Některé obrazy mívají podivný osud. Jako příklad možno uvést jeden z nejvzácnějších obratů Národní galérie v Praze, „Růžencová slavnost“, který namaloval německý renesanční velikán Albrecht Dürer. Do Čech se obraz dostal sto let po svém vzniku, kdy jej zakoupil císař Rudolf II. Deska byla zabalena do koberců a čtyři muži ji nesli pěšky přes Alpy což byl skutečně nadlidský výkon. Avšak tím jeho osud nekončil. Sice přečkal rabování švédských vojsk v roce 1648 Pražského hradu kdy navždy odsud zmizela celá řada vzácných artefaktů Rudolfínské sbírky, ale císař Josef II. v roce 1782 zařadí Růžencovou slavnost do dražby. Vyvolávací cena je směšně nízká – jedna zlatka! A to jen díky tomu, že je obraz velký (dřevo, na kterém byl namalován, má rozměry 162 x 192 centimetrů). Prodá se jen o něco dráž a později se dostává do majetku strahovských premonstrátů. Po řadě neodborných restaurátorských zásahů se teprve ve 20. století mohl díky odborníkům zaskvět v plné kráse.
Podobný osud postihl sice nikoli tak slavný, ale přesto zajímavý obraz. U příležitosti vzpomínky na významného malíře druhé poloviny 20. století, tvůrce asambláží, grafika a představitele „českého pop-artu“ Jaroslava Vožniaka (1933–2005) proběhla na přelomu let 2017/2018 velká souborná výstava v Museu Kampa. Jedno z nejrozměrnějších pláten však tehdy na velkorysé přehlídce umělcovy tvorby scházelo. A to „Ikarův pád“. Důvod byl vskutku kuriózní. Dne 23. června 1964 během přepravy na první samostatnou autorovu výstavu unesl vítr plátno do řeky. Dílo Ikarus, které svým příběhem oživilo mýtus své předlohy, představuje tak vzestup malířova tvůrčího sebevědomí i symbol zmařené šance. V zubožené podobě se po dlouhá léta skrývalo na půdě jednoho domu, aby mohlo být v letech 2019–2020 zrestaurováno.
A nyní bude konečně možno jej spatřit v plné kráse. A to v prostorách Galérie moderního umění v Roudnici nad Labem v rámci cyklu „Výstava jednoho obrazu“ jenž prezentuje jeho historii až do současnosti. Rovněž také nahlíží skrze fotodokumentaci pod zkušenou ruku restaurátorky Milady Coufalové, jež se úkolu obnovy torzálního obrazu úspěšně zhostila. Poničená struktura malby působí jako stigmata, která se navždy stala neodlučitelnou součástí obrazu, stejně jako jeho nezapomenutelný příběh. Jistě tak máloco potěší milovníky umění více, než když se po letech objeví neznámý obraz významného umělce
Stále lepšící se situace ohledně pandemie již dovolí návštěvy galérií, takže toto dílo, jenž bylo instalováno 30. dubna si bude možno prohlédnout až do 8. srpna letošního roku. Nabízí se tak jeden námětů letních toulek po naší vlasti, které jistě budou hlavní náplní letošní sezóny.
Bedřich Marjanko