Do kategorie poruchy autistického spektra spadají lidé se sotva znatelnými zvláštnostmi v chování, lidé výjimečně nadaní až po ty s těžkým mentálním postižením. Autistů bohužel přibývá, a tak je o něm slyšet stále častěji. Proč tomu tak je, na to neexistuje jednoznačná odpověď.
Národní zdravotnický informační portál se touto problematikou zabývá na svém webu a přináší nejen odpovědi na otázky, jak a kdy se dá autismus rozpoznat, jaké jsou možnosti terapie, ale i tipy pro rodiče, kteří se o této poruše u svého dítěte dozvědí. Nicméně základní povědomí o této poruše autistického spektra by měl mít každý, protože se pravděpodobně ve svém okolí s touto diagnózou setká.
Lékařské a terapeutické přístupy se v posledních letech mění od vnímání autismu jako zdravotního postižení a přiklánějí se k definici jako poruchy vnímání, tedy poruchy autistického spektra.
Nicméně autismus podle mezinárodní klasifikace nemocí patří k závažným vývojovým poruchám a rozlišuje se zejména mezi těmito typy autismu:
1) Autismus v raném věku: závažná vývojová porucha, která se objevuje do tří let věku. Narušeno je sociální chování a komunikace. Objevují se opakované, stereotypní vzorce chování, které probíhají vždy stejně. Dalšími příznaky mohou být úzkosti, zesílená agresivita nebo poruchy spánku.
2) Atypický autismus: Rozdíl oproti autismu v raném věku spočívá ve věku, kdy se autismus objeví, nebo v tom, že uvedená diagnostická kritéria nejsou zcela naplněna. Touto formou autismu jsou postiženy zejména děti se silně opožděným vývojem a s poruchou rozvoje řeči.
3) Aspergerův syndrom: Porucha se od autismu v raném věku liší zejména nepřítomností obecného opoždění vývoje, respektive tím, že u nich nezaostává vývoj řeči ani kognitivních schopností. Bližší informace v článku Aspergerův syndrom: co to je?
Léčba je sestavena individuálně na základě příznaků a potřeb daného dítěte. Cílem léčby je zejména následující:
zlepšení komunikace (i prostřednictvím symbolického nebo znakového jazyka),
podpora jednotlivých oblastí rozvoje,
podpora herního chování,
nácvik chování (především sociálního chování a cíleného jednání).
Do léčby jsou zapojeny blízké osoby, učitelé ve školce i pedagogičtí pracovníci. Většinou je děti s autismem možné úspěšně podpořit v inkluzivních školkách a třídách.
Tipy pro rodiče autistických dětí
V kontaktu s autistickými dětmi se v praxi osvědčily následující postupy:
snažit se onemocnění přijmout a vyhýbat se obviňování,
dobrá informovanost a kontakty (např. s dalšími rodiči, se specializovanými zařízeními),
případně sám vyhledat odbornou pomoc, aby bylo možné situaci lépe zvládnout (např. psychologické poradenství nebo psychoterapie, svépomocné skupiny),
být otevřený vůči podpoře ze strany druhých (příbuzných, okruhu přátel nebo odborníků),
podporovat dítě, ale nepožadovat od něj příliš mnoho,
zůstat realistou a neočekávat přílišnou úspěšnost terapie,
počítat s problémy v rodině a využít v této souvislosti poradenství (např. rodinné poradny),
pečovat o sebe: dbát o základní potřeby, nezanedbávat vlastní zájmy, udržovat sociální kontakty.
Rodiče i jiní příbuzní autistických dětí mohou o autismu informovat i další lidi ve svém okolí a zvýšit tak povědomí veřejnosti o této poruše.
Další informace k autismu, znaky autistické poruchy, specifická léčba autismu jsou zveřejněny v článku na webu NZIP Autismus | NZIP. U článku jsou uvedeny odkazy na další informace týkající se poruch autistického spektra.
Na konci ledna tohoto roku spustil Národní ústav pro autismus rozsáhlý informační portál, který se věnuje autismu AutismPort.
K problematice poruch autistického spektra se váže i zajímavý rozhovor, který vyšel v magazínu koncem července Eva Suchá: Nemám ráda škatulkování a nálepkování… (kanalem.com).