Rozhovor se starostou Sboru dobrovolných hasičů Tuhaň Františkem Dvořákem a letošní mistryní světa v požárním sportu Johankou Vaculíkovou se uskutečnil v hasičárně v místnosti plné pohárů, které prezentují mnohé úspěchy a vítězství tuhaňských hasičů. Úspěch na Mistrovství světa dorostenců v požárním sportu je krásným vrcholem úspěchů, za kterými je hodně úsilí, obětavosti a dřiny nejen závodících, ale nelze opomenout velkou zásluhu Františka Dvořáka, který se dětem věnuje a trénuje je od roku 1995.
Johanko, jaký je to pocit zvítězit na Mistrovství světa dorostenců v požárním sportu?
Dá se říct, že nepopsatelný. V týmu probíhalo mnoho radostných emocí.
Z čeho jste měla největší radost? Ze zlaté ze štafety, nebo zlatá v požárním útoku anebo to byla bramborová medaile za běh s překážkami na 100 metrů, kterou jste měla jen sama za sebe? Já vnímám i to 4. místo jako velký úspěch.
Nejvíc úžasná byla asi ta štafeta, protože jsme vyhráli celkově. Probíhaly tam velké emoce, protože jsme vyhráli poprvé v historii dorostu štafetu jako holky. Vůbec jsme to nečekali a nedá se popsat ta radost z toho 1. místa, já jsem to rozhodně nečekala. Ještě teď tomu nemůžu furt uvěřit.
Kdy jste začala s požárním sportem?
To si přesně nepamatuju. Ale nevěnovala jsem se tomu jako ty poslední 3-4 roky. Pořádně trénovat jsem začala před 4 lety a uvědomila si, že se to dá někam dotáhnout.
Nominace na mistrovství světa byla poprvé. Jaké jsou vaše další úspěchy?
Největší úspěch sboru i můj byl letos s holkama, kdy jsme se dostali na Mistrovství republiky v Zábřehu a skončili jsme celkově na 2. místě, ve štafetě jsme vybojovali 3. místo, to byl náš největší úspěch.
Jak často jezdíte na závody?
Kvůli covidu, kdy se nedalo závodit, celé letošní prázdniny byly o závodech, ostatně léto bývá vždy plné závodů.
Který druh nebo disciplína požárního sportu vás nejvíc baví a proč?
Pro mě je to štafeta 4x100 metrů, a potom ještě 100 metrů běh s překážkami. Těch pár sekund na té dráze vím, že jsou jenom moje, to je to, co mě na tom naplňuje. A uklidňuje mě to.
A chcete se tomu věnovat i dál?
Ano, chtěla bych. Je mi 17 let, takže příští rok je mým posledním v kategorii dorostenek. Všechny holky jsme ročník 2004, takže si to všechno prožíváme spolu od dětství.
Pane starosto, jak dlouho se Johanka věnuje požárnímu sportu?
Přistěhovali se v roce 2013 a Johance bylo 9 let, když začala trénovat.
Co to bylo pro vás, co to znamenalo, když jste se o vítězství na mistrovství světa dozvěděl? Jaké byly první vaše dojmy a reakce?
Já jsem ty závody celé sledoval na internetové televizi a u jednotlivých disciplín jsem samozřejmě komentoval, nadával, když se něco nepovedlo, tak to člověk samozřejmě komentuje, a bylo trošku nesportovní, když se něco nepovedlo soupeřkám, měl jsem radost. Sledoval jsem to přímo a všechno jsem viděl v přímém přenosu, jen vyhlášení v přenosu nebylo.
Byl to takový první obrovský úspěch pro vás za vaši kariéru?
Byl to největší úspěch nejen tuhaňských hasičů. Od té doby, co jsme začali děti trénovat, se postupně zlepšují. Začínali jsme a neměli jsme žádné nářadí, zpočátku jsme si ho vyráběli sami, teď už si většinu kupujeme. Nejdříve jsme byli na "chvostu" okresu Mělník, a pak jsme se postupně začali dostávat na stupně vítězů. Od roku 2009 naše děti vyhrávají na okrese a postupují na krajskou soutěž. A když dorostou, tak i kategorie žen každý rok postupuje. Teď máme velmi silný ročník 2004, kde je i Johanka. Jezdíme s nimi od mala na soutěže, na závody na 60 m do Ostravy, Jablonce a různě daleko. To musíte, aby se děti zlepšovaly. A před pár lety se nám už děvčata dostala do výběru reprezentace. Pak byl další úspěch, utvořili jsme družstvo kluků z okresu Mělník v požárním sportu, kteří se dostali na mistrovství republiky a v roce 2019 jsme měli Honzu Rychtaříka mistrem republiky v běhu na 100 metrů. To byl velký úspěch. Letos se poprvé naše děti dostali na Mistrovství republiky v Jihlavě a potom dorostenky se probojovaly na Mistrovství republiky v Zábřehu a přinesly krásné druhé místo. To bylo velké překvapení pro všechny. Všechno bylo vlastně postavené hlavně na Johance, a pak na těch holkách, které na reprezentaci byly.
