Dílna u Krejčíků, jejíž sídlo bylo na náměstí Karla IV. v Mělníku, po letech končí. Dílna vznikla v roce 2013 přeměnou chráněné dílny na sociální firmu. Sociální podniky staví sociální prospěch společnosti nad prospěch finanční.
Jiří Novák, jednatel Fokus Praha sociální firmy, s.r.o. odpovídá při osobním setkání na otázky.
V jaké fází je uzavření dílny v Mělníku?
Přestali jsme dělat výrobní činnost a zaměstnanci si čerpají dovolenou, rozprodáváme nyní majetek, to by mělo trvat do počátku září a musíme samozřejmě vyklidit prostory. Pro veřejnost již je zavřeno, poslední zakázky byly dokončeny koncem července. Už koncem května jsme řešili s partnery, že je pro nás současná situace neudržitelná a potřebujeme zakázky. Do covidu byla dílna jedna z našich úspěšných firem. Šili jsme na zakázku pro Českou síťovku, oděvy pro e-shopy, kompletovali jsme výrobky pro Eko-plasty, spolupracovali jsme s tiskárnou Wendy, dělali jsme dárky do porodnic a spoustu dalších zakázek. Nakoupili jsme nové stroje, abychom se více zprofesionalizovali. Přišel totální propad, což zažívali všichni kolem nás a my jsme vymýšleli, co dělat, abychom měli nějakou práci. Šili jsme roušky, ušili jsme jich 3000, a pak jsme si říkali, že konečně končí covid a roušky umíme. Nakoupili jsme materiál a ze dne na den změna a roušky se přestaly používat. Říkali jsme si, skončil covid, tak se to rozjede a přišla válka na Ukrajině. Většina firem, se kterými jsme spolupracovali, vyváží buď na Ukrajinu, nebo dováží z Ruska. Všechny velké zakázky se totálně zhroutili. Sháněli jsme jiné zakázky, ale to se nám nepodařilo. Poslední tři roky jsme pořád ve ztrátě. Máme ještě další sociální firmy, máme zahradu, prádelnu. Do loňského roku jsme byli součástí firmy Fokus Praha, ale uvažovalo se už dlouho, že sociální firmy budou samostatně a založili jsme s.r.o. jedeme tedy za své. Fokus je nadále 100 % vlastníkem. Já se zodpovídám valné hromadě za celé s.r.o. Dílna v Mělníku začala mít statisícové propady, ale pořád jsme doufali, že se udržíme. Jak nejsou velké zakázky, tak je to neudržitelné, a navíc je to stresující i pro lidi, protože oni chtějí pracovat.
Možná jsem hodně naivní, ale sociální podnik cítím trochu jako charitu a myslela jsem si, že nejdůležitější je dát lidem práci.
Prioritou je zaměstnávat lidi, a ne vytvářet zisk. Ale nemůžeme být ve ztrátě. Teď je situace taková, že se na mě obrací prádelna: potřebujeme nové pračky, máme staré, zahrada: máme staré auto, potřebujeme nové. Já ten Mělník mám hrozně rád. Ale teď prostě zavíráme, protože je to už pro nás neudržitelné. Přál bych si, abychom tady časem zase mohli něco otevřít, až se situace zlepší.
Já se zeptám, co zaměstnanci? Dostali výpověď…
O zrušení se bavíme už dlouho a pořád jsme sledovali hospodářský výsledek. A stále jsme byli před rozhodnutím, že když budou výsledky, jedeme dál, anebo končíme. Už koncem minulého roku se situace probíral na správní radě a od ledna se tím zabýváme neustále. Lidi to tedy věděli a provoz už jsme nerozšiřovali. Původně tady pracovalo 20 lidí a jak bylo míň práce, tak už je to nebavilo a odcházeli. A už jsme další nenabírali. Teď nám zbylo aktuálně sedm lidí. Ale stejně jsme si pořád říkali, že se nám to podaří nějakým způsobem zachránit. Na jaře se chvíli zdálo, že se zakázky blíží. Tiskárna Wendy nás informovala, že bude mít pro nás zakázku za dvě stě tisíc. To by nám pomohlo. Koupili jsme vyšívací stroj a říkali jsme si, že budeme vyšívat na zakázku a udržíme se. Pak začaly zakázky padat a vždycky přišel někdo a říkal, chviličku vydržte, ono to půjde. Firmy, od kterých jsme měli velké zakázky, nás ujišťovali: počítáme s vámi, ale je válka na Ukrajině. Jak to skončí, tak to k vám budeme sypat.
No jo, ale nikdo nepočítal s tím, že válka bude tak dlouho. Na začátku jsme to všichni odhadovali na pár měsíců.
Teď už je to takové, že se pořád termíny dodávek posouvají a změna je v nedohlednu.
Po covidu se hodně změnilo i chování lidí. Míň nakupují, nemají peníze, tak krachují obchody.
