Dnes si povídám s Petrem Raistem Šťastným, grafickým designérem a grafikem, tvůrcem videomappingových projektů. Představovat tohoto mělnického rodáka asi není nutné. Při vyslovení jeho jména si člověk uvědomí, že se s jeho kreativní prací setkává v mělnickém regionu často, a nejen jeho street art oživuje město.
Petře, obligátní otázka, jaký byl Váš rok 2023?
Byl skvělý. Já tedy úplně nebilancuju, nemám to tak. Pracovně se uskutečnily zajímavé projekty, vrátily se projekty, které jsme kvůli covidu nedělali. Jedním z posledních byl na konci roku Svátek světla v Brně. Tento projekt tvoříme s kamarády architekty, kteří se zabývají hlavně světlem, pro brněnskou hvězdárnu. Projekt je směrován na slunovrat, který je trochu mýtický, ale i astronomický a snažíme se světlem prosvítit tmu. Je to nejdelší noc v roce a nějakým způsobem tam vystupují i temné bytosti, takže se snažíme vizuálním zážitkem je trochu odehnat. Je to pro hvězdárnu, tak cílem je, aby to bylo trochu naučné. Jednou jsme dělali i stroj času, kdy jsme se vrátili zpátky jako na začátek času vesmíru a byla to nádherná věc. Teď jsme se zaměřili na polární záři, chtěli jsme Brňákům umožnit vidět polární záři. První část události bylo naučné povídání o vzniku polárních záři. Poté jsme se přesunuli do reálných záběrů polární záře a vytvořili jsme její simulaci. Museli jsme si trochu vymýšlet, ale to nás právě baví. Jedná se o abstrakci, nemusíme být úplně reální či výukoví. Brňákům jsme připravili zážitek být uprostřed polární záře. Základem byla velká konstrukce, obrovský čtverec 16x16 metrů, který byl potažen speciální síťovinou, na kterou se promítaly animace a do prostoru jsme použili umělý kouř, takže atmosféra byla dokonalá. Lidé mohli kolem sebe vidět létající malinké kousíčky polární záře. Podobné zážitky jsme pro Brno připravovali každý rok až do covidu a teď jsme se k tomu vrátili po přestávce opět s nadšením pracovat na takové krásné věci.
To byl tedy velký projekt.
Ano, byl. Ale samotná polární záře nebyla tak náročná na práci, nebyl tam žádný velký příběh, kde musí člověk vytvořit postavy, musí je nějak animovat. Tady jsme se zabývali jenom vizualizací polární záře, ale taky jsme na tom strávili hromadu času. Do Brna jezdím každý rok i na vánoční trhy, oni sami mají heslo, že v Brně jsou druhé nejlepší Vánoce na světě. Víte, kde jsou ty první? U vás doma. Mají je opravdu nádherné, takže konec roku si vždycky zpříjemňuju tímhle zážitkem bez ohledu na to, jaký jsem měl rok. Brno je zajímavé a mám rád gastro a tam je spoustu zajímavých podniků. Podle mě to tam žije víc než v Praze. Do Brna zkrátka jezdím na dovolenou a prozkoumávám Moravu. A abych se vrátil zpátky k práci, vloni jsem se objevil v městě Orlová, což je nad Ostravou. Orlová je město, které bylo vyhlášeno v nějakých anketách jako nejhorší město k životu v České republice. Nové vedení města chce pomalu měnit ráz města. A přáli si přes budovu videomapping, který by pozvedl hrdost Orlováků na jejich město.
Město se nějakým způsobem dostalo až ke mně. Jel jsem tam podívat, jak ta budova vypadá a nasát atmosféru. Ano, město je trochu depresivní, jak jsou všude paneláky, dřív aspirovalo na to být centrem školství, byly tam zajímavé univerzity, ale všechno vzalo za své, když se tam našlo uhlí. Všechno se propadlo, byl tam i zámek, ten je pryč. Takže bylo celkem těžké dolovat z města něco zajímavého do budoucnosti. Byl tam vlastně dlouhý příběh, ne o lidech, ale o městě. Tak na tom jsem pracoval poměrně hodně dlouho. Pouštělo se to u příležitosti rozsvěcení stromeček, takže to mělo vánoční atmosféru.
Na tomto projektu jste pracoval sám?
V podstatě ano. Byla tam styčná firma, kterou město oslovilo, byla vlastně takovým prostředníkem mezi městem a mnou a dali mi volnou ruku. Někdy je to tak, že klient má nějakou představu, má připravené podklady a třeba i hudbu. Já na tom pak stavím. Tady to bylo tak, že město chce ztvárnit vizi a bylo na mě jak. Takže jsem zde jak vybíral hudbu, tak i napsal scénář
Není to lepší, když člověk nemá žádné mantinely? Není svobodnější? Mně se to zdá lepší.
Do určité míry jo. Ale v tom tvořivém světě, když nemáte hranice, tak můžete vlastně všechno a možná najednou nevíte, kudy se vydat.
To je asi pravda.
