Od září loňského roku, kdy po celé republice vrcholily oslavy 1100 let od „nebeských narozenin“ kněžny Ludmily, je vstup do mělnického proboštského chrámu doplněn informačním panelem, který názorně osvětluje genealogické vazby mezi dávnou českou kněžnou a současnými reprezentanty evropských monarchií.
V rozrodu Ludmily a Bořivoje zde samozřejmě nechybí císař Karel IV. ani jeho matka Eliška Přemyslovna, jež byla významnou dobrodějkou našeho města. Její dlouhodobé pobyty na Mělníku zapříčinilo vyhrocení vztahů mezi ní a jejím manželem králem Janem Lucemburským. Plodem přechodného smíření urozených manželů stal se chlapec, který 12. února 1322 spatřil světlo světa na Mělníku, nejspíš na tehdejším mělnickém hradě, nynějším zámku, a který brzy nato – při křtu v Praze – dostal jméno jak po otci, tak po dědovi z otcovy strany (císař Jindřich VII.), resp. po sv. Janu Křtiteli (?) a po sv. císaři Jindřichovi II. († 1024), který byl pro změnu příbuzným mělnické Emmy Reginy...
Osudy chlapce byly pohnuté, jak už to u princů bývá. Stal se součástí politických plánů svého otce, v dětském věku byl oženěn s dědičkou Tyrol a Korutan, ale když celá tato epizoda jeho života za dramatických okolností odezněla, stal se coby věrný spolupracovník svého bratra Karla plodným a i hospodářsky úspěšným vládcem Moravy. Jeho mělnické narození je pěkným dokladem významu našeho věnného města na mapě středověkých Čech.
Lukáš Snopek