Dnes vám v rozhovoru představím Zuzanu Syrovou, vedoucí Odboru školství a kultury na Městském úřadu Mělník, se kterou jsem si povídala o životě, o práci, o vinobraní. Zuzana Syrová pochází z Mělníka.
Hned na úvod rozhovoru zazní malé vyznání.
Pocházím z Mělníka z Chloumku a cítím se jako Chloumečák, takže jej ráda a často zmiňuju. Na úřadě pracuju od roku 2018 a vlastně jsem nastupovala v době, kdy mému nejmladšímu synovi byly necelé dva roky, ale byla to nabídka, kterou jsem zahlédla v Mělnické radnici, zaujala mě a dlouho jsem ji zvažovala. Ale říkala jsem si, že je to přesně práce, která by mě mohla bavit, a tak jsem se přihlásila do konkurzu.
Vy jste na mateřské i zakládala Rodinné centrum Chloumek, pokud se nemýlím.
Ne, já jsem jej nezakládala, ale já už jsem přišla do hotového, centrum je 50 metrů od mého domu a musím říct, že jsem tam dlouho nechtěla, vždycky jsem chodila jen okolo. Potom jsem zjistila, že je to vlastně něco, co mě baví, hlavně mě bavilo organizovat, řídit kolektiv holek, těch mamin na mateřské. Později jsem založila Senior klub. Mně nedělalo problém lidi obejít, protože normálně by nikdo do klubu jen tak nepřišel a opravdu jsem šla barák po baráku a zvala starousedlíky na povídání v březnu u kávy a ujišťovala je, že se nemusí bát, že by museli něco povídat. Vznikla z toho moc hezká tradice setkávání jednou měsíčně a já jsem organizovala pro klub zajímavé přednášky. Potom to tedy trochu zhatil covid, ale teď zase na to v centru navazujeme.
Pořád v centru pracujete?
Já jsem členkou, nemohu být ze statusu pozice vedoucí odboru, kde rozhoduji o dotacích, zároveň předsedkyní rady Rodinného centra Chloumek, to by byl střet zájmů, ale když někde strávíte tři roky, tak to pak úplně nejde odstřihnout, ale je to těžké skloubit s touto prací, ale když můžu, tak ráda pomůžu. Tak mě můžete třeba potkat v červnu jako houbu nebo nějaké zvířátko v našem Pohádkovém lese. Minulý týden jsem uklízela les, ale určitě už se tolik nezapojuju do dění centra. Hodně jsem teď zapojila moji mamku, která je v důchodu, takže jsem Senior klub tak trochu přehodila na ni.
Odbor školství a kultury, už v tom názvu se sdružuje tolik agendy, že mi to přijde hrozně velký rozsah. Řekněte mi, co dělá vedoucí Odboru školství a kultury?
Já vám přesně řeknu, jak se tady našemu odboru říká: kdo nechce určitou věc, tak se to dá na Odbor školství a kultury. On ještě ani ten název není přesný, protože je to odbor školství, kultury, sportu a památkové péče, a teď i prevence kriminality. Takže naše agenda je opravdu hodně obsáhlá. My jsme vlastně nejmenší odbor na úřadě, máme sedm zaměstnanců, ale já mám pod sebou dvě samostatná oddělení památkářů a oddělení školství a přímo pod sebou referentku kultury a referenta sportu. Ale jinak všechno, co je propagace, to padá na mě a moje práce je hodně o operativě, neplním jen vedoucí pozici, což bych měla z pozice titulu vedoucí odboru, ale plním hodně i tu operativu. Řeším literární fond, řeším propagaci, teď jsem psala článek do průvodce Středočeským krajem, jsou to věci, které mi zabírají docela dost času, ale zároveň mě to baví. Je to různorodá práce, přebíhám z organizace akcí sem ke stolu a píšu článek, nebo zase řeším něco málo z památkové péče, to jen opravdu minimálně, protože holky v oddělení jsou velmi samostatné, vlastně nově tady máme i mužskou posilu. Ale zároveň je toho fakt hodně. Možná dělám víc, než bych měla. Já si dělám sama i objednávky, protože chci do toho vidět, nechci to jen na někoho přehodit. Občas nevím, kam přeskočit. Určení priorit, co dělat dřív a co potom, je někdy těžké.
Chtěla bych se trochu věnovat vinobraní, protože to je největší akce, kterou město pořádá a nevím, jestli letošní pořádání vzhledem k současné situaci nebylo těžší. Já vím, že za tou akcí je hodně moc práce, ale každý nakonec vidí jen, jak ta akce hladce a lehce probíhá, ale nakonec, tak to má vypadat.
Ano, vinobraní je něco, co mě zaměstnávalo půl rok maximálně a poslední tři měsíce jsem se akcí zabývala intenzivně. A poslední tři týdny jsem spala tři hodiny denně, o tom se ani nebudu bavit, ale pravdou je, že situace byla složitá nejen z důvodu covidu, protože vloni se vinobraní nekonalo a my jsme do poslední chvíle nevěděli ani, jestli letos ano nebo ne. A pokud ano, tak v jakém formátu. Dlouho jsme zvažovali, zda bude menší formát jednodenní nebo dvoudenní, zvažovali jsme varianty bez vstupného i se vstupným, ale nakonec jsme se přiklonili k variantě klasického třídenního vinobraní se vším všudy. Řekli jsme si, že nemáme co ztratit. Je to paradox, ale nejvýhodnější varianta pro město je klasická, varianta jednodenního vinobraní bez vstupného vyjde nejdráž, i přestože by tady nebyly hvězdy, které nakonec byly, a bylo by to jen formou pouličních umělců. Je to ale varianta, která by se mi hodně líbila. Bylo by to o kvalitnější kultuře, ocenili by to určitě i Mělničtí, ale tento formát zvažujeme pro nějakou jinou akci. Já bych pořád chtěla, a je to tak od začátku, co tu jsem, akci na začátek léta, kdy je Den hudby a je to model, který jsem si trochu převzala z Francie. Tam se otevřou bary a náměstíčka a umělci vyjdou ven. To bych tady ráda uskutečnila, ale letošní vinobraní proběhlo a z těch tří variant bylo s touto nejmíň práce, protože už to máme vyzkoušeno.
