Dnes další ze seriálu medailonků mužů – učitelů zaměstnaných převážně v mateřských školách a na prvním stupni základních škol. Dříve toto povolání bylo právě doménou mužů, dnes je ve školství převaha žen.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy připravilo další rozhovor s mužem ve školství a je jím ředitel MŠ Beruška ve Frýdku-Místku Martin Kocur.
Martin Kocur vystudoval obor Pedagoga volného času a následně Učitelství pro MŠ na Ostravské univerzitě. Celoživotně se věnuje práci s dětmi, ať už jako lektor šachu, vedoucí táborů a od roku 2014 jako ředitel MŠ Beruška Frýdek-Místek. Je neodbytným a hrdým propagátorem vzdělávacího programu Začít spolu, neboť je přesvědčen, že tato cesta vzdělávání má pro děti výrazný přínos i přesah, ze kterého budou těžit v dalších etapách svých životů. Rád se obklopuje lidmi, kteří mají učitelské povolání jako poslání, kteří jsou proaktivní, kteří jsou v harmonii s tím, co říkají a dělají.
Co Vás na této práci baví a co je na ní nejnáročnější?
Baví mě houževnatost mé práce, která je svým způsobem podmiňující k tomu, aby mi vše dávalo smysl, aby mě těšila, abych zdolával nejednu výzvu. Vidím ji v každém okamžiku, který věnuji zaměstnancům, dětem, rodičům a všem ostatním partnerům předškolního vzdělávání. Nejnáročnější a současně velmi motivační je samotné uvědomění si, že mám tu možnost a čest být u počátku něčeho tak důležitého, jako je formování dětské duše a její osobnosti pro život samotný. Této příležitosti si vážím každý den a podle toho k ní přistupuji.
Čím to podle vás je, že v předškolním vzdělávání a na 1. stupni základních škol učí tak málo mužů?
To je spíše otázka pro výzkumné pracovníky, ale za mě je více důvodů, které ústí v nedostatek mužů v MŠ, například ten finanční. Možná je ale paradoxně odpověď úplně jednoduchá - chce se mi napsat – příroda. Už samotná příroda zařídila, ať už se to někomu líbí nebo ne:), že ženy budou mít k dětem vždy blíže, protože ony jsou ty, které je 9 měsíců nosí ve svém těle a jsou tak s nimi neodlučitelně spojeny. Možná s tím souvisí pravidlo, čím starší dítě, čím více let od jejich raného období, tím větší pravděpodobnost, že narazí na muže ve školství. Stačí se podívat kolem sebe. V mateřských školách jsou muži skutečnou výjimkou, na 1. stupni už „jen“ výjimkou, u 2. stupně se zdá, že se muži už více osmělují, a v podobném vzorečku bych mohl pokračovat až k vysokým školám, kde se poměry sil pomalu vyrovnávají. A možná právě z tohoto důvodu, když už se nějaký muž objeví jako učitel MŠ, tak to stojí za to :)
Berou děti jinak učitele muže než učitelku ženu? Vnímáte nějaký rozdíl ve svém přístupu k dětem, než jaký mají Vaše kolegyně?
Samozřejmě, že děti berou učitele jinak než učitelku. Už jenom z biologické, případně genderové podstaty poznání, které děti nacházejí ve své rodině nebo v blízkém okolí, tomu nemůže být jinak. Obecně se snažím mít stejný přístup jako mé kolegyně, a to, aby bylo vzdělávání dětí založené na demokratických a humanistických principech opřené o vzájemný respekt. Samozřejmě vnímám rozdíly v přístupu k dětem, které spíše ale vycházejí z osobnosti pedagoga než z pohlaví. Myslím si, že každý z nás pozoruje rozdíly v tom, jak děti učí, a to bez ohledu na to, zda jsme muži, nebo ženy. Konkrétně u sebe vidím rozdíl v humoru, který mi často napomáhá, abych se dostal k dětem blíže, aby mezi námi vznikla důvěra a pocit bezpečí. Z titulu své funkce nemám toliko času na poznání dětí jako kolegyně ve třídách, o to intenzivnější humor ale realizuji :) Chci být součástí všech tříd v naší MŠ a současně se snažím, aby i děti věděly, že prostor ředitelny není zakázané území, právě naopak, prostor, kde se můžeme společně pobavit nad různými hrami nebo si jen tak popovídat.
Myslíte si, že by muži mezi učiteli malých dětí měli být zastoupeni častěji? A co by podle Vás pomohlo, aby ve školkách a na základních školách učil vyrovnanější počet žen a mužů?
Bylo by pro naši společnost skvělé, kdybychom poměr žen a mužů ve školství (MŠ, ZŠ) vyrovnali, ale to zatím cítím jako hudbu budoucnosti. Žena, stejně jako muž, má svou nezastupitelnou roli v životě jako takovém, a ve školství tomu nemá být jinak. Už jen z tohoto důvodu by bylo dobře, aby děti mohly čerpat zkušenosti od obou pohlaví, aby se školní prostředí v tomto směru co nejvíce přibližovalo realitě všedních dnů. A teď trochu konkrétněji, u některých (většiny?) mužů může být důvodem, proč raději volí vyšší stupně vzdělávací soustavy, právě raný věk dětí, přičemž k volbě povolání učitele v mateřské škole a jejich většímu zastoupení příliš nenahrávají ani platové tabulky...
Fota: Archiv M. Kocura