A ještě jedna věc. Bez hranic nevidíte ten konec. Když jsou nějaké mantinely, je to často naopak dobré. Řeknete si, jo to je ta cesta. Myslím, že mi to pomáhá být tak dobrý, tak si často ty mantinely hledám. Víc to nakopne kreativitu. Není například problém udělat obraz s miliony barvami. Ale když zvolím jen dvě barvy, musím přemýšlet, jak to kombinovat a co bude důležité a většinou vám to umožní se soustředit na to důležité.
Možná pak člověk víc přemýšlí.
Přesně tak. A víc to dokáže promyslet do hloubky a dál dopředu, a tak vlastně mít mantinely hodně pomáhá. I tady v tom projektu byl trochu mantinel, měl jsem vzbudit hrdost lidí na jejich město, a ještě to podtrhnout hudbou. Vlastně tady je mantinelem už navržená budova, tím je člověk limitován. Tady máte okno, tady balkón a najednou s tím musíte pracovat. Nemůžete tam například dát animaci běh tygra, byl by na tom domě „rozbitý“. Nějaký mantinel tam tedy byl.
Na kterou tu kreativní práci jste nejvíc pyšný? Která Vám přinesla největší radost?
Letos asi Orlová, to byl hodně zajímavý projekt. Bohužel jsem nemohl být na tom promítání, výsledek jsem viděl jenom ze záznamu. No a projekt Svátek světla, ten je časově nejblíž. Přes ten rok toho bylo hodně, spolupracuju s městem na Mělnickém vinobraní, kde dělám propagaci a animace. Hlavní stage má kolem sebe LED bránu, aby vypadala pěkně a neměla kolem sebe jen konstrukci. Na loňském vinobraní jsem vytvořil animaci, která se zabývala kapalinou či vínem a dopadlo to velmi dobře. Opět na omezujícím prostoru, žádné velké plátno, ale poměrně úzká brána.
Fotografování, přepokládám, je Vaše záliba. Není to jako práce. Kdy na to berete čas?
Je to pro mě hobby a obrovský relax. Když vím, že ten den budu mít spoustu práce třeba na nějakém videomappingu, kde člověk musí hodně přemýšlet, a je krásné ráno a svítí sluníčko, tak jak potřebuju, tak si vyrazím ráno na hodinu na Kokořínsko. Jasně, že se člověk unaví chozením nebo hledáním nějakého záběru, ale nabije mě to vnitřní energií a ty fotky pak jsou taky nabité energií. To je něco, co dělám hrozně rád a udělám si na to čas, aby mi to dodalo energii potom pracovat až do noci. Je to nejen hobby, ale pro mě i zdroj energie. A už to začíná i trochu přecházet do nějaké komerční fáze a lidé se mi ozývají, že by chtěli konkrétní fotku. A jsem rád, že mě oslovila akční skupina Vyhlídky, kteří se zabývají Kokořínskem a požádali mě o fotky mělnických vinic. To bylo skvělé pohybovat se po vinicích a hledat zajímavý záběr, čekat na západ slunce. Nafotil jsem spoustu fotek, nakonec jsem vybral dvacet, se kterými budou Vyhlídky pracovat a používat na nějaké svoje materiály. A to mě taky vlastně inspirovalo k tomu vytvořit ze svých fotek vlastní kalendář pro rok 2024.
Hovoříme o kreativní práci. Děláte jenom kreativní práci nebo třeba něco běžnějšího jako tvorba webových stránek či log?
Ano, dělám, ale i tam se snažím promítnout nějakou kreativitu, i do toho loga. Kreativita je vždy na prvním místě. Když mám nějakou práci, která přestává být kreativní a je to rutina, tak se to snažím zautomatizovat nebo to poslat někomu dalšímu, kterému tahle zakázka třeba pomůže. Mám i klienty, pro které dělám třeba reklamní bannery, které nejsou moc o kreativitě, ale snažím se dělat projekty, aby mě trochu zajímaly a nějaká kreativita tam byla. Mám dost práce, takže si z nabídek můžu vybírat, jestli do toho půjdu nebo ne.
Dáváte si novoroční předsevzetí?
Ne, předsevzetí si nedávám, ale přece jen jsem dospěl letos k rozhodnutí změnit šatník, a to se děje právě teď. Změna od nápisů na trikách k něčemu řekněme serióznějšímu. No, a chystám se na výročí 750 let města od první zmínky. Akcí se plánuje hodně, jsem v kulturní komisi Mělníka, tak už se tímto tématem zabýváme od minulého roku, stejně jako třeba vinobraním. Připravujeme webové stránky, kde bude přehled akcí právě k tomuto výročí. Připravuju panely, které by byly instalovány po městě, na téma život obyčejného člověka ve městě zaměřené do minulosti. Třeba panel na nějakém rohu v centru připomene služtičku, která tudy chodila nakupovat nebo třeba měla rande. Nic dalšího zatím prozrazovat nebudu, ale je na co se těšit.
Děkuji za příjemný rozhovor a přeji hodně dalších kreativních nápadů.
Foto archiv Petr Raist Šťastný
Další informace o práci a životě Petra je možné si přečíst v rozhovoru tady Petr Raist Šťastný: "Rád přispívám ke kulturnímu životu ve městě" (kanalem.com).