Ale ptáte se i na to, že to bylo organizačně složité i z důvodu změny organizační struktury vinobraní. Lidé, kteří byli v pracovní skupině vinobraní, odešli z úřadu, takže jsme si museli role a náplň práce dost přerozdělit a bohužel ty dva odchozí nenahradil nikdo v plné pracovní náplni, takže jsme si práci rozdělili mezi sebe já a místostarosta Petr Volf a vypisovali jsme výběrová řízení, některé pozice byly nahrazeny a produkční stánkového prodeje se stala moje referentka kultury Šárka Zikmundová. Zavedli jsme nový online systém hlášení registrací stánkařů. To se nám hodně osvědčilo, i když se chybky, jak to u nových systémů bývá, vychytávaly za provozu. Do budoucna to bude velká úleva, protože se ty procesy zautomatizují a už se nestane, že nám sem najedou stánkaři a budou požadovat místo v den vinobraní.
Kdy začínáte pracovat na dalším ročníku vinobraní? Řekla bych, že už teď. Nepracujete už, nevymýšlíte koncepci?
Ano, program už vymýšlíme, a vychází to i z toho, že musíte pořád sledovat kulturní scénu, známější umělci mají zamluvené termíny dlouho dopředu a zrovna konkrétně září je hodně exponované. Jenom letos vinobraní probíhala ve stejném termínu i v Litoměřicích, Roudnici a těch jmen umělců není tolik v tom českém rybníčku a opakují se a my chceme přinášet něco nového. Už dáváme dohromady program příštího ročníku a jednáme s umělci, kteří letos nemohli přijet nebo s těmi, které jsme měli domluvené na minulý ročník, který se nakonec nekonal. Určitě tam bude i někdo, kdo je na Mělníku oblíben, jezdí sem moc rád a mělnické publikum ho má rádo a tančí na něj třeba v kašně. Samozřejmě provozovatele služeb typu technika apod. je nutné domlouvat dlouho dopředu. Zároveň musíme ale čekat na zastupitelstvo, až nám schválí rozpočet, takže my nejdřív v prosinci budeme moudřejší a budeme vědět, zda máme finanční prostředky, které na to potřebujeme.
Ano, je za tím moc práce, která není vidět a vypadá to vše hladce a jako, že to jde samo.
Kéž by. Moje rodina mě sotva poznávala na konci před akcí. Člověk ale pro tuhle práci musí mít zázemí. Já si vážím mojí mamky, která mi hodně pomáhá, protože to jsou především víkendy a večery, a ne vždycky chtějí děti ještě na výstavu, naopak když vidí z dálky kulturák už volají: neeee!
Takže si moc váží té opory, kterou doma mám. Snažím se svým drahým chlapcům to léto vynahradit a už v květnu jsme letěli na dovolenou. A tento pátek je druhé vynahrazování a letím s nimi do Barcelony na čtyři dny.
Můžete nám něco říct o svých dětech?
Určitě ráda. Mám dva chlapečky. Samíkovi je 8 let a Tobíkovi 4 roky.
Jaké další akce v průběhu roku pořádáte?
Akcí, které organizuje přímo město, je několik. Určitě bych chtěla zmínit akci, kterou jsem převzala a jsem pyšná, že na ni lidé pořád chodí, a to jsou chrámové koncerty. Chtěla bych zmínit Františka Šťastného, který bez jakéhokoliv nároku na honorář pomáhá s dramaturgií všech koncertů. Poděkování patří i Římskokatolické farnosti probošství Mělník, která nám vychází vstříc a půjčuje nám prostor chrámu.
Je zapotřebí zmínit, že na spoustu akcí dáváme dotace, protože chceme, aby si je organizovaly spolky samy. Město má akce spolků podporovat a ani nemá kapacity na pořádání všech akcí.
Další akcí je Mělnické kulturní léto, jehož pořadatelem je Mělnické kulturní centrum, které spadá pod město a už několik let zajišťujeme propagaci.
Potom zmíním akce města na Mělnické náplavce, která je využívána od loňského roku. Akce jsou pořádány ve spolupráci s agenturou, protože my nejsme schopni tyto akce zajistit sami. Navíc prostor patří plavební společnosti, od které si jej pronajímáme.
Na podzim je to Den města, který se už blíží, bude 25. listopadu, kde budeme oceňovat opět cenami města osobnosti. A nakonec vítání adventu a vánoční trhy, tyto akce jsou hodně oblíbené.
Mně nezbývá než poděkovat za velmi příjemný rozhovor
a popřát do dalšího konání hodně úspěchů, sil a kreativních nápadů.
Foto je z archivu Zuzany Syrové