Ano, máte pravdu. Šili jsme pro dětské e-shopy, které postupně končili. Komunikovali jsme s Českou síťovkou, že bychom potřebovali zvýšit ceny, ale firma si v této situaci nemůže dovolit zvedat ceny. Lidé nemají peníze. My jsme tenkrát nakoupili průmyslové stroje, které měly pomoct zvýšit naši výkonnost, ale už nám to nepomohlo. Zaměstnanci dílny nyní mají tříměsíční výpovědní lhůtu, dostanou tříměsíční odstupné, a ještě dávám odměny, aby přece jenom měli nějakou korunu po odchodu.
Dostávají i odměny, to je hezké. Přece jen o tom sociální podnik je. V tom se liší od běžného zaměstnavatele, kde dostanete výpověď a už nikoho nezajímáte.
My už tady máme i málo lidí z naší cílové skupiny. Patříme pod Fokus Praha, který se stará o lidi s duševním onemocněním, ale naráželi jsme na výkonnostní limity, tak jsme postupně zaměstnali lidi s jinými typy handicapů. Když si vezmete třeba neslyšící paní, zjistíte, že je stejně výkonná jako zdravý člověk. Pokud jsou tedy u nás lidé s duševním onemocněním, mohou využít podporu Fokusu, ale ostatní jsou už sami za sebe. V současné době potřebuju zaměstnance do Prahy, ale pro lidi z tohoto regionu je to daleko. Stejně si ale s Lenkou (pozn. redaktorky Lenka Nováková, vedoucí dílny) říkáme, že časem tady zase něco otevřeme. Mně by se třeba líbily úklidy, protože to jsou věci, které nejsou tak náročné na prostory. My si šikovné lidi vybíráme, není to jako chráněná dílna, člověk, který ji zvládá, u nás třeba už tu práci nezvládne. Musí už komunikovat s lidmi, umět přijmout zakázku a pro některé je to problém.
Ještě bych se rád vrátil k historii Dílny u Krejčíků.
V roce 2013 se měnily podmínky pro chráněné dílny, změnil se zákon a my jsme čtyři dílny z pěti neudrželi, dostali jsme se do velkých problémů a uvažovali jsme o ukončení i v Mělníku. Nakonec díky úžasné aktivitě Lenky Novákové, vedoucí dílny, se povedlo postavit dílnu jako sociální podnik a udržet ji deset let.
Vidím, že jsem byla opravdu naivní, co se týká vedení sociálního podniku. Je tolik povinností okolo, že se mi vytrácí ten hlavní důvod, a to je pomoc lidem.
My jsme povinni dodržet minimální mzdu, která ale vůbec nerozlišuje výkonnost lidí s handicapem. A co nás také velmi sráží při sociálním podnikání, je skutečnost, že příspěvek z úřadu práce se proplácí zpětně. Až v dubnu se dává na úřad práce žádost za uplynulý kvartál, ten to vyhodnotí a peníze dostáváme zhruba v červenci zpětně, ale jen za ty tři měsíce. My nemáme tedy peníze na provoz a výhodou je, že máme nad sebou mateřskou organizaci Fokus Praha, která nám peníze půjčí. Ale furt nám chybí prachy za těch posledních pět měsíců. Navíc jsou tam velká rizika. Nám se stala kauza asi před pěti lety, kdy paní, která byla v invalidním důchodu, si požádala o překvalifikování na starobní důchod. Tento proces trval zhruba asi 11 měsíců. Paní to bylo odsouhlaseno, ale se zpětnou platností a stalo se, že my jsme té paní propláceli menší zdravotní pojištění, protože jsme to nevěděli a ani jsme to vědět nemohli. Tenkrát jsme se stali dlužníky ve výši 2000 Kč na zdravotním pojištění. Okamžitě jsme to proplatili, ale k 30.6., kdy byla rozhodná doba pro uznání bezdlužnosti, jsme byli dlužníky a úřad práce nám odmítl proplatit 2,7 milionu. A trvalo to dlouho a museli jsme se i se státem soudit, aby nám to vrátil. Teď už je to o trochu benevolentnější, ale já to pořád vnímám jako velké riziko, které může sociální podnik položit. Musíme dodávat bezdlužnosti včas, nesmíme zapomenout nějakého člověka přehlásit, každý kvartál musíme dokládat, že ten zaměstnanec má pořád stejný stupeň invalidity. Ale zároveň nemáme nárok si vyžádat informace sami. Správně si to musí vyžádat ten člověk, ale s duševním onemocněním má problém jednat s úřady. Takže když o změně nevíme, tak je to zase problém. Dvakrát se nám teď stalo, že nám zaměstnanec nenahlásil, že má aktuálně opatrovníka a my jsme posílali mzdu na jeho účet, což jsme nesměli. Takže sociální podnikání není vůbec jednoduché a financování z úřadu práce beru jako poměrně rizikové.
V současnosti se připravuje nový zákon o sociálním podnikání a změna zaměstnanosti. Je ale otázkou, zda přinese pro sociální podniky nějaké pozitivní změny, či jen rozšíří administrativu.
Na závěr patří poděkování jednateli Jiřímu Novákovi za ochotu a vstřícnost, s jakou vysvětlil důvody pro uzavření Dílny u Krejčíků. Sociální podnik má pomáhat lidem, ale musí si na sebe vydělat, nemůže být ve ztrátě.