy stalo. Mě ty věci zajímají, já mám ráda staré příběhy a zjistila jsem, že kromě nějakých informací na internetu, kde většinou jeden opisuje od druhého a kolikrát to ani není pravda, jak jsem zjistila, nikde informace v podstatě nejsou. Tak jsem si začala sama informace shromažďovat. A potom už toho bylo docela hodně, tak jsem si řekla, že by to chtělo dát tomu nějakou formu. A takhle vlastně vznikla tato kniha.
Sbírala jste informace i tady mezi lidmi?
Ne, protože tady není nikdo, kdo by pamatoval dřívější časy, protože ta obec byla vysídlena.
Takže v jakých pramenech jste informace hledala?
Prameny uvádím v knize a jinak to byly různé archivy a tam to taky není ucelené, takže jsem jezdila například na biskupství v Litoměřicích, kde jsem listovala v obrovských knihách a musela jsem se naučit číst kurent a stará písma, trochu německy, nebo jsem byla v Památkovém ústavu, kde mají krásné fotografie ze 70. let minulého století, kdy to tady ještě bylo skoro jako původní, zachovalé.
Od kdy je kniha datována?
Od roku 1318, kdy byla zaznamenána první zmínka o obci Vidim. To je vlastně první záznam o obci a týká se probíhajícího sporu mezi dvěma obyvateli. Ve starých zemských deskách se dochoval záznam, kde je uveden jakýsi Půta z Vidimi, který popohnal svého souseda Mikuláše z Měrunic před zemské právo za vyplenění nedaleké obce Kostelec nebo Kostelíček ohněm.
Jak dlouho trvalo sbírání informací a podkladů pro vydání knihy?
My tady bydlíme šest let, takže asi tak nějak. Vlastně to bylo v takových vlnách. Bylo období, kdy jsem v tom byla ponořená a pak bylo období třeba dva až tři měsíce, kdy jsem na to ani nesáhla.
Napsala jsem před touto knihou někdy něco jiného?
Ne, tohle bylo první a myslím, že i poslední mé psaní. Muselo by mě nějaké téma velmi zaujmout jako toto.
Jak je kniha koncipována?
Kniha je populárně naučná. Kniha je vlastně o tom, že je tam popsána skutečná historie, to, co jsem dohledala v archivech a je to prokládané různými příběhy, které jsou víceméně vymyšlené. Pravdivé jsou jen torza příběhů, která jsem rozvinula do příběhů a na tom mi přijde zajímavé, tedy aspoň pro mě, že každý příběh se váže k nějakému místu tady ve Vidimi.
Můžete jmenovat nějaké místo s příběhem?
Tady kousíček pod Vidimí je pivovar, který v knize zmiňuju, ale daleko zajímavější je starý zámek nebo hrad, to jsou v podstatě jen ruiny, a kdyby tam nebyla cedulka, ani by mě nenapadlo, že tam něco někdy stálo. A k tomu jsem napsala příběh o pokladu. Je to příběh o dvou zdejších obyvatelích, kteří byli líní lidé a šli ten poklad vyzvednout.
Knihu, jak vím, jste si vydala sama. Jak se k ní zájemci mohou dostat?
Je k dispozici tady u nás v kvelbu (Kvelb u Čerta), je k dispozici na obecním úřadu, obec mi taky na vydání knihy přispěla, pravděpodobně bude možné ji zakoupit u nás v pohybovém studiu I.N.SPIRACE, které sídlí v centru Mělníka. A pak sama rozesílám výtisky lidem, kteří projevili o knihu zájem. Jsem na facebooku v různých skupinách, kde jsem knihu zveřejnila a kde jsem pro ni také čerpala nějaké informace, takže už jsem nějaké výtisky rozesílala. Dále uvažuju, že bych knihu nabídla mělnickému muzeu a asi informačnímu centru, ale zatím nebyl čas to řešit. Tím, že je kniha zaměřená na jedno místo, myslím, že není šiřitelná nějak plošně.
No já si to úplně nemyslím. Kniha se váže na Kokořínsko, takže si myslím, že bude zajímavá i pro lidi, kteří nejsou součástí tohoto našeho regionu. Já předpokládám, že zájem bude větší než jen v okolí.
V tiráži knihy jsou na mě uvedeny kontakty, takže v případě zájmu je možné mě kontaktovat. Jak už jsem říkala, je u nás v kvelbíku, takže když bude mít někdo o knihu zájem, může na mě zazvonit u domu.
Děkuji za povídání o knize a přeji, ať se čtenářům líbí.
Názor redaktorky
Do knihy jsem zatím jen nahlédla a už na prvních pár řádcích mě zaujal styl psaní. Kniha je napsaná populární formou, není to historická kniha se spoustou dat, která pro většinu z nás moc zajímavá není. Tahle kniha je trochu jako povídání, sama autorka ji nazývá společným putováním a za napsáním je vidět spoustu práce související s vyhledáváním střípků historie o jednom zajímavém místě. Vidim je velmi stará obec, a přestože není velká ani rozlohou a ani počtem obyvatel, je hojně navštěvovaná především v létě. Obec se nachází na území Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj v okrese Mělník. Je zde zámek a další stavební památky. Vesnická zástavba v Horní a Dolní Vidimi byla s platností od 22. září 1995 prohlášena vesnickou památkovou zónou.
Další informace o autorce knihy je možné najít i v článku Studio I.N.SPIRACE jako oáza pro duši i tělo… (kanalem.com), který vyšel letos v dubnu.