Musíte být hodně pyšný, protože ta prvotní zásluha na úspěších a vítězstvích patří rozhodně vám. Musel jste se dětem věnovat, trénovat, musel jste v nich něco probudit, nadšení pro ten sport, teď už je to samozřejmě víceméně na nich, jak oni se s tím poperou.
Ano, teď už je to hodně na holkách. Máme trvale mezi 40-50 dětmi, kterým se věnujeme a z některých pak vyrostou přeborníci, někteří to mají jako zábavu, ale o tom to je, aby se děti jenom nepotulovaly po ulici.
Jak dlouho jste starostou SDH Tuhaň?
Od roku 1988, tenkrát to nebyl starosta, ale předseda. A děti vedu od roku 1995, kdy bylo dceři 6 let a já jsem si řekl, jestli ji sem mám jen vozit, anebo rovnou trénovat. O holkách bych ještě chtěl říct, že požární sport je jako každý jiný sport, záleží na zimní přípravě, prostě musí se trénovat a věnovat se tomu sportu. V zimě si půjčujeme tělocvičnu, někdo cvičí doma, posiluje. Teď byly tělocvičny zavřené, tak si kluci udělali tělocvičnu sami a musí se udržovat silově i přes zimu. a potom postupně pilovat techniku a vyvíjet rychlost.
Pane starosto, jak jste zvládali covid s tréninky a vůbec se vším?
Tyto závody se nedají pořádat online, jako je to třeba u jiných druhů sportů.
Přes covid bylo zakázano se scházet, ti nejlepší závodníci mají svoje vlastní nářadí, tak si mohli trénovat sami a naše nářadí jsme rozvezli po dětech, aby mohli trénovat všichni doma. Tady je výhoda, že na vesnici má každý zahradu nebo dvůr, takže místo k trénování je. Po uvolnění se už dalo trénovat ve dvojicích, a pak jsme zase postupně s tréninky začali.
Pro výběr do nominace na mistrovství světa jsou důležité nejen časy, ale i zkušenost s výstupem na věž. Máte tady nějakou věž v blízkosti, kde se dá výstup trénovat, Johanko?
Tady v okolí věž není, takže se František snaží nám tu věž nahradit a postavil takovou stěnu, kde můžeme lézt. Ale není to ono, nedá se trénovat zález, ten mně právě dělá největší problém.
Co je zález?
To je výlez po žebříku a skákání do okna v té věži. V okrese věže jsou, v Mělníku je, ale je bez revize a je na rozpadnutí. Dojíždíme třeba do Liberce, Jablonce nebo do Příbrami.
Jak probíhaly srazy reprezentace?
S reprezentací jsme měli o prázdninách soustředění každý víkend, v sobotu jsme jeli na závody a po závodech na soustředění do Ostravy, kde jsme byli třeba do pondělí či úterý. Nejvíce se soustředění zaměřuje na kolektivní disciplíny jako jsou štafety a útoky.
Johanka Vaculíková studuje na střední škole v Neratovicích veřejně správní činnost. Jde do třetího ročníku a chtěla by studovat dál na vysoké škole. Trénuje v zimní přípravě 6x týdně a během sezóny podle zranění. Poslední dva roky měla prý "štěstí" na zranění. Minulý rok běhala s bolavým nártem, měla natažené šlachy a nemohla přes 5 měsíců trénovat, letos si na závodech odrazila patu. Přesto si odnesla z Mistrovství světa v požárním sportu zlaté medaile.
Mně nezbývá než poděkovat za příjemný rozhovor oběma protagonistům a ještě jednou jim pogratulovat k velkému úspěchu.
Bližší informace ke zmíněnému mistrovství světa vyšly v článku na Kanálu eM
ZDE.